Počernické rybníky

Na dnešní den jsme si naplánovali procházku na kraj Prahy - do Počernic. Měli jsme v úmyslu podívat se ke Slatině, k Počernickému rybníku a ještě ke třem dalším, které jsme ale nestihli. Začali jsme průzkumem Počernického rybníka. Na první pohled jsme na hladině viděli jen několik lysek černých a kachen divokých. Tři kačeři soupeřili o jednu kachnu. Jeden z nich se s ní už zřejmě chtěl pářit, ale znenadání přilétl druhý a sedl si na něj. Chudák kachna měla co dělat, aby se vyprostila a ulétla. Potom se do toho zamíchal ještě třetí sameček. To bylo panečku divadlo!

Jak jsme postupovali po břehu, upoutal nás svým zpěvem špaček obecný, sýkory babky, objevili se holubi hřivnáči a také sýkory modřinky. Dvě na jedné větvi předváděly jakýsi taneček, při němž třepotaly polorozevřenými křídly a ocáskem. Nakonec, nejsme si tím zcela jisti, protože byly částečně skryty za větví, ale myslíme si, že došlo k několikavteřinové kopulaci.

V cípu rybníka u rákosí se to zase hemžilo potápkami roháči. Na rybníku jich bylo asi patnáct. Vzadu jsme shlédli svatební taneček jednoho páru a o něco blíž už druhý pár zřejmě stavěl hnízdo. Jedna potápka stále nosila různé klacíky a skládala je na hromadu u rákosí. Další jedinci se jen poflakovali kolem. Kromě roháčů v tomto úseku plavaly tři potápky malé, nějaké lysky a čtyři poláci chocholačky. To nám však nestačilo, tak jsme se šli podívat ještě dál. Nad hlavami nám létalo a volalo hejno šesti poštolek obecných. Zdá se, že si budou stavět hnízda v dírách na pilířích vysokého sloupu. V jednom z otvorů už jedna poštolka hlídkovala a množství trusu svědčilo o tom, že už nějaký čas jsou tyto otvory využívány. Mezi poštolkami se ve vzduchu také objevila káně lesní a volavka popelavá. Ve větvičkách hustého keře se proplétali budníčci menší a na klidném odlehlém úseku rybníka jsme za vysokým porostem rákosu zpozorovali osm čírek obecných. Když odletěly, ukázalo se, že je jich ve skutečnosti kolem patnácti. Abychom je mohli vyfotit, přišel táta s bláznivým nápadem, že mě vezme na ramena. Nicméně nám to nebylo nic platné, protože rákos byl tak vysoký, že jsem přes něj stejně neviděla.

Zahlédli jsme ještě dva opět bojující samečky kosa černého a vyrazili jsme k druhému rybníku - Slatině. I tato vodní plocha vypadala kromě několika lysek a březňaček poměrně pustě, ale nakonec se objevilo přes dvacet poláků chocholaček a asi pět poláků velkých. Na břehu dováděl pár konipasů bílých a z rákosu najednou vylétlo menší hejno bažantů polních. Z lesa se ozývalo bubnování strakapouda velkého a nad jeho hlavou plachtily čtyři káně lesní. Dva soupeři po sobě dokonce šli drápy. V dáli na druhém břehu zalétl do rákosí moták pochop a po poli pobíhala osamělá čejka chocholatá. Na hladině jsme potom uviděli ve společnosti tří kopřivek obecných asi čtyři samce a jednu nebo dvě samice lžičáka pestrého. Bohužel byli opět schovaní za hustým rákosem a jen sem tam některý vyplaval tak, že byl celý docela dobře vidět. Přesto, abychom pořídili alespoň dokumentační fotky, jsme byli nuceni vylézt na stromy.

Na další rybníky už bohužel čas nezbyl, museli jsme se vrátit domů. 

Satalické drahokamy

Dnes jsme se rozhodli vyrazit pouze na krátkou procházku do Satalické obory na kraji Prahy. V lese zněly jedna přes druhou písně různých pěvců, jako byla třeba pěnkava obecná, brhlík lesní, sýkora koňadra nebo sýkora modřinka. Jednoho samečka (modřinky) jsme viděli poskakovat po větvi nad dutinou. Bojovně nad ní roztahoval křídla a ocásek. Hlouběji v lese po větvích poskakovala zřejmě sýkora lužní a opět několik brhlíků. V tomto lese vždy vídáme alespoň kolem deseti strakapoudů velkých - není divu, když je tu takové množství starých, suchých či vykotlaných stromů. I dnes jich tu bylo několik a celý les zněl jejich bubnováním do stromů. Objevil se mezi nimi dokonce i jeden strakapoud prostřední (asi sameček). V blízkosti bažinky poskakoval u země střízlík obecný a vzrušeně vykřikoval. Na tradičním místě jsme se opět shledali s červenkou obecnou a dole pod námi náhle vyběhly tři srny. Těsně nad stromy pomalu plachtila káně lesní a byl slyšet hlas žluny. Konečně jsme došli k malému jezeru poblíž Vinoře. Nepřekvapily nás tu nepočetné lysky černé a kachny divoké. Co jsme ale nečekali, byla volavka popelavá stojící na stromu, který spadl do vody. Mnohem větším překvapením pak bylo, když jsme na druhém břehu zahlédli jako modrý drahokam zářit ledňáčka říčního. Obešli jsme kousek břehu, abychom ho mohli vyfotit. Byl 50 nebo 60 metrů od nás, ale asi si z nás nedělal těžkou hlavu. Sedli jsme si na zem, abychom ho mohli pozorovat. Napadlo nás, jestli náhodou na svažitém břehu pod přepadlou vegetací, kam občas zalétl, nestaví hnízdo. Na chvilku vždy zmizel za trsem trávy a potom několikrát na okamžik skočil do vody, aby se umyl. Za chvíli k našemu velkému potěšení přilétl druhý ledňáček. Vypadalo to na pár. Možná se tu opravdu chystají zahnízdit. I druhý partner vždy na chvíli zalétl na břeh. Vydrželi jsme je sledovat asi hodinu. Chvíli seděli vedle sebe, potom zas každý na druhém konci rybníka. Potom, nevím, co ho to popadlo, ale jeden z nich začal létat dokola kolem celého rybníka a ještě se u toho ozýval. Několikrát proletěl asi deset metrů od nás. Než se posadil, obkroužil rybníček pětkrát.

Za nějakou dobu se jeden z nich opět zvedl, ale tentokrát odlétl úplně pryč, asi k potůčku. Když se vrátil, držel v zobáku téměř deseticentimetrovou rybku. Sedl si s ní na jednu z oblíbených větví, a kořist celou najednou spolkl. Potom už jsme museli jít. Cestou lesem zpět jsme ještě zahlédli nejméně deset drozdů cvrčal.
Nečekali jsme, že bychom v Satalické oboře mohli narazit na ledňáčka. Musíme se brzy vrátit a zjistit, jestli tu ledňáčci opravdu zahnízdí!

Velikonoce u Veselí nad Lužnicí

Na Velikonoční pondělí jsme si naplánovali výlet do Jižních Čech. V Praze vypadalo ráno počasí celkem slušně, ale cestou se postupně zatáhlo, přišla mírná mlha a začalo sněžit. Po čase naštěstí přeháňky přestaly, a přes počáteční obavy byl nakonec krásný slunečný den. Autem jsme objížděli různé rybníky v okolí Veselí nad Lužnicí. Začali jsme průzkumem Blatného rybníka. Jakmile jsme zastavili na hrázi, zvedlo se od rákosin hejno asi pětadvaceti volavek popelavých a bílých. Zastoupení bylo tak půl na půl. Kromě páru kachen divokých byl jinak rybník pustý. Než jsme nastoupili zpět do auta, spustil na nás svoje "cilp calp" ještě budníček menší, ale pak už jsme se přemístili k Velkému Tisému. U hráze vyzpěvovala sýkora modřinka a brhlík lesní, ale na hladině jsme neviděli nic zvláštního, kromě pěti potápek roháčů a samečka kopřivky obecné. Dál jsme jeli zkusit štěstí k soustavě menších rybníků u obce Kleč. Na vlnkách jednoho z nich se pohupovalo hejno březňaček namíšené s minimálně deseti kopřivkami. Napočítali jsme tu také 17 hus velkých. Na vedlejším rybníku byly odkryty rozsáhlé plochy bahna, a tak se nabízela šance najít nějakého bahňáka. Po zemi tam poskakovalo asi 30 konipasů bílých a belhal se tam jeden drozd zpěvný. Potom jsme si všimli dvou bahňáků na kraji vody. Jak jsme se rozhlíželi, narostl jejich počet na 11. Našimi binokuláry jsme nemohli rozeznat detaily, ale podle některých jasných znaků jsme si téměř jisti, že se před námi promenádovali vodouši kropenatí. V lese kolem rybníka dováděli ještě hýlové obecní, mlynaříci dlouhoocasí, strakapoudi velcí a mezi stromy přelétl datel černý, který za letu ještě něco vykřikoval. Poblíž vody se kromě konipasů bílých a jednoho konipasa horského shromáždilo pět strnadů rákosních a dvě červenky. Potom jsme naši pozornost zaměřili k šesti drozdům v bahně u rákosí. Podle znaků, které jsme i na tu dálku rozeznali se nemohlo jednat o nic jiného než o hejnko drozdů cvrčal. Další ne příliš vzdálený rybník nám neodhalil žádnou vzácnost. Obývali ho pouze poláci velcí a poláci chocholačky, pět potápek roháčů a dvě kopřivky. Na cestě k jednomu z mnoha dalších velkých rybníků jsme míjeli malý "kačák", který nás ale udivil koncentrací ptactva. Nevím, proč se 52 hus velkých zdržovalo zrovna tady na tak malém prostoru. Mezi párem labutí se také potápěl pár hoholů severních. Rozhodli jsme se tedy podívat ještě na vedlejší, ne o moc větší rybník Hladov. Opět tu byli hoholi, ale tentokrát už dokonce 3 páry a jinak většinou březňačky a poláci velcí a chocholačky. Nechybělo 10 kopřivek. V cípu rybníka nás upoutalo světlé čelo nějaké kachny, ze které se nakonec vyklubal osamocený sameček hvízdáka euroasijského. Na druhém konci rybníčku jsme si všimli dvou párů zrzohlávek rudozobých. Dále jsme obešli polovinu Vlkovské pískovny, ale jediný pták, který se nám ukázal, byla červenka. Nakonec jsme zabrousili ještě k rybníku s názvem Přední Sax, kde jsme napočítali kolem padesátky hus velkých, 3 hoholy, 5 labutí a zhruba 30 kopřivek obecných. Tím jsme dali jižním Čechám sbohem a zamířili zpět do Prahy.

24. března 2008

Pilský rybník

U rybníků v Rožďalovické oblasti jsme už byli, ale jeden z rybníků, který není snadno přístupný, jsme tehdy vynechali. Takže tentokrát jsme jeli právě k němu. Pilský rybník s mnoho zátokami a břehy porostlými rákosem je obklopen lesy. Ještě jsme ani vodu neviděli, a už bylo slyšet mnoho hlasů, nejvýrazněji se ozývaly lysky. Z břehů lze jednotlivé části rybníka prohlédnout, pomohl nám i posed. Hned z kraje jsem viděli množství lysek černých, poláků velkých a chocholaček, 4 potápky roháče, jednu potápku malou, osamělou husu velkou stojící v rákosí, dva samečky a jednu samičku čírky obecné a dole kousek pod námi se proháněli dva budníčci menší. Naše počínání sledovala nebojácná červenka obecná. Vysoko z korun stromů se ozývali brhlíci, sýkory a dlasci tlustozobí. Rozhodli jsme se jít podél hráze, abychom prohlédli i další zátočiny. V lese nám přes cestu přelétl krásný sameček strakapouda prostředního a později nás překvapila ještě samička. Na hlavní hrázi jsme vyplašili konipasa bílého a dva konipasy horské. V dáli z rákosí vyletěli 2 motáci pochopové a plachtili nad vodou. Jinde nad lesem se rýsovaly obrysy páru jestřábů lesních. Přes rybník přeletěla asi padesátka kormoránů velkých a další dvě husy velké, které jsme vyplašili z hladiny. Na rozhraní pole a lesíka se před námi zvedlo asi dvousethlavé hejno především pěnkav obecných, namíchaných s jikavci, strnady obecnými a rákosními. Kousek dál jsme potkali několik drozdů zpěvných, mezi nimiž se objevil alespoň jeden drozd kvíčala. Přes pole ještě za hlasitého krákání přelétly dvě vrány obecné černé. V úzké dlouhé zátoce rybníka rámované rákosem jsme se zastavili, abychom si prohlédli pár labutí velkých, dva samečky čírky modré a jednoho samečka se dvěmi samičkami kopřivky obecné. Dál už cesta nevedla, a tak jsme rybník obešli zpět a vyšplhali na jeden těžko dostupný posed skrytý v korunách dvou bříz. Měli jsme odsud výhled do další zátočiny, kde jsme viděli další kopřivky, takže jsme na tomto rybníku napočítali celkem pět samečků a stejný počet samiček. Ještě se s námi rozloučil budníček menší a dva mlynaříci dlouhoocasí, pak už jsme se ale museli vydat zpět do Prahy.

23. března 2008

Jaro u Žehuňského rybníka

Další březnová sobota s krásným slunečným a teplým počasím nás vylákala na krátkou zastávku k Žehuňskému rybníku. Je to už měsíc od poslední návštěvy, uvidíme co je nového. Hladina rybníka z hlavní hráze zrovna nenabízí přehršel ptactva – je vidět pouze desítky březňaček a jedna potápka roháč. Na hladinu postupně přistávají racci chechtaví, až jich je v hlučící skupině přes šedesát. Objevuje se i několik větších racků – nejspíš racek stříbřitý. U rákosin postávají 4 volavky popelavé, na vodě i za přeletu jsme zahlédli asi 15 kormoránů velkých. Hlavně se ale jdeme podívat blíže k rákosinám, zda uvidíme opět nějaké sýkořice. Tentokráte to dalo dost práce, ale 4 jsme zahlédli – ovšem jen na krátkou chvíli hluboko v rákosí. U rákosin nás překvapily ale jiné, tentokráte už jarní druhy – v trávě pobíhalo 6 lindušek lučních a na vedlejším poli se pohybovala skupina asi 30 skřivanů polních. Cestou zpět jsme zahlédli ještě pár strnadů rákosních a strnadů obecných. U pole se schovával párek koroptví polních. Poslední pohled na rybník pak patřil přelétávající skupině asi 50 čejek chocholatých. Zkrátka jaro dorazilo už i sem.

23. března 2008