Vzhůru na cesty (Keňa 2010)

Před třemi roky jsme strávili pár dní v Keni na pobřeží nedaleko Mombasy. Kromě šnorchlování a odpočinku jsme zažili i dvoudenní safari v rezervaci Tsavo East. A byla to ochutnávka jak se patří. Africká příroda na nás silně zapůsobila a tehdy jsme si říkali, že se sem jednou vrátíme. Ta doba právě nastala. Představovali jsme si tak dva týdny cestování po rezervacích spojené s birdwatchingem. Zahloubali jsme se do nabídek cestovek a hned jsme zjistili, že to nebude až tak snadné. Jednak nevyhovovala délka a především trasa. Téměř všechny cesty začínaly v Tsavu, okruh Tanzánií a do Serengeti. V prvním místě jsme už byli, ze Serengeti už táhnou zvířata... a hlavně také představa, že pojedeme s nějakou skupinkou v autě a že je ptáci nemusí bavit... Nakonec jsme si našli agenturu a po dvou schůzkách připravili individuální program. Chtěli jsme vidět severnější části Keni a velká jezera, takže finální trasa na dva týdny byla následující - start na severu v Samburu, přesun do Sweetwaters, návštěva velkých jezer v příkopové propadlině (Lake Baringo, Bogoria, Nakuru, Naivasha) a zakončení na pláních Masai Mara. S přípravami jsme moc času neztratili, jedinou "důležitou" věcí bylo pořízení té správné ornitologické příručky, bez níž ptáky určovat nelze. Koupili jsme si obsáhlou publikaci z nakladatelství Helm Field Guides - Terry Stevenson, John Fanshave: Birds of East Africa. V polovině července jsme opustili tropické počasí v Čechách a přes noc se přesunuli do Nairobi. Megapole nás ráno přivítala příjemnými 22 stupni, což vedlo k vtipkování o tom, že se dá jezdit ochladit do Afriky. Průvodce a řidič Alex v jedné osobě na nás již čekal u terminálu, a tak jsme bez zbytečného otálení vyrazili na bezmála pětihodinovou cestu na sever. První setkání s ptactvem Afriky na sebe nedalo dlouho čekat. Kousek od letiště v zástavbě vidíme první čápy marabu, ibise posvátné a hojné leskoptve. A taky luňáky hnědé, kteří se tady běžně krmí na odpadcích. Cesta vedla zpočátku dobrou silnící a čím víc jsme se blížili na sever, tím více se na ní objevovalo děr. Po dvou hodinách dáváme přestávku, prohlížíme množství suvenýrů v místních obchůdcích a na stromě sledujeme při stavbě hnízda jednoho z mnoha druhů snovačů. Pak nás oba cesta ukodrcá, a když se pak znovu rozhlédneme, vidíme již zcela odlišnou krajinu. Suché roviny s křovinatým porostem, vesničky s bídnými obydlími a spoustou nepořádku kolem nich. A občas vojenská patrola, která kontroluje vozy mířící k hranicím Somálska. Chvíli jedeme touto krajinou, kterou obývají svérazné kmeny Samburů. Najednou odbočíme na kamenitou cestu a zanedlouho jsme u jedné z bran do rezervace Samburu.

Naše trasa:

<<Keňa - safari      Samburu>>

Chata

Letos jsme tradičně vyrazili na chatu, 4.7. Po letech je opět povoleno koupání v lomu u Radnice, tak to jdeme vyzkoušet.
Hned druhý den ráno jsme vyrazili na ranní procházku kolem chaty. Potkali jsme samečka ťuhýka obecného, 3 červenky, pěnici černohlavou, asi 3 koňadry a 5 budníčků menších. Nemohli chybět strakapoudi velcí, 2 kosi a drozdi zpěvní, strnadi obecní.
Večer se u chaty kocháme na tradiční večeři srnek ve vojtěšce. Za plotem létá asi stovka světlušek a k našemu překvapení jsme na parapetu většinou nepoužívaného pokoje pro hosty objevili vývržky nějaké sovy!

 Soví vývržky

 Detail na vývržek

Další dny jsme podnikli tradičné výlety ke Skryjským jezírkům a na Plešivec, kde jsme potkali dokonce lindušku lesní.
Čekal nás také cyklo výlet ke Kařezským rybníkům, kde jsme na hladině viděli asi 15 chocholaček, jinak téměř nic.
Ve čtvrtek 8.7. jsme z chaty zaslechli volání křepelky, hned z pole vedle. Začala svých "pět peněž" ve 20:30 a ozývala se ještě ve 21:55, skoro za tmy. Tou dobou už nám nad zahradou létali netopýři.
Následující den jse šli na procházku do okolních lesů. Kromě druhů, co tu vídáme běžně, jsme potkali i dva králíčky obecné a dokonce 3 budníčky lesní.
Z méně obvyklých druhů jsme pak u Podzbirožského rybníka (Flusáru) slyšeli z křovin zpívat rákosníka zpěvného. Bylo skoro jasno a 35°C.

 Vrabci polní jsou na chatě tradičními hnízdiči. Několik párů každý rok hnízdí ve střeše.

Táta při prehrabování hormady písku, co máme pod starými liny na chatě, našel spoustu vajíček ještěrky obecné, která se nám tu často objevuje. Pokusili jsme se je schovat na bezpečné místo, kde by se mohly vylíhnout. 
11.7. jsme se šli projít ze Zbiroha do Jablečna po žluté stezce. Potkali jsme 2 hýli obecné, sýkory babky a jednu nebo dvě sýkory lužní, opět budníčka lesního a jinak několik dalších nejběžnějších druhů. Překvapil nás pak ještě hlas hrdličky divoké. Po cestě jsme narazili na 3 mraveniště, 2 prasečí kaliště a 3 louže na cestě, z nichž v kažké byla kuňka žlutobřichá. Přes cestu nám bleskově přeběhl jelen.
A naše dovolená na chatě se nachýlila bohužel ke konci.

Ještěrčí vajíčka