Rychlá vyjížďka do Klecánek

22.12.2020

Před Vánoci jsme v rámci Garmin výzvy měli v plánu ještě stihnout krátkou, cca 20 km vyjížďku na kole. Přestože měl Honza volno, jel ještě na většinu dne do práce. Vrátil se asi ve 14.45 a nakonec jsme se rozhodli fofrem vyjet, protože zítra má prakticky celý den pršet.

Na kole skoro do Klecánek a splnění 250 km za prosinec

Vyjeli jsme jen rychle směrem Klecánky, tak, abychom najeli 21 km. Mně do splnění 250K výzvy chybělo asi 14 km, Honzovi 21. A protože jsme vyrazili asi 15:15, jeli jsme celkem svižně. Až jsem po vzoru jednoho tatínka se synem v závěsu, kteří nás za tu cestu křižovali asi 4x tam a zpět, jsem se zkusila za Honzu zavěsit do tandemu, když začalo foukat, a hle! Ono je to vážně lepší! 

Na konci cesty

Jen mě za chvíli bolely nohy i z té jízdy asi 23 km/h proti větru. Ostatně ještě mám možná nohy trochu unavenější z nedělního výletu a ze dvou Taiji tréninků. 

Nakonec jsme v Tróji museli zastavit, abychom si svlékli každý jednu vrstvu, bylo totiž hrozné horko. A jen jsme to udělali, začalo pršet. Naštěstí jen trošičku a zanedlouho to přešlo. Každopádně jsem ale díky tomu po jízdě těsně za Honzou byla celá od bahnitých kapiček... 

Když jsme ujeli 10,7 km s průměrnou rychlostí 20 km/h, Honza vytáhl Horalku. Já ale neměla hlad, tak jsem odmítla. Tedy kromě ochutnání O:)

A vyrazili jsme zpět. To jsem se už ale odmítala štvát. Stejně jsme ale jeli rychleji než obvykle. Postupně se stmívalo a most do Holešovic byl krásně nasvětle ný, tka jsme udělali pauzu na focení. No byla jsem celkem unavená, vysloveně se těšíc na slíbený Jardův vyšťavovací poslední předvánoční trénink.

Naštěstí, jen co jsme se vrátili nám Jarda na dotaz, jak s tréninkem, odepsal, že nestíhá... Dali jsme si tedy večeři, medovník s matchou, já ozdobila stromek, zatímco Honza doumyl okna, ale před tím vším volal táta asi 5 min po tom, co Honza dal fotky z výletu na FB. 

No ano, šel mi vynadat, že jsme ho nevzali taky. Kolo měl dnes v servisu a chce jezdit. No ale to jsme v tom spěchu nestihli. Nakonec říkal, že byl stejně v práci, ale to mu nezabránilo v tom, aby mi vyčinil... A mamka nás prý viděla v Libni přes silnici, když jsme vyráželi, kd1yž akorát jela od zubařky.

Holešovický most

Cyklovýlet podél Labe

20.12.20

Kachnička mandarínská

Dnes začíná Garmin výzva 12 vánočních dní - ujet 200 km (a druhá výzva nachodit 10 mil). Je čas začít pořádným výletem, tak vyrážíme k Labi do Kostelce, podél Labe do Čelákovic a zpět, cca 63 km.

Táta se rozmýšlel, jestli jet nebo nejet (kvůli zimě), a když volal hodinu před odjezdem, položil s tím, že dá ještě vědět, jak se rozmyslel. No nakonec samozřejmě vyrazil. 

Od nás jsme vyrazili Davídkovou do kope, kolem mého gymnázia, přes dálnici v Letňanech a přes Čakovice směrem na Kostelec. Asi za 20 km jsme byli u Labe, táta ještě chtěl kousek zajet ke slepému ramenu, kde byla hezká cestička a viděli jsme tam ledňáčka. 

U lavičky jsme si dali horalku s čejem, Honza s kafem. Měla jsem hlad jak vlk, ale 11:15 je prý z nějakého důvodu na oběd brzy. Ts, nesmysl! 

Pokračovali jsme dál podél Labe. Dala jsem si na krk dalekohled, ale na Labi byly akorát březňačky, občal lyska nebo slípka. Na rybníčkách okolo jsme viděli volavky popelavé, celkem asi.4 potápky roháče, tak 3 velké racky, možná podobný počet racků chechtavých, ale na stromech nejméně několik desítek kormoránů. Na Labi v Brandýse nás blízko od nás překvapil sameček kachničky mandarínské v hejnu kachen.

Krom vodních ptáků jsme narazili na hejnko mlynaříků a modřinek, stehlíky, strakapoudy velké, sojky, káně, poštolky, sojky, a možná ještě něco....

Nejzajímavější pozorování byly dvě husice nilské, které nám v Lázních Toušeň přelétly přes hlavy z Labe na rybník.

Když jsme se v Čelákovicích měli odpojit od Labe a vyrazit směrem dom, chtěla jsem to nějak nevléknout, abychom to ještě maličko protáhli, protože s naší odbočkou ke slepému rameni nám stečilo už jen tak 5 km do 70 km jízdy. V tu chvíli táta zahlásil, ať ještě popojedem ke zdymadlu. A tak se stalo :) Nakonec jsme přejeli hezkou lávku těsně za ním zpět na opačný břeh a hrozně pěknou chatovou osadou dojeli k lávce druhé zpět. Mezitím jsme se ale stavili u venkovního posezení jedné restaurace (co má kvůli covidu povinně zavřeno), vytáhli termosky, a dali si dýňové rizoto, co jsme s Hoznou měli s sebou. Krásně teplé, to bylo labůžo! Táta měl jen chleba, ale vylepšil si ho plechovkou piva, které mu z restaurace podali povoleným okýnkem. No Honza nemohl zůstat pozadu. Nakonec jsme si na cestu pořídili ještě každý tatranku, když Horalka byla už fu, ale na ni nakonec nedošlo. Jeli jsme domů víceméně do mírného táhlého kopce skoro celou cestu. Bohužel jsem nakonec nevědomky změnila asi trasu tak, že jsme se vyhnuli té hezké části Greenway cyklostezky, kudy jsme jeli v únoru... 

Domu jsme dorazili akorát za stmívání, museli jsme ještě objet nějaký ten blok, abychom dali rovných 79 km, ale podařilo se.

Doma jsme se osprchovali, dali si vánočku s matchou po dlouhé době, já vyžehlila běhoun a vánoční ubrousky a když jsem si chtěla jít na domnělou hodinu dáchnout, upozornil mě Honza, že v 18:30, což je za 15 MINUT! mi začíná online taiji D`:

Dvě cyklovyjížďky

Podél Vltavy

V pátek 11.12.  jsem začala práci dřív, abych se ve 14:00 utrhla a vyrazila na kolo ke Slatině. Nakonec jsem to vzala i do Počernic k rybníku V Pískovně. Honza dorazil z ráce taky dřív a před 15:00 vyrazil asi dosti nepříjemným tempem za mnou a potkali jsme se u Slatiny. Z ptactva tu toho moc nebylo, na hladině snad jen 2 kormoráni.

Sparky

Garmin aplikace na tento víkend hlásila výzvu o ujetí 40 km v rámci jedné aktivity, tak jsme se nemohli nezapojit. Ale 40 km jsme měli čas zvládnout pouze v sobotu 13. Odpoledne nás čekala návštěva u Hédi, tak jsme nevymýšleli příliš komplikovanou trasu. Dojeli jsme podél Vltavy do Máslovic a odtud nahoru do Vodochod (myslím), a přes Klecany, Zdiby a Ďáblice domů. 

Cesta vyšla akorát asi na 41 km. Bylo zataženo, ale bezvětří, cca 3°-4°C.

Jižně od Prahy, 70 km

6.12. v neděli jsme se s Honzou chystali na delší výlet na kole v rámci Garminovské výzvy “Ujeď za prosinec 250 km”. 

Táta v centru

O víkendu mělo výt moc hezky, a tak se chystal přidat i Honzův táta, a proto jsme ho nechali vymyslet trasu na jih. Honza mu zamítl okruh 35 km ještě od něj (když tam to máme 20), abychom najeli celkem tak 51 km. Přibrali jsme i mého tátu, který se samozřejmě na kolo taky chystal. 

S Honzovým tátou jsme měli sraz dole u Vltavy v Braníku a pokračovali podél Vltavy stále na jih. Tam jsem se s ním domluvila, že bychom vlastně klidně mohli zkusit tu delší, původní trasu. 

U Vltavy chvilku před výšlapem

Nepříjemný výšlap od Vltavy nás čekal tak jako tak. No nešlo mi to, ale nějak jsem se nahoru vyškrábala. Další cesta byla pak hezká, mezi poli, kde jsme viděli několik poštolek a jednoho ťuhýka šedého. Jen silný vítr přišel, jak předpověď hlásila. Do zad nám značně pomohl, ale zboku to za moc nestálo. Kromě větru bylo hezky, sluníčko a snad až 12°C. 

Naše dnešní skupinka

Po cestě zpět jsme se zastavili u Setničků na boloňské špagety, i s tátou. Teplé jídlo bylo velmi příjemné. Moc jsme se nezdržovali a vyrazili zpět, celkem ještě tempem. Honza byl sice rád, že jsme ujeli 70 km, jeho i tátův rekord, ale z nějakého důvodu to prý zas nějakou dobu jet nechce.... 

Přednáška sensei Higaonny na Zoomu

Karanténa ve smyslu zákazu tréninků u nás konečně (prozatím) skončila tento čtvrtek a od příštího týdne se tedy konečně můžeme podívat do dojo (nebo na Taiji) ve skupině do 10 lidí. Ve světě celkově to ale ještě za moc nestojí, a tak IOGKF pokračuje v akcích online přes Zoom. Na dnešek připadla živá přednáška sensei Higaonny přímo z Okinawy překládaná sensei Nakamurou z Kanady. Aby se obě země sešly v nějaký přijatelný čas, sensei HIgaonna dorazil na Zoom v 10 hodin večer, kdy měl sensei Nakamura akorát 8 hodin ráno. U nás byly ideální 2 odpoledne. 

Sensei HIgaonna se na obrazovkách objevil i s dalšími sensei ze svého dojo. Se sensei Kuramotem ukázal Sanchin kata a Sanchin shime a vysvětloval u toho něco z historie a principy této kata. 

Sensei Yonegato pak ukázal, jak se pracuje s makiwarou, opět s vysvětlením sensei Higaonny. Jiné dva senseiové ukázali Kote Kitae a sensei HIgaonna na závěr povídal obecně o kata, které jsou takovým kulturním dědictvím Okinawy, jsou přesně promyšlené a neměly by se měnit.

Nakonec, jak jsem tušila, jsme necvičili, jen poslouchali. Celé setkání trvalo asi 45 minut za účasti trochu překvapivě jen kolem 200 účastníků (tedy 200 připojených počítačů, někde bylo víc lidí na jedné obrazovce - např. i my s Honzou).

Trója a Stromovka

Racci chechtaví na Vltavě

Nakonec i s Hénzou jsme přijali výzvu Garminu na ujetí 250 km na kole za prosinec. A tak byl čas začít menší vyjížďkou před zítřejším větším výletem. Navrhla jsem jet omrknout Vltavu u ZOO. Extra zaptačeno tam nebylo, ale možná pár set racků chechtavých a 1 velký, možná kolem 20 kormoránů, 30 potápek malých a potkali jsme i pár morčáků velkých. Včera tu někdo hlásil bernešku bělolící v hejnu husic nilských, my ovšem neměli štěstí ani na jedno.

Počasí ale přálo cyklistění i focení. Svítilo sluníčko a teplota byla prý snad kolem 8°C, Dokonce jsem si musela sundat jednu z 5 vrstev :)

Kachničky mandarínské

Nakonec jsme si to zamířili ještě přes Stromovku rychle obhlídnout rybníčky. Ještě venku na okraji stromovky v přítoku jsme kromě březňaček, lysek a slípek viděli pár kachniček mandarínských. Jéé, tak ty jsem nečekala!

Polovina rybníčků ve Stromovce byla také nečekaně pod ledem. Je pravda, že v týdnu bylo chladno, ale nějak mě nenapadlo, že by to za dnešek ještě neroztálo. Na zbylých rybníčcích byly kachny, slípky, lysky, racci, labutě, kavky a viděla jsem jednoho samečka kopřivky. 

Tak prvních 21 km z výzvy splněno, zítra přidáme!

Slípka zelenonohá

European Breeding Bird Atlas Launch

 3.12. bylo online vysíláno vydání a křest nového Evropského hnízdního atlasu ptactva. Protože jsem se podílela 18 ilustracemi (i když v knize nakonec bylo asi jen 16 kvůli chybějícím datům k některým vzácným hnízdičům), ráda jsem se dívala. 

Tento atlas byl vytvářen v průběhu 10 let, kolem 120 000 většinou dobrovolných terénních ornitologů sbíralo data po dobu 5 let, 46 ilustrátorů včetně mě poskytlo přes 500 ilustrací bez nároku na honorář, pouze za výtisk zdarma, bylo-li ilustrací alespoň 10. 

Je to opravdu monumentální dílo a k mému překvapení mi můj výtisk dorazil hned den na to, co byla kniha pokřtěna a rozbalili si ji hlavní tahouni projektu. Je parádní, 950 stran těžkého kvalitního papíru v obrovské vazbě. Tím se asi stává největší a nejtěžší knihou v mojí knihovně :)