Přesun do Pattayi a následný pohled z vyhlídky hotelu je pro milovníky přírody trochu šok. Dvacetikilometrový pruh nejhustší zástavby podél pobřeží – hotely, bary, obchody, pláže - pořád dokola. A k tomu obrovský ruch od rána do noci – ne nadarmo je Pattaya považována za jedno z nejrušnějších letovisek na světě. Na dovolenou skvělé, ale co ptáci? Takže jsme si dali pár ranních budíčků a snažili se nalézt „ostrůvky“ přírody. Prvním byla nezastavěná parcela mezi hotely, s několika stromy, keřovým a rumištním porostem, kde jsme napoprvé vzbudili několik nocležníků. Hned po chvíli jsme poznali, že pár druhů tu najdeme. Kromě poletujících majn jsme opět zahlédli krásně zpívající šámu stračí. Dalšími obyvateli byli dva druhy bulbulů – indočínský a žlutořitý. Příjemným překvapením byl krásně zbarvený, ačkoliv plachý mandelík indický, jehož modrá barva vynikla zvláště při letu. S oblibou vysedával na několika vyvýšených místech. Typickým letem se prozradily dva páry vlhy proměnlivé. Pak se nám ještě povedlo najít drobné krejčiříky obecné, kteří dostali své jménu podle způsobu stavby hnízda - proděraví jeden nebo dva listy, které rostlinnými vlákny nebo pavučinami sešije. Se svítivě červeným pruhem na zádech se v korunách stromů míhal maličký květozob červenohřbetý a poblíž po zemi běhaly panenky muškátové. Dravce zastupoval krahujec šikra, zrovna nosící větve na stavbu hnízda.
Další lokalitou byl úsek jedné zahrady navazující na zarostlou stráň v blízkosti pláže. Zde se poměrně často objevovaly žluvy čínské – až na černou čepičku u samečka velmi podobné té naší. Probíhala doba námluv, a tak se párky proháněly ve větvoví. Častým ptákem byl také černý drongo indomalajský sedící na větvi, a co chvíli vyrážející za hmyzem. Pozorovat ho v jeho zvláštním letu (prudké otáčky navazující na klouzavou fázi) je docela zážitek. Zahlédli jsme též nějaký druh skalníka, velkou kukačku vraní, lejska asijského, a opět mandelíky, majny, bulbuly, atd. Na pláži pobíhali drobní holoubci pruhovaní. Další rozšíření ptačí fauny nabízel jeden z mnoha výletů – zde na blízký ostrov Koh Larn. Poblíž dlouhé písčité pláže jsme zahlédli dalšího ze strdimilů, konipasa a volavku pobřežní. V blízkosti prolétal též blíže neurčený rybák a několik vlaštovek. Nechyběli ani vrabci polní a žlutobřiší.
Po pravdě řečeno, byli jsme příjemně překvapeni, že tolik druhů se dá v tomto ruchu objevit. Ptáci zkrátka jsou všude, ale chce to také nějakou námahu. Doufáme, že jestli se do Thajska ještě někdy podíváme, navštívíme i některé z přírodních rezervací s jejími exotickými druhy.
Vousák zvučnohlasý (Megalaima haemacephala)
Galerie
Letošní
zimu jsme pravidelně procházeli zajímavou lokalitou v Praze - zhruba
necelý km dlouhý úsek podél Vltavy v Tróji (v těsné blízkosti zoologické
zahrady). Místem, kde za hezkého počasí sice prochází mnoho lidí, jezdí
kola a běhají pejsci, ale které je zároveň zimním shromaždištěm vodních
ptáků. Nejčetnější jsou „překvapivě“ kachny divoké, které lemují oba
břehy. Směrem od mostu jsme vždy narazili na skupiny poláků chocholaček,
kterých s postupující 
zimou
přibývalo na mnoho desítek. Dalším druhem jsou poláci velcí, zdržující
se u jednoho z vtoků. Lokalita je především známa početnou kolonií
kormoránů velkých, jejichž „bílé“ stromy lemují část levého břehu. Na
dalším místě se shromažďují hejna lysek černých a racků chechtavých.
Zhruba uprostřed řeky se nachází málo zřetelný ostrůvek, který je
střídavě obsazen racky, kormorány, kachnami či volavkami popelavými (až
25 jedinců). Od ledna lokalitu navíc obývaly 3 samičky morčáka bílého a
jedna potápka roháč. Asi 15 hoholů severních se tu zdržovalo od prosince
do února. Mezi racky jsme občas zahlédli několik 
racků
stříbřitých (dospělce i juv.). Po celé délce se hojně objevovali
potápky malé (až 16 jedinců) i několik slípek zelenonohých. Osádka
tohoto úseku byla celkem stabilní. Občas se nám však podařilo pozorovat i
řídké návštěvy dalších druhů. Na Vánoce a potom ještě jednou začátkem
ledna jsme ve skupince poláků velkých pozorovali poláka malého, jednu
samičku hvízdáka euroasijského a dvakrát párek čírky obecné. Pouze
jednou jsme zahlédli kopřivku obecnou a přelétávajícího lžičáka
pestrého. Raritou byl albín kachny divoké. Samce 
poláka kaholky, 
kterého
kolegové občas hlásili, jsme nezahlédli. Když připočítáme i další druhy
pohybující se mimo vodu (ledňáček, střízlík, straky, kavky, havrani,
žluna, červenka, bažanti, sýkory, mlynaříci, stehlíci, poštolky,
šoupálek, káně lesní a další), Trójská kotlina patří rozhodně mezi
zajímavé ptačí lokality. 
na
zemi sedícího motáka pilicha a několik strnadů rákosních, kteří
poletovali kolem. Na poli sedělo asi 30 kvíčal. Zaslechli jsme nějaké
zvuky z rákosin, a ukázalo se, že jsme konečně narazili na skupinku asi
10 sýkořic vousatých. Byly ale bohužel hluboko, tak jsem se za nimi
pustila. Pár metrů jsem se prodírala hustým porostem rákosu, než jsem se
dostala na malou mýtinku, na jejímž okraji mi pózovalo několik
nebojácných jedinců. Povedlo se několik fotek a spokojeni s tímto
úlovkem jsme se vrátili domů. 
Tento
den byl opravdu neobyčejně slunečný a teplý. Po vyřízení pracovních
záležitostí v Brně jsme odpoledne rychle vyrazili na jih k Pálavě a
vodní nádrži Nové mlýny. Nejdříve jsme zamířili k Lednickým rybníkům. Na
Prostředním rybníku, který jsme pomalu objížděli autem po polní cestě,
mezi množstvím kachen divokých a poláků velkých zářilo 8 morčáků
velkých. Zahlédli jsme volavky popelavé i bílou a na hladině odpočívala
dvě menší hejnka hus velkých. Těsně nad hladinou proletěl párek morčáků
bílých - to byl teprve druhý sameček, kterého jsme letos v zimě viděli.
Na stromech v okolí nádr
že rámusilo cca 50 stehlíků obecných. Pak jsme měli trochu problém vyjet zpět, ale po
vedlo
se, a vydali se k Nesytu. Celá hladina byla pokrytá tisícovkami kachen a
poláků, pro naše dalekohledy však v příliš velké vzdálenosti. Po
přiblížení z pravého břehu jsme rozeznali skupinky hoholů severních a
asi 100 hus velkých. 
již naše třetí cesta z Prahy na Pálavu. První 9.12. za mrazu a silného
větru nám štěstí nepřinesla, byť týž den ho kolega Robert Doležal viděl.
Podruhé jsme vyrazili před koncem roku 2007 v úděsném počasí - viz
pozorování... Takže teď potřetí, navíc v nádherném počasí. Šplhali jsme
do kopce a přemýšleli, jestli tu zedníček vůbec ještě je - nebyla žádná
pozorování z poslední doby. Ale už po chvíli bylo jasné, že tentokráte
máte štěstí. Sotva jsme došli k prvním skalám Soutěsky a zadívali se na
kolmé stěny, už jsme ten atypický ptačí pohyb zahlédli. Zedníček skalní
propátrával štěrbiny a, naštěstí pro nás, se posouval stále níže – jako
by se chtěl předvádět. Já ho jistil dalekohledem, Martina fotila jako o
život. Jednu chvíli byl tak do 4 m vysoko a vzdálen sotva 10 m. To už se
daly pořídit docela dobré fotky i na digitál, zvládli jsme i krátkou
videona
hrávku.
Sledovali jsme ho asi 15 minut jak postupně stoupal nahoru a až zmizel
za horní římsou. V euforii jsme ještě sjeli k Mušovské nádrži. Zbytek
dne nám zpestřilo 6 orlů mořských, impozantní byl přílet a po chvíli
zase odlet tak 1500 hus, převážně běločelých. Na hladině bylo hejnko hus
velkých a zajímavostí bylo 60 volavek bílých – nejdříve postávaly v
rákosí a poté kroužily v dáli nad nádrží. Ve chvíli, kdy přes rudý
kotouč zapadajícího slunce přelétávaly klíny hus, jsme vyrazili zpátky
do Prahy. 
