Na
dnešní den jsme si naplánovali procházku na kraj Prahy - do Počernic.
Měli jsme v úmyslu podívat se ke Slatině, k Počernickému rybníku a ještě
ke třem dalším, které jsme ale nestihli. Začali jsme průzkumem
Počernického rybníka. Na první pohled jsme na hladině viděli jen několik
lysek černých a kachen divokých. Tři kačeři soupeřili o jednu kachnu.
Jeden z nich se s ní už zřejmě chtěl pářit, ale znenadání přilétl druhý a
sedl si na něj. Chudák kachna měla co dělat, aby se vyprostila a
ulétla. Potom se do toho zamíchal ještě třetí sameček. To bylo panečku
divadlo!
Jak jsme postupovali po břehu, upoutal nás svým zpěvem
špaček obecný, sýkory babky, objevili se holubi hřivnáči a také sýkory
modřinky. Dvě na jedné větvi předváděly jakýsi taneček, při němž
třepotaly polorozevřenými křídly a ocáskem. Nakonec, nejsme si tím zcela
jisti, protože byly částečně skryty za větví, ale myslíme si, že došlo k
několikavteřinové kopulaci.
V cípu rybníka u rákosí se to zase
hemžilo potápkami roháči. Na rybníku jich bylo asi patnáct. Vzadu jsme
shlédli svatební taneček jednoho páru a o něco blíž už druhý pár zřejmě
stavěl hnízdo. Jedna potápka stále nosila různé klacíky a skládala je na
hromadu u rákosí. Další jedinci se jen poflakovali kolem. Kromě roháčů v
tomto úseku plavaly tři potápky malé, nějaké lysky a čtyři poláci
chocholačky. To nám však nestačilo, tak jsme se šli podívat ještě dál.
Nad hlavami nám létalo a volalo hejno šesti poš
tolek
obecných. Zdá se, že si budou stavět hnízda v dírách na pilířích
vysokého sloupu. V jednom z otvorů už jedna poštolka hlídkovala a
množství trusu svědčilo o tom, že už nějaký čas jsou tyto otvory
využívány. Mezi poštolkami se ve vzduchu také objevila káně lesní a
volavka popelavá. Ve větvičkách hustého keře se proplétali budníčci
menší a na klidném odlehlém úseku rybníka jsme za vysokým porostem
rákosu zpozorovali osm čírek obecných. Když odletěly, ukázalo se, že je
jich ve skutečnosti kolem patnácti. Abychom je mohli vyfotit, přišel
táta s bláznivým nápadem, že mě vezme na ramena. Nicméně nám to nebylo
nic platné, protože rákos byl tak vysoký, že jsem přes něj stejně
neviděla.
tolek
obecných. Zdá se, že si budou stavět hnízda v dírách na pilířích
vysokého sloupu. V jednom z otvorů už jedna poštolka hlídkovala a
množství trusu svědčilo o tom, že už nějaký čas jsou tyto otvory
využívány. Mezi poštolkami se ve vzduchu také objevila káně lesní a
volavka popelavá. Ve větvičkách hustého keře se proplétali budníčci
menší a na klidném odlehlém úseku rybníka jsme za vysokým porostem
rákosu zpozorovali osm čírek obecných. Když odletěly, ukázalo se, že je
jich ve skutečnosti kolem patnácti. Abychom je mohli vyfotit, přišel
táta s bláznivým nápadem, že mě vezme na ramena. Nicméně nám to nebylo
nic platné, protože rákos byl tak vysoký, že jsem přes něj stejně
neviděla.
Zahlédli jsme ještě dva opět bojující samečky kosa
černého a vyrazili jsme k druhému rybníku - Slatině. I tato vodní plocha
vypadala kromě několika lysek a březňaček poměrně pustě, ale nakonec se
objevilo přes dvacet poláků chocholaček a asi pět poláků velkých. Na
břehu dováděl pár konipasů bílých a z rákosu najednou vylétlo menší
hejno
bažantů polních. Z lesa se ozývalo bubnování strakapouda velkého a nad
jeho hlavou plachtily čtyři káně lesní. Dva soupeři po sobě dokonce šli
drápy. V dáli na druhém břehu zalétl do rákosí moták pochop a po poli
pobíhala osamělá čejka chocholatá. Na hladině jsme potom uviděli ve
společnosti tří kopřivek obecných asi čtyři samce a jednu nebo dvě
samice lžičáka pestrého. Bohužel byli opět schovaní za hustým rákosem a
jen sem tam některý vyplaval tak, že byl celý docela dobře vidět.
Přesto, abychom pořídili alespoň dokumentační fotky, jsme byli nuceni
vylézt na stromy.
hejno
bažantů polních. Z lesa se ozývalo bubnování strakapouda velkého a nad
jeho hlavou plachtily čtyři káně lesní. Dva soupeři po sobě dokonce šli
drápy. V dáli na druhém břehu zalétl do rákosí moták pochop a po poli
pobíhala osamělá čejka chocholatá. Na hladině jsme potom uviděli ve
společnosti tří kopřivek obecných asi čtyři samce a jednu nebo dvě
samice lžičáka pestrého. Bohužel byli opět schovaní za hustým rákosem a
jen sem tam některý vyplaval tak, že byl celý docela dobře vidět.
Přesto, abychom pořídili alespoň dokumentační fotky, jsme byli nuceni
vylézt na stromy.
Na další rybníky už bohužel čas nezbyl, museli jsme se vrátit domů.
Dnes
jsme se rozhodli vyrazit pouze na krátkou procházku do Satalické obory
na kraji Prahy. V lese zněly jedna přes druhou písně různých pěvců, jako
byla třeba pěnkava obecná, brhlík lesní, sýkora koňadra nebo sýkora
modřinka. Jednoho samečka (modřinky) jsme viděli poskakovat po větvi nad
dutinou. Bojovně nad ní roztahoval křídla a ocásek. Hlouběji v lese po
větvích poskakovala zřejmě sýkora lužní a opět několik brhlíků. V tomto
lese vždy vídáme alespoň kolem deseti strakapoudů velkých - není divu,
když je tu takové množství starých, suchých či vykotlaných stromů. I
dnes jich tu bylo několik a celý les zněl jejich bubnováním do stromů.
Objevil se mezi nimi dokonce i jeden strakapoud prostřední (asi
sameček). V blízkosti bažinky poskakoval u země střízlík obecný a
vzrušeně vykři
koval.
Na tradičním místě jsme se opět shledali s červenkou obecnou a dole pod
námi náhle vyběhly tři srny. Těsně nad stromy pomalu plachtila káně
lesní a byl slyšet hlas žluny. Konečně jsme došli k malému jezeru poblíž
Vinoře. Nepřekvapily nás tu nepočetné lysky černé a kachny divoké. Co
jsme ale nečekali, byla volavka popelavá stojící na stromu, který spadl
do vody. Mnohem větším překvapením pak bylo, když jsme na druhém břehu
zahlédli jako modrý drahokam zářit ledňáčka říčního. Obešli jsme kousek
břehu, abychom ho mohli vyfotit. Byl 50 nebo 60 metrů od nás, ale asi si
z nás nedělal těžkou hlavu. Sedli jsme si na zem, abychom ho mohli
pozorovat. Napadlo nás, jestli náhodou na svažitém břehu pod přepadlou
vegetací, kam občas zalétl, nestaví hnízdo. Na chvilku vždy zmizel za
trsem trávy a potom několikrát
na okamžik skočil do vody, aby se umyl. Za chvíli k našemu velkému
potěšení přilétl druhý ledňáček. Vypadalo to na pár. Možná se tu opravdu
chystají zahnízdit. I druhý partner vždy na chvíli zalétl na břeh.
Vydrželi jsme je sledovat asi hodinu. Chvíli seděli vedle sebe, potom
zas každý na druhém konci rybníka. Potom, nevím, co ho to popadlo, ale
jeden z nich začal létat dokola kolem celého rybníka a ještě se u toho
ozýval. Několikrát proletěl asi deset metrů od nás. Než se posadil,
obkroužil rybníček pětkrát.
Na
Velikonoční pondělí jsme si naplánovali výlet do Jižních Čech. V Praze
vypadalo ráno počasí celkem slušně, ale cestou se postupně zatáhlo,
přišla mírná mlha a začalo sněžit. Po čase naštěstí přeháňky přestaly, a
přes počáteční obavy byl nakonec krásný slunečný den. Autem jsme
objížděli různé rybníky v okolí Veselí nad Lužnicí. Začali jsme
průzkumem Blatného rybníka. Jakmile jsme zastavili na hrázi, zvedlo se
od rákosin hejno asi pětadvaceti volavek popelavých a bílých. Zastoupení
bylo tak půl na půl. Kromě páru kachen divokých byl jinak rybník pustý.
Než jsme nastoupili zpět do auta, spustil na nás svoje "cilp calp"
ještě budníček menší, ale pak už jsme se přemístili k Velkému Tisému. U
hráze vyzpěvovala sýkora modřinka a brhlík lesní, ale na hladině jsme
neviděli nic zvláštního, kromě pěti potápek roháčů a samečka kopřivky
obecné. Dál jsme jeli zkusit štěstí k soustavě menších rybníků u obce
Kleč. Na vlnkách jednoho z nich se pohupovalo hejno březňaček namíšené s
minimálně deseti kopřivkami. Napočítali jsme tu také 17 hus velkých. Na
vedlejším rybníku byly odkryty rozsáhlé plochy bahna, a tak se nabízela
šance najít nějakého bahňáka. Po zemi tam poskakovalo asi 30 konipasů
bílých a belhal se tam jeden drozd zpěvný. Potom jsme si všimli dvou
bahňáků na kraji vody. Jak jsme se rozhlíželi, narostl jejich počet na
11. Našimi binokuláry jsme nemohli rozeznat detaily, ale podle některých
jasných znaků jsme si téměř jisti, že se před námi promenádovali
vodouši kropenatí. V lese kolem rybníka dováděli ještě hýlové obecní,
mlynaříci dlouhoocasí, strakapoudi velcí a mezi stromy přelétl datel
černý, který za letu ještě něco vykřikoval. Poblíž vody se kromě
konipasů bílých a jednoho konipasa horského shromáždilo pět strnadů
rákosních a dvě červenky. Potom jsme naši pozornost zaměřili k šesti
drozdům v bahně u rákosí. Podle znaků, které jsme i na tu dálku
rozeznali se nemohlo jednat o nic jiného než o hejnko drozdů cvrčal.
Další ne příliš vzdálený rybník nám n
ky.
Z břehů lze jednotlivé části rybníka prohlédnout, pomohl nám i posed.
Hned z kraje jsem viděli množství lysek černých, poláků velkých a
chocholaček, 4 potápky roháče, jednu potápku malou, osamělou husu velkou
stojící v rákosí, dva samečky a jednu samičku čírky obecné a dole
kousek pod námi se proháněli dva budníčci menší. Naše počínání sledovala
nebojácná červenka obecná. Vysoko z korun stromů se ozývali brhlíci,
sýkory a dlasci tlustozobí. Rozhodli jsme se jít podél hráze, abychom
prohlédli i další zátočiny. V lese nám přes cestu přelétl krásný sameček
strakapouda prostředního a později nás překvapila ještě samička. Na
hlavní hrázi jsme vyplašili konipasa bílého a dva konipasy horské. V
dáli z rákosí vyletěli 2 motáci pochopové a plachtili nad vodou. Jinde
nad lesem se rýsovaly obrysy páru jestřábů lesních. Přes rybník
přeletěla asi padesátka kormoránů velkých a další dvě husy velké, které
jsme vyplašili z hladiny. Na rozhraní pole a lesíka se před námi zvedlo
asi dvousethlavé hejno především pěnkav obecných, namíchaných s jikavci,
strnady obecnými a rákosními. Kousek dál jsme potkali několik drozdů
zpěvných, mezi nimiž se objevil alespoň jeden drozd kvíčala. Přes pole
ještě za hlasitého krákání přelétly dvě vrány obecné černé. V úzké
dlouhé zátoce rybníka rámované rákosem jsme se zastavili, abychom si
prohlédli pár labutí velkých, dva samečky čírky modré a jednoho samečka
se dvěmi samičkami kopřivky obecné. Dál už cesta nevedla, a tak jsme
rybník obešli zpět a vyšplhali na jeden těžko dostupný posed skrytý v
korunách dvou bříz. Měli jsme odsud výhled do další zátočiny, kde jsme
viděli další kopřivky, takže jsme na tomto rybníku napočítali celkem pět
samečků a stejný počet samiček. Ještě se s námi rozloučil budníček
menší a dva mlynaříci dlouhoocasí, pak už jsme se ale museli vydat zpět
do Prahy. 
dost
práce, ale 4 jsme zahlédli – ovšem jen na krátkou chvíli hluboko v
rákosí. U rákosin nás překvapily ale jiné, tentokráte už jarní druhy – v
trávě pobíhalo 6 lindušek lučních a na vedlejším poli se pohybovala
skupina asi 30 skřivanů polních. Cestou zpět jsme zahlédli ještě pár
strnadů rákosních a strnadů obecných. U pole se schovával párek koroptví
polních. Poslední pohled na rybník pak patřil přelétávající skupině asi
50 čejek chocholatých. Zkrátka jaro dorazilo už i sem. 