Divoká Šárka a Housle s Evičkou a Bobem

Podzimní les

Plánovali jsme opět výlet na kole. Beztak se nic moc jiného nedá. Stále máme nejtvrdší karanténu. Honza v poledne rozmyslel trasu a protože jsem se předběžně domlouvala s Evičkou, hned jsme jí volali, jeslti se nechtějí přidat. Byla pro, a tak jsme si dali sraz ve 14 na Bořislavce, kam se může popovézt metrem. Museli jsme vyšlápnout nepříjemné kopce, abychom se tam dostali a dorazili jsme pozdě. Naštěstí ne tak pozdě jako Evička nakonec (jen) s Bobem :D 

Čekáme na Bořislavce

Honza to vzal z drsna a abychom se vyhnuli hlavní silnici, protáhl nás rozbahněnou cestičkou lesem z kopce, bahnem a listím. Mně se cesta moc líbila, ale Bobo a Evička neměli horská kola a tak některé úseky raději slezli z kola. No nedivím se. Taky bych slezla. Cesta ale byla krásná, lesy byly celé žluté podzimními barvami a tak jsem si musela nechat udělat fotku :)

Cesta podzimním lesem

Šárkou byla cesta hezká, krásné meandry potoka, jen lidí tu bylo dost a závěrečný stoupák ven z Šárky nám dal zabrat. Další směr jízdy byl do Houslí. Projeli jsme řádně lepivým bahnem, od kterého jsme byli zamazaní ze všech stran. Tam jsme si konečně dali pauzu na Horalku. A já na čaj s mlékem :) Bobo si na travnatém paloučku půjčil moje kolo a začal volat: "No to si děláš ...., dyť to jede úplně samo!" Ach, Bobo, proč si asi myslíš, že jsem si takové kolo kupovala? Přesně pro to! :D

Společná fotka v Houslích

Z Houslí jsme pak zvolna sjeli k Vltavě a ve Stromovce, když už přišla tma, jsme se se Zímovými rozloučili. Poslední úsek cesty jsme jeli zase trochu svižněji. Celkově jsme ujeli 35 km s převýšením 375 m. Přestože jsme nejeli dramaticky rychle, přijela jsem značně unavená musím říct. No alespoň jsme si večer dali zasloužené víno s brambůrky.

Trasa

Chilli a dýně ze zahrádky

Přestože to ještě v dubnu se zakrslými sazeničkami moc nevypadalo, nakonec se nám urodilo dost chilli. Dýně na chatě trochu strádaly suchem, ale urodilo se jich 7. jen bohužel největší do týdne zplesnivěla.Poprvé jsem zkoušela odrůdu Sweet Meat Oregon Homestead a po rozkrojení se z dýně linula úžasná vůně. Dutina pro semínka byla malá a dýn měla úžasnou chuť. Dvě jsem spotřebovala společně s asi 15 jalapeňos na pikantní dýňovou omáčku k masu. myslím, že se povedla :)

Chilli Jamaican Rosso k nasušení

Jalapeňos vydržely na zahrádce až doteď, a tak moly do dýňové omáčky čerstvě utržené

Upečená dýně Sweet Meat Oregon Homestead. Musela jsem uzobávat. Je výborná.

Dýňová chilli omáčka k zavaření

Na kole k Lítožnickému rybníku

Lítožnický rybník

Poprvé jsem vyrazila na kole spolu s tátou, ale taky samozřejmě s Honzou. naplánovali jsme výlet ke Slatině, táta se přitom chtěl podívat ještě kousek dál k Lítožnickému rybníku. Dopoledne (a pak večer) jsem strávila zavařováním dýňové polévky, a tak jsem nezvládla vyrazit přesně ve 2, jak táta chtěl, ale asi o 20 min později. Díky tomu jsme museli trochu šlápnout do pedálů, abychom se zvládli vrátit do tmy, protože zrovna dnes se měnil čas. No nezvládli jsme to, i když hlavně táta se dost snažil, protože jako jediný neměl světlo. Cyklostezky byly narvané lidmi a cyklisty. Aby ne, v rámci karantény je všechno zavřené a nic se nesmí, jen chodit ven. A když bylo tak krásné počasí... 

Projeli jsme kolem Počernického rybníka (Pískovny), ke Slatině a k Lítožnickému rybníku, kde jsem byla prvně, ale rybník to byl nádherný. navíc se nám ukázal v podzimních barvách a zapadajícím Slunci. No kýč :)

Ujeli jsme 40 km s průměrnou rychlostí 18,1 km/h. Večer jsem se stavila u našich na houby na kmíně. Taky jich z chaty máme trochu zásobu :)

Zazimování chaty

 Dnes mělo být hezky a bylo také zvolna na čase rozloučit se pro letošek s chatou. mamka slyšela v televizi, že prý rostou bedly, a tak se rozhodla jet taky a rozhodla se nás štvát s tím, že vyrazíme už v 6 ráno. S tátou jsme byli proti, protože do 7 je ještě tma, ale mamka byla ochotná udělat jen kompromis s 6.15. Jakmile jsem tuto informace sdílela s Honzou, rozhodl se nejet :D jak se dalo čekat, na chatu jsme dorazili ještě za šera. Mamka byla ale jak divá, že musíme rychle obejít okolí chat, jeslti tam nejsou bedly, než přijedou další chataři. no, výjimečně měla pravdu. bedel s krásnými pevnými rozvitými klobouky jsme jen kolem chaty a u skály našli snad tři košíky. Svoji várku jsem doplnila čirůvkami fialovými, kterých jsem našla kolo. 

Houbařská sezóna ještě neskončila!

Jen co jsme bedly rozprostřeli po balkoně a vyprázdnili tak košíky, vyrazili jsme hned do lesa. Tam už to taková sláva nebyla, ale každý jsme košík nasbírali. Převážně bedel, občas doplněných nějakým klouzkem, hřibem a já taky nezanedbatelným množstvím čirůvek. Mamka také našla čarodějné kruhy a volala tátu na pomoc, táta jí ale místo toho zakázal je sbírat, že prý se hůř tráví či co. Taky se mě snažil přesvědčit, ať vyhodím i ty své a nechám si jich jen pár. Já mu ale nevěřila ani slovo. Však mě je dřív sám učil sbírat a pamatuju si, že má jít o výbornou houbu. Našla jsem tedy na internetu několik článků potvrzujících moji teorii bez sebemenší zmínky o tom, že by se snad měly hůř trávit, takže maka byla akorát naštvaná, že v lese nechala takových hub. No, i tak jsme jich měli víc než dost. Vážně jsem to nečekala. 

Stavili jsme se ještě v zahradnictví, já chtěla najít mirabelku, tu ale neměli, a tak jsem výjimečně odešla ze zahradnictví s prázdnou. K obědu jsme si opekli klobásky, odpoledne uklidili chatu, oistili houby, táta vypustil vodu. 

Krom toho jsme chodili a koukali před chatou, kudy asi vede pozemek, který je zrovna k prodeji. část pozemku je totiž místo, kudy jezdíme k vratům a kde parkujeme auto. Rádi bychom ho koupili, ale ne celý, protože celý pozemek na prodej má asi 6000 m2 a táhne se jako úzký pruh polem až skoro k Ottovi - potravinám.

Cestou do Prahy jsem si prosadila zastávku na farmě Stehlík, kde jsme si koupili v mléčném automatu několik litrů mléka, a pořídili farmářský tvaroh. Litr mléka za 14 korun, a tak výborného! Tady nejsem naposledy. Večer jsme si dali už tedy doma bedlové řízky :)

Na chatě bylo nádherně!