Vítání u Žehuně

Protože Žehuňský rybník je občasným cílem našich cest, nemohli jsme si nechat ujít příležitost se tam zastavit v rámci jarních akcí. K rybníku jsme dorazili už na pátou ranní a pokoušeli se při rozednění a hlavně v mlžném oparu něco zahlédnout. Tím "prvním" byl Miroslav Jelínek, který už obcházel připravené sítě. A se svým kolegou Luborem Urbánkem se připravili opravdu vydatně - sítě byly snad u každého jen trochu zajímavého místa. Prvními pozorovanými druhy byli rákosníci proužkovaní. Jejich zpěv a typický let nás provázely po celé délce rákosin. Dalšími byli bramborníčci hnědí, kteří se ukazovali na stéblech trav i rákosinách. Typickým letem i zpěvem se prozradily lindušky luční, zahlédli jsme též strnada lučního i krásně vybarvené samečky strnada rákosního. V okolí louky neustále přelétávaly čejky chocholaté a samice motáka pochopa. Pak jsme si všimli jakoby vlnovitého pohybu v travinách a vzápětí se ukázalo, že to jsou selátka prasete divokého. Na chvíli jsme je ztratili z očí a jaké bylo překvapení, když se po cestě rozběhla přímo k nám. Asi až cca 15m před námi si nás všimla a pelášila pryč. Další zajímavosti se daly prohlédnout zblízka - Mirek i Lubor nosili ze sítí jeden sáček za druhým. Nejčastěji rákosník proužkovaný, rákosník obecný, pěnice černohlavá, párek rehků zahradních, cvrčilka slavíková, pěnice slavíková, strnad obecný i rákosní, konipas bílý. "Největšími" úlovky byli bramborníčci hnědí, slavík obecný, sýkořice vousatá a dva slavíci modráčci. Další druhy pak prozradil jen jejich hlas - cvrčilku zelenou a budníčka většího. Zajímavým pozorováním byla kukačka obecná. Pohybovala se v okolí, často sedala na dráty el. vedení a odtud se ozývala. Udržovala si od nás stále velký odstup až do chvíle, kdy z přehrávače uslyšela soupeřův hlas. Pak divoce nalétávala pár metrů na našimi hlavami. Hladina rybníka byla, na rozdíl od rákosin, poměrně pustá. Přelétli pouze volavka popelavá, kormorán velký, racci chechtaví a občas jeden z velkých racků středomořských. Od Žehuně je to už jen skok k Proudnickému rybníku, a tak jsme se jeli podívat k "vyhlášené" louži v polích. Zatím vždy měla nějaké obyvatele a jak se záhy ukázalo, dnes to není jinak. Už zdálky byla patrná čtveřice racků chechtavých a stejný počet čejek chocholatých. Opět tu byl konipas bílý i konipas luční. A také skupinka bahňáků. Celkem 12 vodoušů bahenních a jeden exemplář jespáka bojovného. Po chvíli celá skupinka odlétla, aby se za dvě minuty zase vrátila. Milým překvapením byla pobíhající žíhaná mláďátka čejky, která se šikovně kryla v terénních nerovnostech. Abychom je nerušili, tak jsme pokus o větší přiblížení k louži vzdali a jeli domů.

4. května 2008

Podvečer u Kařezských rybníků

 

Po zimě jsme konečně vyrazili na chatu ke Zbirohu. Jak už to po jaru bývá, takové soboty jsou opravdu pracovní. Teprve v podvečer zbyla chvíle a mohli jsme se podívat ke skupince Kařezských rybníků. V okolí rybníků jsou již v plném květu stovky blatouchů bahenních, vyrazily listy ocúnu jesenního a především kvetou vzácné úpolíny evropské. Na hladině už kvetou celá kola lakušníku vzplývavého a rozprostřely se listy rdestu. Ovšem z ptáků nic moc k vidění nebylo - pár kachen divokých, 3 páry poláků chocholaček, lysky a potápka roháč - a skupinka deseti labutí velkých. Po hrázi poskakoval konipas bílý a vzápětí se ukázalo, že obsadil připravenou hnízdní budku pro kachny. Těsně u rybníka na stromě zapózoval strnad obecný a se zobákem plných žížal se objevil drozd brávník. Poprvé jsme letos zahlédli hrdličky divoké. Tečkou pak byl dravec, který se sice hodně podobal káněti, ale záblesky šedé barvy nám signalizovaly včelojeda lesního. Nicméně dravec byl opravdu velmi daleko a brzy odlétl, takže tuhle hádanku musíme vyluštit příště.

4. května 2008

Vítání ptačího zpěvu v Dívčicích

Tato neděle byla na mnoha místech ve znamení aktivit Vítání ptačího zpěvu, a tak jsme rádi přijali pozvání kolegů Jardy Závory a Vojty Kubelky a vyrazili znovu na Dívčicko. Časné ráno nás na jihu Čech poněkud zaskočilo opravdu vydatnou mlhou, ale příslib sluníčka a zjevné nadšení skupiny účastníků vítání obavu z rozmaru počasí pomohly překonat. Trasa vedla kolem rybníků Březovec, Blatec, Nová, Horní a Dolní rybník. Na Březovci v mlze bylo sotva co vidět, ale připravené sítě vydaly pár exemplářů – strnada rákosního, rákosníka proužkovaného, pěnici pokřovní a černohlavou. Zajímavým pozorováním bylo právě dokončené hnízdo moudivláčka lužního, zavěšeného a tenké větvičce břízy. Moudivláček poletoval kolem a chvílemi vykukoval z vletového otvoru. Sluníčko pak odhalilo celou kolonii volavek a hladinu zaplněnou kachnami divokými, poláky velkými a chocholačkami, kopřivkami obecnými, husami velkými a lyskami černými. K vidění byly i zrzohlávky rudozobé, lžičáci pestří, potápky roháči i potápky malé. Překvapením byla dvojice kvakošů nočních, která si za posed vybrala keřík nad vodou. Pro vzdálenost a lehký mlžný opar však fotky moc nevyšly. V letu jsme ještě zahlédli motáky pochopy a nadvakrát přelétla kukačka obecná. Další rybník, Nová, měl hladinu plnou ptačí osádky. Kromě druhů na předchozím rybníku, zde bylo mezi převažujícími racky chechtavými k vidění i několik racků malých a přeletovali rybáci obecní. Další dva rybníky byly polovypuštěné, a tak jsme byli všichni zvědavi na bahňáky. Rybník Dolní nezklamal - kromě párku husic liščích jsme si mohli procvičit rozlišování bahňáků. Nejpočetnějšími skupinami byli vodouši bahenní a jespáci bojovní. Dále zde bylo několik vodoušů šedých, vodoušů tmavých a až 4 břehouši černoocasí. Osádku doplňovali kulíci říční a prolétavaly čejky chocholaté. Sousední Horní rybník přidal dva pisíky obecné a opět jako před týdnem jsme zde mohli vidět čtyři tenkozobce opačné, pročesávací mělkou vodu. Zrovna ve chvíli, ky účastníci vítání testovali zapůjčené stativáky Swarovski, se nad loukou za rybníkem objevil dospělý orel mořský. Následně v plném nasvícení usedl na hřeben louky a na dlouhé minuty pózoval. Zřejmě však zasáhl do teritoria čejky, která na něho začala útočit a nejspíš byla příčinou jeho odletu. Dle dálkoměru byla tato akce k vidění cca na 700 m od nás, takže ani 23krát násobné přiblížení neumožnilo vyfotit víc než tyto dvě „tečky“. Ale skutečnou tečkou za Vítáním pak byl přelet kolpíka bílého; dle Vojtovy dokumentace víc než osmdesát druhů pozorovaných nebo „slyšených“ ptačích druhů a skvělá atmosféra jen dokumentovaly úspěšnou akci. My jsme se ještě zastavili na skok u kaliště, kde jsme navíc viděli několik vodoušů rudonohých a samičku hohola severního. Další zastávkou byl Bošilecký rybník a pak jsme jen rychle zkoukli rybníky u obce Klec a Vlkov. Na hrázi jednoho z rybníků poletovala samička lejska bělokrkého a pak ještě jedna, nakonec se nám podařilo vypátrat také samečka a toho i vyfotit. Na posledním z rybníčků, kde jsme zastavili, byl ještě vidět párek čírek modrých. A pak už jen cesta zpátky s pocitem příjemně stráveného dne.

Cesta za husicemi

Konečně nám vyšel celý volný den, a tak i čas na výlet k rybníkům na Českobudějovicko. Speciálně jsme se chtěli podívat k Dívčicím a okolí, kde Jarda Závora a jeho kolegové pozorovali už dost zajímavostí. Mlha a mraky sice na první pohled pozorování moc nepřály, ale po hodinové spršce už vše bylo, jak má být. Nejdříve jsme projeli kolem rybníků Blatec, Březovec, Nová, Černá a Zbudovský. Obrázek hladiny byl na nich hodně podobný – hejnka pokřikujících racků chechtavých, velké skupiny poláků velkých a chocholaček, labutě velké a husy velké. Překvapením pro nás byl jeden sameček poláka kaholky, který doprovázel skupinku ostatních poláků. Četnými obyvateli hladiny byly kopřivky obecné, pozorovali jsme i cca 20 zrzohlávek rudozobých a několik lžičáků pestrých. Místy jsme viděli potápky roháče stavějící hnízdo a potápky malé. Potom jsme se jeli podívat do oblasti bývalých dolů. Na první pohled nás upoutaly bílé skvrny, které reprezentovaly nádherné husice liščí. Celkem čtyři páry. Obrovským překvapením byla čtveřice husic rezavých. Nejdříve s hlasitým křikem kroužily nad lokalitou a pak si jedna sedla na hladinu a další na břeh. Kromě husic na hladině společně panáčkoval párek ostralek štíhlých a také se zde potápěli tři hoholi severní. Z bahňáků převažovaly čejky chocholaté, asi dvacet kulíků říčních a čtyři vodouši rudonozí. Doprovod jim dělalo několik zřejmě vodoušů šedých a dvě kolihy malé. Ve výšce kroužili dva čápi bílí, kteří vedli k malému nedorozumění. Martina se mě po upozornění na čápi ptá, zda si jsem fakt jist, že to na ně moc nevypadá… Důvodem neshody byl orel mořský, který přilétl k čápům, a toho jsem si zase nevšiml já. Z drobných pěvců jsme zahlédli ještě konipasa lučního a zpívajícího rákosníka proužkovaného. Poslední zastávkou byly polovypuštěné rybníky Olší, Dolní a Horní. První byl doménou volavek – celkem asi 25 volavek bílých postávalo u louží nebo si posedalo na přilehlou louku. Z dalších obyvatel byli k vidění kulíci říční, vodouši kropenatí a vodouši šedí. Skupinu bahňáků doplnilo osm krásně vybarvených břehoušů černoocasých. A ještě nám zbyl jedinec, s jehož zařazením si úplně přesně nevíme rady; bohužel fotka na dálku není ideální. Pak se na nás usmálo to pravé ornitologické štěstí. Nad hlavou nám zakroužil kolpík bílý, aby posléze přistál u skupiny volavek. A vybral si opravdu dobré místo – bylo krásně vidět jak si vítr pohrává s jeho zrzavou chocholkou. Po chvíli odlétl, a místo něho zakroužil nad plochou orlovec říční. Rozloučením s rybníkem byla kukačka obecná, která poletovala od stromu ke stromu, aby se ukryla v hustém mlází. Na dalších rybnících už to bylo s bahňáky podobné. Navíc jsme zahlédli další pár husice lišcí a párek čírky obecné. Posledním příjemným překvapením byli čtyři tenkozobci opační, kteří pročesávali mělkou vodu spolu s dalšími vodouši a jespáky. Po této tečce jsme už zamířili zpět. S počtem pozorování tak zajímavých druhů šlo bezesporu o naší zatím „nejbohatší“ cestu.

20. dubna 2008

K zamokřeným loukám

Při večerní prohlídce mapy jsme narazili na zajímavou lokalitu Nové louky u Proudnického rybníka, kde by se mohl objevit nějaký ten bahňák. Druhý den odpoledne jsme tedy zamířili za Žehuň k Proudnickému rybníku. V blízkosti rybníka jsme u silnice narazili postupně na několik bažantů obecných. Zřejmě vlivem jejich zájmu o samičky ztratili hodně ze své plachosti a dali se fotit otevřeným oknem auta pouze z několika málo metrů. U silnice též poletovaly roztroušené skupinky špačků obecných. Proudnický rybník byl poset slušnou řádkou vodních ptáků. Jednoznačně převažovali racci chechtaví a lysky černé (150-200). Z ostatních kachen tu byly poláci velcí, poláci chocholačky a kachny divoké (po cca 20-30). Na dvou místech rybníka byly k vidění nádherné zrzohlávky rudozobé - 9 M a 4 F. Dalšími pak byli lžičáci pestří - pět samců a tři samičky. Celou dobu intenzivně hledali potravu tak, že hlavu měli strčenou do vody a prováděli nekonečné kroužky na hladině. Z kachnovitých jsme ještě v těsné blízkosti rákosin zahlédli čtyři čírky modré a nechybělo několik potápek roháčů. Na hladině se objevilo i devět velmi hlasitých hus velkých, ke kterým se posléze připojily čtyři husy běločelé. Dalších asi 20 hus velkých se páslo na přilehlém poli.

Nad rákosinami se často objevoval pochop rákosní (samec i samice). Těsně nad zemí pak prolétl krahujec obecný a poté se usadil na nízké větvi. Po chvíli obcházení rybníka jsme se dostali na zamokřené louky. Už se na nich zazelenala tráva a sítiny a tu a tam se objevily skupinky kvetoucího orseje jarního a violek. V jednou z přítoků pak nádherně svítilo několik desítek plně rozkvetlých blatouchů bahenních. Najednou před námi ze vzdálenosti několika metrů vyrazil prudce nějaký bahňák. Na prohlížení mnoho času nebylo, takže zůstal neurčen. Pak už proletěla jen jedna čejka chocholatá. Víc bahňáků jsme na louce nezahlédli.

Podél hráze a v rákosinách nám dělalo společnost asi 20 strnadů rákosních, několik budníčků menších, červenka obecná, rehek domácí a konipas bílý. A na závěr párek ledňáčků říčních. Sotva jsme od rybníka odjeli, upoutala naší pozornost rozlehlejší louže uprostřed polí. Na ní plavali dvě husy velké, které při pokusu o přiblížení ihned odlétly. To čejky byly méně bojácné. Některé pochodovaly na okraji kalužiny, další s typickým křikem prolétávaly ve svatebním tanci. Při bližším ohledání jsme ještě zaregistrovali dva kulíky říční. Postupně jsme se k nim dostali až asi na necelých 15 m, takže se daly pořídit i ucházející fotografie. Pak už jsem zamířili kolem Žehuňského rybníka do Prahy. Na krátké zastávce jsme v dáli pozorovali několik morčáků velkých, pár velkých racků, roháče, volavky popelavé a opět motáka pochopa. Na víc už nebyl čas, tak jen první hezká fotka rozkvetlé prvosenky jarní a zpět domů.

Počernické rybníky

Na dnešní den jsme si naplánovali procházku na kraj Prahy - do Počernic. Měli jsme v úmyslu podívat se ke Slatině, k Počernickému rybníku a ještě ke třem dalším, které jsme ale nestihli. Začali jsme průzkumem Počernického rybníka. Na první pohled jsme na hladině viděli jen několik lysek černých a kachen divokých. Tři kačeři soupeřili o jednu kachnu. Jeden z nich se s ní už zřejmě chtěl pářit, ale znenadání přilétl druhý a sedl si na něj. Chudák kachna měla co dělat, aby se vyprostila a ulétla. Potom se do toho zamíchal ještě třetí sameček. To bylo panečku divadlo!

Jak jsme postupovali po břehu, upoutal nás svým zpěvem špaček obecný, sýkory babky, objevili se holubi hřivnáči a také sýkory modřinky. Dvě na jedné větvi předváděly jakýsi taneček, při němž třepotaly polorozevřenými křídly a ocáskem. Nakonec, nejsme si tím zcela jisti, protože byly částečně skryty za větví, ale myslíme si, že došlo k několikavteřinové kopulaci.

V cípu rybníka u rákosí se to zase hemžilo potápkami roháči. Na rybníku jich bylo asi patnáct. Vzadu jsme shlédli svatební taneček jednoho páru a o něco blíž už druhý pár zřejmě stavěl hnízdo. Jedna potápka stále nosila různé klacíky a skládala je na hromadu u rákosí. Další jedinci se jen poflakovali kolem. Kromě roháčů v tomto úseku plavaly tři potápky malé, nějaké lysky a čtyři poláci chocholačky. To nám však nestačilo, tak jsme se šli podívat ještě dál. Nad hlavami nám létalo a volalo hejno šesti poštolek obecných. Zdá se, že si budou stavět hnízda v dírách na pilířích vysokého sloupu. V jednom z otvorů už jedna poštolka hlídkovala a množství trusu svědčilo o tom, že už nějaký čas jsou tyto otvory využívány. Mezi poštolkami se ve vzduchu také objevila káně lesní a volavka popelavá. Ve větvičkách hustého keře se proplétali budníčci menší a na klidném odlehlém úseku rybníka jsme za vysokým porostem rákosu zpozorovali osm čírek obecných. Když odletěly, ukázalo se, že je jich ve skutečnosti kolem patnácti. Abychom je mohli vyfotit, přišel táta s bláznivým nápadem, že mě vezme na ramena. Nicméně nám to nebylo nic platné, protože rákos byl tak vysoký, že jsem přes něj stejně neviděla.

Zahlédli jsme ještě dva opět bojující samečky kosa černého a vyrazili jsme k druhému rybníku - Slatině. I tato vodní plocha vypadala kromě několika lysek a březňaček poměrně pustě, ale nakonec se objevilo přes dvacet poláků chocholaček a asi pět poláků velkých. Na břehu dováděl pár konipasů bílých a z rákosu najednou vylétlo menší hejno bažantů polních. Z lesa se ozývalo bubnování strakapouda velkého a nad jeho hlavou plachtily čtyři káně lesní. Dva soupeři po sobě dokonce šli drápy. V dáli na druhém břehu zalétl do rákosí moták pochop a po poli pobíhala osamělá čejka chocholatá. Na hladině jsme potom uviděli ve společnosti tří kopřivek obecných asi čtyři samce a jednu nebo dvě samice lžičáka pestrého. Bohužel byli opět schovaní za hustým rákosem a jen sem tam některý vyplaval tak, že byl celý docela dobře vidět. Přesto, abychom pořídili alespoň dokumentační fotky, jsme byli nuceni vylézt na stromy.

Na další rybníky už bohužel čas nezbyl, museli jsme se vrátit domů. 

Satalické drahokamy

Dnes jsme se rozhodli vyrazit pouze na krátkou procházku do Satalické obory na kraji Prahy. V lese zněly jedna přes druhou písně různých pěvců, jako byla třeba pěnkava obecná, brhlík lesní, sýkora koňadra nebo sýkora modřinka. Jednoho samečka (modřinky) jsme viděli poskakovat po větvi nad dutinou. Bojovně nad ní roztahoval křídla a ocásek. Hlouběji v lese po větvích poskakovala zřejmě sýkora lužní a opět několik brhlíků. V tomto lese vždy vídáme alespoň kolem deseti strakapoudů velkých - není divu, když je tu takové množství starých, suchých či vykotlaných stromů. I dnes jich tu bylo několik a celý les zněl jejich bubnováním do stromů. Objevil se mezi nimi dokonce i jeden strakapoud prostřední (asi sameček). V blízkosti bažinky poskakoval u země střízlík obecný a vzrušeně vykřikoval. Na tradičním místě jsme se opět shledali s červenkou obecnou a dole pod námi náhle vyběhly tři srny. Těsně nad stromy pomalu plachtila káně lesní a byl slyšet hlas žluny. Konečně jsme došli k malému jezeru poblíž Vinoře. Nepřekvapily nás tu nepočetné lysky černé a kachny divoké. Co jsme ale nečekali, byla volavka popelavá stojící na stromu, který spadl do vody. Mnohem větším překvapením pak bylo, když jsme na druhém břehu zahlédli jako modrý drahokam zářit ledňáčka říčního. Obešli jsme kousek břehu, abychom ho mohli vyfotit. Byl 50 nebo 60 metrů od nás, ale asi si z nás nedělal těžkou hlavu. Sedli jsme si na zem, abychom ho mohli pozorovat. Napadlo nás, jestli náhodou na svažitém břehu pod přepadlou vegetací, kam občas zalétl, nestaví hnízdo. Na chvilku vždy zmizel za trsem trávy a potom několikrát na okamžik skočil do vody, aby se umyl. Za chvíli k našemu velkému potěšení přilétl druhý ledňáček. Vypadalo to na pár. Možná se tu opravdu chystají zahnízdit. I druhý partner vždy na chvíli zalétl na břeh. Vydrželi jsme je sledovat asi hodinu. Chvíli seděli vedle sebe, potom zas každý na druhém konci rybníka. Potom, nevím, co ho to popadlo, ale jeden z nich začal létat dokola kolem celého rybníka a ještě se u toho ozýval. Několikrát proletěl asi deset metrů od nás. Než se posadil, obkroužil rybníček pětkrát.

Za nějakou dobu se jeden z nich opět zvedl, ale tentokrát odlétl úplně pryč, asi k potůčku. Když se vrátil, držel v zobáku téměř deseticentimetrovou rybku. Sedl si s ní na jednu z oblíbených větví, a kořist celou najednou spolkl. Potom už jsme museli jít. Cestou lesem zpět jsme ještě zahlédli nejméně deset drozdů cvrčal.
Nečekali jsme, že bychom v Satalické oboře mohli narazit na ledňáčka. Musíme se brzy vrátit a zjistit, jestli tu ledňáčci opravdu zahnízdí!

Velikonoce u Veselí nad Lužnicí

Na Velikonoční pondělí jsme si naplánovali výlet do Jižních Čech. V Praze vypadalo ráno počasí celkem slušně, ale cestou se postupně zatáhlo, přišla mírná mlha a začalo sněžit. Po čase naštěstí přeháňky přestaly, a přes počáteční obavy byl nakonec krásný slunečný den. Autem jsme objížděli různé rybníky v okolí Veselí nad Lužnicí. Začali jsme průzkumem Blatného rybníka. Jakmile jsme zastavili na hrázi, zvedlo se od rákosin hejno asi pětadvaceti volavek popelavých a bílých. Zastoupení bylo tak půl na půl. Kromě páru kachen divokých byl jinak rybník pustý. Než jsme nastoupili zpět do auta, spustil na nás svoje "cilp calp" ještě budníček menší, ale pak už jsme se přemístili k Velkému Tisému. U hráze vyzpěvovala sýkora modřinka a brhlík lesní, ale na hladině jsme neviděli nic zvláštního, kromě pěti potápek roháčů a samečka kopřivky obecné. Dál jsme jeli zkusit štěstí k soustavě menších rybníků u obce Kleč. Na vlnkách jednoho z nich se pohupovalo hejno březňaček namíšené s minimálně deseti kopřivkami. Napočítali jsme tu také 17 hus velkých. Na vedlejším rybníku byly odkryty rozsáhlé plochy bahna, a tak se nabízela šance najít nějakého bahňáka. Po zemi tam poskakovalo asi 30 konipasů bílých a belhal se tam jeden drozd zpěvný. Potom jsme si všimli dvou bahňáků na kraji vody. Jak jsme se rozhlíželi, narostl jejich počet na 11. Našimi binokuláry jsme nemohli rozeznat detaily, ale podle některých jasných znaků jsme si téměř jisti, že se před námi promenádovali vodouši kropenatí. V lese kolem rybníka dováděli ještě hýlové obecní, mlynaříci dlouhoocasí, strakapoudi velcí a mezi stromy přelétl datel černý, který za letu ještě něco vykřikoval. Poblíž vody se kromě konipasů bílých a jednoho konipasa horského shromáždilo pět strnadů rákosních a dvě červenky. Potom jsme naši pozornost zaměřili k šesti drozdům v bahně u rákosí. Podle znaků, které jsme i na tu dálku rozeznali se nemohlo jednat o nic jiného než o hejnko drozdů cvrčal. Další ne příliš vzdálený rybník nám neodhalil žádnou vzácnost. Obývali ho pouze poláci velcí a poláci chocholačky, pět potápek roháčů a dvě kopřivky. Na cestě k jednomu z mnoha dalších velkých rybníků jsme míjeli malý "kačák", který nás ale udivil koncentrací ptactva. Nevím, proč se 52 hus velkých zdržovalo zrovna tady na tak malém prostoru. Mezi párem labutí se také potápěl pár hoholů severních. Rozhodli jsme se tedy podívat ještě na vedlejší, ne o moc větší rybník Hladov. Opět tu byli hoholi, ale tentokrát už dokonce 3 páry a jinak většinou březňačky a poláci velcí a chocholačky. Nechybělo 10 kopřivek. V cípu rybníka nás upoutalo světlé čelo nějaké kachny, ze které se nakonec vyklubal osamocený sameček hvízdáka euroasijského. Na druhém konci rybníčku jsme si všimli dvou párů zrzohlávek rudozobých. Dále jsme obešli polovinu Vlkovské pískovny, ale jediný pták, který se nám ukázal, byla červenka. Nakonec jsme zabrousili ještě k rybníku s názvem Přední Sax, kde jsme napočítali kolem padesátky hus velkých, 3 hoholy, 5 labutí a zhruba 30 kopřivek obecných. Tím jsme dali jižním Čechám sbohem a zamířili zpět do Prahy.

24. března 2008

Pilský rybník

U rybníků v Rožďalovické oblasti jsme už byli, ale jeden z rybníků, který není snadno přístupný, jsme tehdy vynechali. Takže tentokrát jsme jeli právě k němu. Pilský rybník s mnoho zátokami a břehy porostlými rákosem je obklopen lesy. Ještě jsme ani vodu neviděli, a už bylo slyšet mnoho hlasů, nejvýrazněji se ozývaly lysky. Z břehů lze jednotlivé části rybníka prohlédnout, pomohl nám i posed. Hned z kraje jsem viděli množství lysek černých, poláků velkých a chocholaček, 4 potápky roháče, jednu potápku malou, osamělou husu velkou stojící v rákosí, dva samečky a jednu samičku čírky obecné a dole kousek pod námi se proháněli dva budníčci menší. Naše počínání sledovala nebojácná červenka obecná. Vysoko z korun stromů se ozývali brhlíci, sýkory a dlasci tlustozobí. Rozhodli jsme se jít podél hráze, abychom prohlédli i další zátočiny. V lese nám přes cestu přelétl krásný sameček strakapouda prostředního a později nás překvapila ještě samička. Na hlavní hrázi jsme vyplašili konipasa bílého a dva konipasy horské. V dáli z rákosí vyletěli 2 motáci pochopové a plachtili nad vodou. Jinde nad lesem se rýsovaly obrysy páru jestřábů lesních. Přes rybník přeletěla asi padesátka kormoránů velkých a další dvě husy velké, které jsme vyplašili z hladiny. Na rozhraní pole a lesíka se před námi zvedlo asi dvousethlavé hejno především pěnkav obecných, namíchaných s jikavci, strnady obecnými a rákosními. Kousek dál jsme potkali několik drozdů zpěvných, mezi nimiž se objevil alespoň jeden drozd kvíčala. Přes pole ještě za hlasitého krákání přelétly dvě vrány obecné černé. V úzké dlouhé zátoce rybníka rámované rákosem jsme se zastavili, abychom si prohlédli pár labutí velkých, dva samečky čírky modré a jednoho samečka se dvěmi samičkami kopřivky obecné. Dál už cesta nevedla, a tak jsme rybník obešli zpět a vyšplhali na jeden těžko dostupný posed skrytý v korunách dvou bříz. Měli jsme odsud výhled do další zátočiny, kde jsme viděli další kopřivky, takže jsme na tomto rybníku napočítali celkem pět samečků a stejný počet samiček. Ještě se s námi rozloučil budníček menší a dva mlynaříci dlouhoocasí, pak už jsme se ale museli vydat zpět do Prahy.

23. března 2008

Jaro u Žehuňského rybníka

Další březnová sobota s krásným slunečným a teplým počasím nás vylákala na krátkou zastávku k Žehuňskému rybníku. Je to už měsíc od poslední návštěvy, uvidíme co je nového. Hladina rybníka z hlavní hráze zrovna nenabízí přehršel ptactva – je vidět pouze desítky březňaček a jedna potápka roháč. Na hladinu postupně přistávají racci chechtaví, až jich je v hlučící skupině přes šedesát. Objevuje se i několik větších racků – nejspíš racek stříbřitý. U rákosin postávají 4 volavky popelavé, na vodě i za přeletu jsme zahlédli asi 15 kormoránů velkých. Hlavně se ale jdeme podívat blíže k rákosinám, zda uvidíme opět nějaké sýkořice. Tentokráte to dalo dost práce, ale 4 jsme zahlédli – ovšem jen na krátkou chvíli hluboko v rákosí. U rákosin nás překvapily ale jiné, tentokráte už jarní druhy – v trávě pobíhalo 6 lindušek lučních a na vedlejším poli se pohybovala skupina asi 30 skřivanů polních. Cestou zpět jsme zahlédli ještě pár strnadů rákosních a strnadů obecných. U pole se schovával párek koroptví polních. Poslední pohled na rybník pak patřil přelétávající skupině asi 50 čejek chocholatých. Zkrátka jaro dorazilo už i sem.

23. března 2008

Thajsko 2008

Koncem února jsme strávili několik příjemných dní na dovolené v Thajsku. Šlo o desetidenní pobyt klasického střihu – dva dny v Bangkoku a pak několik odpočinkových dnů v Pattayi. Nebudeme popisovat turistické zajímavosti, ale budeme se věnovat několika ptačím druhům, které jsme zahlédli. Prvníprobuzení v megapoli Bangkoku, první pohled z hotelového pokoje, a hned je jasné, že jsme v tropech. Na protějším betonovém bloku poskakuje chocholatá majna velká, z rodiny loskutáků. A a chvíli další – tentokráte majna obecná. Třetím druhem byl drobnější pávík bělohrdlý, který neustále vějířovitě rozvíral svůj dlouhý ocásek. Další druhy ptáků jsme našli při prohlídce chrámu Wat Po. Po střechách pobíhala „zmenšenina“ naší straky – šáma stračí. V koruně letitého stromu jsme objevili čilého a rychlého překrásného reprezentanta asijské fauny - vousáka zvučnohlasého. Překvapil nás drobný ptáček, který se vždy usadil na lampě před námi. Šlo o jeden z několika druhů strdimilů žijících v Thajsku. Nad hlavami se nám bez ustání proháněli rorýsi domovní. Při plavbě po řece Khao Praya kolem nás prosvištěl modrobílý ledňáček proměnlivý. V zátoce plné hyacintů se procházela volavka stříbřitá, možná jsme zahlédli i volavku hnědohřbetou.
Přesun do Pattayi a následný pohled z vyhlídky hotelu je pro milovníky přírody trochu šok. Dvacetikilometrový pruh nejhustší zástavby podél pobřeží – hotely, bary, obchody, pláže - pořád dokola. A k tomu obrovský ruch od rána do noci – ne nadarmo je Pattaya považována za jedno z nejrušnějších letovisek na světě. Na dovolenou skvělé, ale co ptáci? Takže jsme si dali pár ranních budíčků a snažili se nalézt „ostrůvky“ přírody. Prvním byla nezastavěná parcela mezi hotely, s několika stromy, keřovým a rumištním porostem, kde jsme napoprvé vzbudili několik nocležníků. Hned po chvíli jsme poznali, že pár druhů tu najdeme. Kromě poletujících majn jsme opět zahlédli krásně zpívající šámu stračí. Dalšími obyvateli byli dva druhy bulbulů – indočínský a žlutořitý. Příjemným překvapením byl krásně zbarvený, ačkoliv plachý mandelík indický, jehož modrá barva vynikla zvláště při letu. S oblibou vysedával na několika vyvýšených místech. Typickým letem se prozradily dva páry vlhy proměnlivé. Pak se nám ještě povedlo najít drobné krejčiříky obecné, kteří dostali své jménu podle způsobu stavby hnízda - proděraví jeden nebo dva listy, které rostlinnými vlákny nebo pavučinami sešije. Se svítivě červeným pruhem na zádech se v korunách stromů míhal maličký květozob červenohřbetý a poblíž po zemi běhaly panenky muškátové. Dravce zastupoval krahujec šikra, zrovna nosící větve na stavbu hnízda.
Další lokalitou byl úsek jedné zahrady navazující na zarostlou stráň v blízkosti pláže. Zde se poměrně často objevovaly žluvy čínské – až na černou čepičku u samečka velmi podobné té naší. Probíhala doba námluv, a tak se párky proháněly ve větvoví. Častým ptákem byl také černý drongo indomalajský sedící na větvi, a co chvíli vyrážející za hmyzem. Pozorovat ho v jeho zvláštním letu (prudké otáčky navazující na klouzavou fázi) je docela zážitek. Zahlédli jsme též nějaký druh skalníka, velkou kukačku vraní, lejska asijského, a opět mandelíky, majny, bulbuly, atd. Na pláži pobíhali drobní holoubci pruhovaní. Další rozšíření ptačí fauny nabízel jeden z mnoha výletů – zde na blízký ostrov Koh Larn. Poblíž dlouhé písčité pláže jsme zahlédli dalšího ze strdimilů, konipasa a volavku pobřežní. V blízkosti prolétal též blíže neurčený rybák a několik vlaštovek. Nechyběli ani vrabci polní a žlutobřiší.
Po pravdě řečeno, byli jsme příjemně překvapeni, že tolik druhů se dá v tomto ruchu objevit. Ptáci zkrátka jsou všude, ale chce to také nějakou námahu. Doufáme, že jestli se do Thajska ještě někdy podíváme, navštívíme i některé z přírodních rezervací s jejími exotickými druhy.

 Vousák zvučnohlasý (Megalaima haemacephala)

Galerie

Thajsko 2008 - galerie

Vousák zvučnohlasý (Megalaima haemacephala)





Mandelík indický (Coracias benghalensis)







Vlha proměnlivá (Merops orientalis)





Drongo indomalajský (Dicrurus aeneus)





Žluva čínská (Oriolus chinensis)





Bulbul indočínský (Pycnonotus aurigaster)





Krejčiřík obecný (Orthotomus sutorius)





Bulbul žlutořitý (Pycnonotus goiavier)





Strdimil





Skalník kaštanovobřichý (Monticola rufiventris)





Bulbul brýlatý (Pycnonotus erythropthalmos)





Holoubek pruhovaný (Geopelia striata)





Krahujec šikra (Accipiter badius)





Konipas horský (Motacilla cinerea)





Kukačka vraní (Centropus sinensis)





Květozob červenohřbetý (Dicaeum cruentatum)





Lejsek asijský (Muscicapa dauurica)





Majna obecná (Acridotheres tristis)





Majna velká (Acridotheres grandis)





Panenka muškátová (Lonchura punctulata)





Pávík bělohrdlý (Rhipidura albicollis)





Šáma stračí (Copsychus saularis)





Timálie žlotooká (Chrysomma sinense)





Volavka pobřežní (Egretta sacra)