Vítání ptačího zpěvu v Dívčicích

Tato neděle byla na mnoha místech ve znamení aktivit Vítání ptačího zpěvu, a tak jsme rádi přijali pozvání kolegů Jardy Závory a Vojty Kubelky a vyrazili znovu na Dívčicko. Časné ráno nás na jihu Čech poněkud zaskočilo opravdu vydatnou mlhou, ale příslib sluníčka a zjevné nadšení skupiny účastníků vítání obavu z rozmaru počasí pomohly překonat. Trasa vedla kolem rybníků Březovec, Blatec, Nová, Horní a Dolní rybník. Na Březovci v mlze bylo sotva co vidět, ale připravené sítě vydaly pár exemplářů – strnada rákosního, rákosníka proužkovaného, pěnici pokřovní a černohlavou. Zajímavým pozorováním bylo právě dokončené hnízdo moudivláčka lužního, zavěšeného a tenké větvičce břízy. Moudivláček poletoval kolem a chvílemi vykukoval z vletového otvoru. Sluníčko pak odhalilo celou kolonii volavek a hladinu zaplněnou kachnami divokými, poláky velkými a chocholačkami, kopřivkami obecnými, husami velkými a lyskami černými. K vidění byly i zrzohlávky rudozobé, lžičáci pestří, potápky roháči i potápky malé. Překvapením byla dvojice kvakošů nočních, která si za posed vybrala keřík nad vodou. Pro vzdálenost a lehký mlžný opar však fotky moc nevyšly. V letu jsme ještě zahlédli motáky pochopy a nadvakrát přelétla kukačka obecná. Další rybník, Nová, měl hladinu plnou ptačí osádky. Kromě druhů na předchozím rybníku, zde bylo mezi převažujícími racky chechtavými k vidění i několik racků malých a přeletovali rybáci obecní. Další dva rybníky byly polovypuštěné, a tak jsme byli všichni zvědavi na bahňáky. Rybník Dolní nezklamal - kromě párku husic liščích jsme si mohli procvičit rozlišování bahňáků. Nejpočetnějšími skupinami byli vodouši bahenní a jespáci bojovní. Dále zde bylo několik vodoušů šedých, vodoušů tmavých a až 4 břehouši černoocasí. Osádku doplňovali kulíci říční a prolétavaly čejky chocholaté. Sousední Horní rybník přidal dva pisíky obecné a opět jako před týdnem jsme zde mohli vidět čtyři tenkozobce opačné, pročesávací mělkou vodu. Zrovna ve chvíli, ky účastníci vítání testovali zapůjčené stativáky Swarovski, se nad loukou za rybníkem objevil dospělý orel mořský. Následně v plném nasvícení usedl na hřeben louky a na dlouhé minuty pózoval. Zřejmě však zasáhl do teritoria čejky, která na něho začala útočit a nejspíš byla příčinou jeho odletu. Dle dálkoměru byla tato akce k vidění cca na 700 m od nás, takže ani 23krát násobné přiblížení neumožnilo vyfotit víc než tyto dvě „tečky“. Ale skutečnou tečkou za Vítáním pak byl přelet kolpíka bílého; dle Vojtovy dokumentace víc než osmdesát druhů pozorovaných nebo „slyšených“ ptačích druhů a skvělá atmosféra jen dokumentovaly úspěšnou akci. My jsme se ještě zastavili na skok u kaliště, kde jsme navíc viděli několik vodoušů rudonohých a samičku hohola severního. Další zastávkou byl Bošilecký rybník a pak jsme jen rychle zkoukli rybníky u obce Klec a Vlkov. Na hrázi jednoho z rybníků poletovala samička lejska bělokrkého a pak ještě jedna, nakonec se nám podařilo vypátrat také samečka a toho i vyfotit. Na posledním z rybníčků, kde jsme zastavili, byl ještě vidět párek čírek modrých. A pak už jen cesta zpátky s pocitem příjemně stráveného dne.

Cesta za husicemi

Konečně nám vyšel celý volný den, a tak i čas na výlet k rybníkům na Českobudějovicko. Speciálně jsme se chtěli podívat k Dívčicím a okolí, kde Jarda Závora a jeho kolegové pozorovali už dost zajímavostí. Mlha a mraky sice na první pohled pozorování moc nepřály, ale po hodinové spršce už vše bylo, jak má být. Nejdříve jsme projeli kolem rybníků Blatec, Březovec, Nová, Černá a Zbudovský. Obrázek hladiny byl na nich hodně podobný – hejnka pokřikujících racků chechtavých, velké skupiny poláků velkých a chocholaček, labutě velké a husy velké. Překvapením pro nás byl jeden sameček poláka kaholky, který doprovázel skupinku ostatních poláků. Četnými obyvateli hladiny byly kopřivky obecné, pozorovali jsme i cca 20 zrzohlávek rudozobých a několik lžičáků pestrých. Místy jsme viděli potápky roháče stavějící hnízdo a potápky malé. Potom jsme se jeli podívat do oblasti bývalých dolů. Na první pohled nás upoutaly bílé skvrny, které reprezentovaly nádherné husice liščí. Celkem čtyři páry. Obrovským překvapením byla čtveřice husic rezavých. Nejdříve s hlasitým křikem kroužily nad lokalitou a pak si jedna sedla na hladinu a další na břeh. Kromě husic na hladině společně panáčkoval párek ostralek štíhlých a také se zde potápěli tři hoholi severní. Z bahňáků převažovaly čejky chocholaté, asi dvacet kulíků říčních a čtyři vodouši rudonozí. Doprovod jim dělalo několik zřejmě vodoušů šedých a dvě kolihy malé. Ve výšce kroužili dva čápi bílí, kteří vedli k malému nedorozumění. Martina se mě po upozornění na čápi ptá, zda si jsem fakt jist, že to na ně moc nevypadá… Důvodem neshody byl orel mořský, který přilétl k čápům, a toho jsem si zase nevšiml já. Z drobných pěvců jsme zahlédli ještě konipasa lučního a zpívajícího rákosníka proužkovaného. Poslední zastávkou byly polovypuštěné rybníky Olší, Dolní a Horní. První byl doménou volavek – celkem asi 25 volavek bílých postávalo u louží nebo si posedalo na přilehlou louku. Z dalších obyvatel byli k vidění kulíci říční, vodouši kropenatí a vodouši šedí. Skupinu bahňáků doplnilo osm krásně vybarvených břehoušů černoocasých. A ještě nám zbyl jedinec, s jehož zařazením si úplně přesně nevíme rady; bohužel fotka na dálku není ideální. Pak se na nás usmálo to pravé ornitologické štěstí. Nad hlavou nám zakroužil kolpík bílý, aby posléze přistál u skupiny volavek. A vybral si opravdu dobré místo – bylo krásně vidět jak si vítr pohrává s jeho zrzavou chocholkou. Po chvíli odlétl, a místo něho zakroužil nad plochou orlovec říční. Rozloučením s rybníkem byla kukačka obecná, která poletovala od stromu ke stromu, aby se ukryla v hustém mlází. Na dalších rybnících už to bylo s bahňáky podobné. Navíc jsme zahlédli další pár husice lišcí a párek čírky obecné. Posledním příjemným překvapením byli čtyři tenkozobci opační, kteří pročesávali mělkou vodu spolu s dalšími vodouši a jespáky. Po této tečce jsme už zamířili zpět. S počtem pozorování tak zajímavých druhů šlo bezesporu o naší zatím „nejbohatší“ cestu.

20. dubna 2008

K zamokřeným loukám

Při večerní prohlídce mapy jsme narazili na zajímavou lokalitu Nové louky u Proudnického rybníka, kde by se mohl objevit nějaký ten bahňák. Druhý den odpoledne jsme tedy zamířili za Žehuň k Proudnickému rybníku. V blízkosti rybníka jsme u silnice narazili postupně na několik bažantů obecných. Zřejmě vlivem jejich zájmu o samičky ztratili hodně ze své plachosti a dali se fotit otevřeným oknem auta pouze z několika málo metrů. U silnice též poletovaly roztroušené skupinky špačků obecných. Proudnický rybník byl poset slušnou řádkou vodních ptáků. Jednoznačně převažovali racci chechtaví a lysky černé (150-200). Z ostatních kachen tu byly poláci velcí, poláci chocholačky a kachny divoké (po cca 20-30). Na dvou místech rybníka byly k vidění nádherné zrzohlávky rudozobé - 9 M a 4 F. Dalšími pak byli lžičáci pestří - pět samců a tři samičky. Celou dobu intenzivně hledali potravu tak, že hlavu měli strčenou do vody a prováděli nekonečné kroužky na hladině. Z kachnovitých jsme ještě v těsné blízkosti rákosin zahlédli čtyři čírky modré a nechybělo několik potápek roháčů. Na hladině se objevilo i devět velmi hlasitých hus velkých, ke kterým se posléze připojily čtyři husy běločelé. Dalších asi 20 hus velkých se páslo na přilehlém poli.

Nad rákosinami se často objevoval pochop rákosní (samec i samice). Těsně nad zemí pak prolétl krahujec obecný a poté se usadil na nízké větvi. Po chvíli obcházení rybníka jsme se dostali na zamokřené louky. Už se na nich zazelenala tráva a sítiny a tu a tam se objevily skupinky kvetoucího orseje jarního a violek. V jednou z přítoků pak nádherně svítilo několik desítek plně rozkvetlých blatouchů bahenních. Najednou před námi ze vzdálenosti několika metrů vyrazil prudce nějaký bahňák. Na prohlížení mnoho času nebylo, takže zůstal neurčen. Pak už proletěla jen jedna čejka chocholatá. Víc bahňáků jsme na louce nezahlédli.

Podél hráze a v rákosinách nám dělalo společnost asi 20 strnadů rákosních, několik budníčků menších, červenka obecná, rehek domácí a konipas bílý. A na závěr párek ledňáčků říčních. Sotva jsme od rybníka odjeli, upoutala naší pozornost rozlehlejší louže uprostřed polí. Na ní plavali dvě husy velké, které při pokusu o přiblížení ihned odlétly. To čejky byly méně bojácné. Některé pochodovaly na okraji kalužiny, další s typickým křikem prolétávaly ve svatebním tanci. Při bližším ohledání jsme ještě zaregistrovali dva kulíky říční. Postupně jsme se k nim dostali až asi na necelých 15 m, takže se daly pořídit i ucházející fotografie. Pak už jsem zamířili kolem Žehuňského rybníka do Prahy. Na krátké zastávce jsme v dáli pozorovali několik morčáků velkých, pár velkých racků, roháče, volavky popelavé a opět motáka pochopa. Na víc už nebyl čas, tak jen první hezká fotka rozkvetlé prvosenky jarní a zpět domů.