Ranní bramborníček černohlavý. Škoda, že foťáku blbne ostření, toto je nejostřejší fotka, co se povedla.
Jela jsem nejdřív trochu zadem přes lesík směrem k rybníku Pískovna (nebo V Pískovně?). V hustém rákosu jsem tam zahlédla pohyb a ptáčka, co si sedl na vyhlídku. Hned po ránu, a už se mi tu vystavuje krásný bramborníček černohlavý! :) Na mé oblíbené pozorovatelně rybníku Pískovna zrovna byla paní s pejskem, tak jsem zatím zamířila k Martiňáku. U něj akorát stále probíhají práce na nových tůních a na rybníku toho tolik nebylo. Jen kachny, potápky roháči, lysky, slípka a pár labutí.
Špaček obecný (u Počernického rybníka)
Rozhodla jsem se Počernický rybník a Pískovnu nehcat na později, abych ještě spíše nad ránem dorazila ke Slatině. Cestou ještě prohledávám kupky hlíny. Co kdyby bělořit? Bělořit se tedy nekoná, ale na jedné hromadě seděl rehek domácí a kousek ode mě jsem si všimla na zemi hejna strnadů obecných. U Slatiny jsem byla krátce po osmé. Na cestu mi zpívali budníčci menší a ze spousty míst se svým melancholickým hlasem ozývaly červenky. Na hladině Slatiny byly březňačky, cca 15 potápek roháčů, sem tam nějaké lyska a slípka. Vzadu páru labutí dělala společnost husa velká, kterou jsem následně překvapila docela zblízka, ale vypadalo to, že si na lidi už zvykla. Takže přesto, že jsem potřebovala projet pár metrů od ní a i jsem se tam zastavila, dál si čistila peří a ani se na mě nechtěla podívat, abych mohla pořídit hezký snímek.
Husa velká s labutí na Slatině
Na místě, kde se už letos má vyskytovat slavík modráček, jsem viděla prolátnout a zapadout do rákosí podezřelého ptáčka, ze kterého jsem ale viděla jen šedohnědý hřbet. Slavík začal z rákosí celkem intenzivně zpívat, bohužel, v dalekohledu už jsem ho nenašla. Našla jsem zato fotografa, ležícího přímo uprostřed toho rákosí. Což mě nepotěšilo. Jak můžou lidi, jestli tmají rádi ptáky, lézt takto do rákosí, když vědí, že by tam ten modráček mohl chtít hnízdit, loni tu byl chřástal kropenatý, mohou tu být chřástali vodní, bukači, bukáčci... Proboha, proč je rušit?
Takže těžko říct, jestli jsem slyšela modráčka, nebo jen nahrávku. Byla jsem každopádně trochu rozladěná, když jsem objížděla rybník z druhé strany.
Inokim u Slatiny
Na dvou místech v rákosí, kde naštěstí nikdo nebyl, jsem slyšela spoustu různých skřeků. Přemýšlela jsem, jestli by to nemohl být chřástal vodní, a nakonec se mi jako na potvrzení ozvalo prasečí kvičení. Takže chřástal potvrzen. Jen u toho druhého místa jsem si nebyla až tak jistá. Díky sledování rákosí jsem pak zahlédla i potápku malou ve svatebním šatu. Z porostu nedaleko vykoukl také strnad rákosní, hodující zjevně na rákosovém květu.
Strnad rákosní
Vydávám se zpět s plánovanou zastávkou u Počernického rybníka a u Pískovny. Počernický rybník minule vypadal velmi pustě, dnes to tu ale celkem žije. Na hladině je asi 15 čírek obecných, několik racků chechtavých, poláků velkých i chocholaček a pár kopřivek. Samozřejmě nechybí březňačky, lysky a slípka. Nad vodou prolétla vlaštovka. Když jsem viděla, že to tady celkem žije, projela jsem cestičkou až na její konec, abych mohla prohlédnout celý rybník. Potkala jsem ještě červenky, budníčky menší a špačky.
Stehlík zpívající u Slatiny
K Pískovně jsem dojela z druhé strany než předtím a moji pozornost upoutala nenápadná šedobílá skvrna na mělčině rákosového ostrůvku. Je to pták nebo není? Vypadá totiž trochu jako vodouš se založenou hlavou a z blbého úhlu. Pak se pohne a zdá se vážně býti vodoušem kropenatým! Než tedy zase založí hlavu a několik následujících minut se ani nepohne. Až zcela vážně začnu přemýšlet, jestli se mi to jen nezdálo, že se hýbal, a nejde přeci o odpad. Rozhodnu se dostat se do lesíka z druhé strny. Přede mnou jde ale rodina a nechci jim jít za zadkem. Pak mi došlo, že pravděpodobně projdou lesíkem nejblíž u vodouše - kam jsem chtěla dojít. Hnala jsem tedy na svoje původní stanoviště v naději, že vodouše zaujmou natolik, aby alespoň zvednul hlavu. Což se tedy vůbec nestalo. Tak druhý pokus, jdu tam sama! Když dorazím, vodouš už je vzhůru a trochu líně kouká kolem sebe, pořád stojíc na jedné nožce na jednom místě. Tak přeci je to on! A já už si skoro myslela, že blouzním. No, jen tady jsem ho prostě nečekala. S radostí z pořízené fotky mířím zpět. Fotím ještě párek lžičáků a husu velkou na Pískovně, a rozloučím se se strnadem obecným, co na mě kouká ze stromku.
Dnes najeto 45 km během vyjížďky, co se mi nakonec protáhla až přes 4 hodiny. Na cestu zpět už ale krásně hřílo sluníčko, tak jsem mohla rukavice schovat úplně. Odpoledně 16°C, to si žádá letošní první oběd na terase!
Vodouš kropenatý (Tringa ochropus) na Pískovně
No comments:
Post a Comment