Bajkal 2013

Bajkal 1/5

 

Bajkal 2/5

 

Bajkal 3/5

 

 připravuje se:

Bajkal 4/5

 

Bajkal 5/5

 

 

Bajkal - Birdlist 

Bajkal 2013 - Birdlist

1	Potáplice severní	Gavia arctica	Black-throated Loon
2	Potápka rudokrká	Podiceps grisegena	Red-necked Grebe
3	Potápka žlutorohá	Podiceps auritus	Horned Grebe
4	Kormorán velký	Phalacrocorax carbo	Great Cormorant
5	Volavka popelavá	Ardea cinerea	Grey Heron
6	Bukač velký	Botaurus stellaris	Eurasian Bittern
7	Labuť zpěvná	Cygnus cygnus	Whooper Swan
8	Kachna divoká	Anas platyrhynchos	Mallard
9	Lžičák pestrý	Anas clypeata	Northern Shoveler
10	Čírka obecná	Anas crecca	Eurasian Teal
11	Čírka modrá	Anas querquedula	Garganey
12	Hvízdák eurasijský	Anas penelope	Eurasian Wigeon
13	Ostralka štíhlá	Anas acuta	Northern Pintail
14	Polák velký	Aythya ferina	Common Pochard
15	Polák chocholačka	Aythya fuligula	Tufted Duck
16	Turpan nosorohý	Melanitta deglandi	White-winged Scoter
17	Hohol severní	Bucephala clangula	Common Goldeneye
18	Morčák velký	Mergus merganser	Common Merganser
19	Morčák prostřední	Mergus serrator	Red-breasted Merganser
20	Morčák malý	Mergus albellus	Smew
21	Luňák sibiřský	Milvus lineatus	Black-eared Kite
22	Orel mořský	Haliaeetus albicilla	White-tailed Eagle
23	Moták pochop	Circus aeruginosus	Western Marsh-harrier
24	Krahujec obecný	Accipiter nisus	Eurasian Sparrowhawk
25	Káně asijská	Buteo japonicus	Eastern Buzzard
26	Včelojed chocholatý	Pernis ptilorhynchus	Crested Honey Buzzard
27	Orlovec říční	Pandion haliaetus	Osprey
28	Poštolka obecná	Falco tinnunculus	Common Kestrel
29	Ostříž lesní	Falco subbuteo	Eurasian Hobby
30	Tetřívek obecný	Lyrurus tetrix	Black Grouse
31	Jeřábek lesní	Tetrastes bonasia	Hazel Grouse
32	Chřástal nejmenší	Porzana pusilla	Baillon's Crake
33	Jeřáb popelavý	Grus grus	Common Crane
34	Kulík říční	Charadrius dubius	Little Ringed Plover
35	Kulík pacifický	Pluvialis fulva	Pacific Golden Plover
36	Čejka chocholatá	Vanellus vanellus	Northern Lapwing
37	Jespák bojovný	Philomachus pugnax	Ruff
38	Jespák dlouhoprstý	Calidris subminuta	Long-toed Stint
39	Břehouš černoocasý	Limosa limosa	Black-tailed Godwit
40	Koliha velká	Numenius arquata	Eurasian Curlew
41	Vodouš rudonohý	Tringa totanus	Common Redshank
42	Vodouš šedý	Tringa nebularia	Common Greenshank
43	Vodouš bahenní	Tringa glareola	Wood Sandpiper
44	Vodouš štíhlý	Tringa stagnatilis	Marsh Sandpiper
45	Pisík obecný	Actitis hypoleucos	Common Sandpiper
46	Bekasina otavní	Gallinago gallinago	Common Snipe
47	Slukovec asijský	Limnodromus semipalmatus	Asian Dowitcher
48	Racek mongolský	Larus mongolicus	Mongolian Gull
49	Racek bouřní	Larus canus	Common Gull
50	Racek chechtavý	Larus ridibundus	Common Black-headed Gull
51	Rybák velkozobý	Hydroprogne caspia	Caspian Tern
52	Rybák obecný	Sterna hirundo	Common Tern
53	Rybák bělokřídlý	Chlidonias leucopterus	White-winged Tern
54	Holub útesový	Columba rupestris	Hill Pigeon
55	Hrdlička východní	Streptopelia orientalis	Oriental Turtle Dove
56	Kukačka Horsfieldova	Cuculus optatus	Oriental Cuckoo
57	Rorýs východoasijský	Apus pacificus	Pacific/Fork-tailed Swift
58	Rorýs východní	Hirundapus caudacutus	White-throated Needletail
59	Datel černý	Dryocopus martius	Black Woodpecker
60	Strakapoud velký	Dendrocopos major	Great Spotted Woodpecker
61	Datlík tříprstý	Picoides tridactylus	Eurasian Three-toed Woodpecker
62	Krutihlav obecný	Jynx torquilla	Eurasian Wryneck
63	Skřivan polní	Alauda arvensis	Eurasian Skylark
64	Vlaštovka obecná	Hirundo rustica	Barn Swallow
65	Konipas bílý	Motacilla alba	White Wagtail
66	Konipas luční	Motacilla flava	Western Yellow Wagtail
67	Konipas horský	Motacilla cinerea	Grey Wagtail
68	Linduška zelená	Anthus hodgsoni	Olive-backed Pipit
69	Pěvuška hnědavá	Prunella fulvescens	Brown Accentor
70	Slavík kaliopa	Calliope calliope	Siberian Rubythroat
71	Rehek mongolský	Phoenicurus auroreus	Daurian Redstart
72	Bělořit šedý	Oenanthe oenanthe	Northern Wheatear
73	Cvrčilka žíhaná	Locustella lanceolata	Lanceolated Warbler
74	Cvrčilka pruhovaná	Locustella certhiola	Pallas's Grasshopper Warbler
75	Pěnice pokřovní	Sylvia curruca	Lesser Whitethroat
76	Budníček větší	Phylloscopus trochilus	Willow Warbler
77	Budníček zelený	Phylloscopus trochiloides	Greenish Warbler
78	Budníček severní	Phylloscopus borealis	Arctic Warbler
79	Budníček zlatohlavý	Phylloscopus proregulus	Pallas's Leaf Warbler
80	Budníček temný	Phylloscopus fuscatus	Dusky Warbler
81	Budníček tlustozobý	Phylloscopus schwartzi	Radde's Warbler
82	Lejsek tmavoboký	Muscicapa sibirica	Dark-sided Flycatcher
83	Mlynařík dlouhoocasý	Aegithalos caudatus	Long-tailed Tit
84	Sýkora lužní	Poecile montanus	Willow Tit
85	Brhlík lesní	Sitta europaea	Eurasian Nuthatch
86	Šoupálek dlouhoprstý	Certhia familiaris	Eurasian Treecreeper
87	Ťuhýk hnědý	Lanius cristatus	Brown Shrike
88	Ořešník kropenatý	Nucifraga caryocatactes	Spotted Nutcracker
89	Vrána černá	Corvus corone	Carrion Crow
90	Krkavec velký	Corvus corax	Common Raven
91	Straka obecná	Pica pica	Eurasian Magpie
92	Špaček obecný	Sturnus vulgaris	Common Starling
93	Vrabec domácí	Passer domesticus	House Sparrow
94	Vrabec polní	Passer montanus	Eurasian Tree Sparrow
95	Pěnkava jíkavec	Fringilla montifringilla	Brambling
96	Čížek lesní	Spinus spinus	Eurasian Siskin
97	Čečetka zimní	Acanthis flammea	Common Redpoll
98	Hýl rudý	Carpodacus erythrinus	Common Rosefinch
99	Křivka obecná	Loxia curvirostra	Red Crossbill
100	Strnad bělohlavý	Emberiza leucocephalos	Pine Bunting
101	Strnad obojkový	Emberiza aureola	Yellow-breasted Bunting
102	Strnad olivový	Emberiza spodocephala	Black-faced Bunting

Bajkal 3/5

Ráno se snažíme oklepat z nepříjemné kocoviny. Martin rázně vykročí na dvůr, aby strčil celou hlavu do sudu s vodou a Saša se ptá, jaká byla včera večeře, protože jako každý den si nic z večera nepamatuje...

Hned jak se u brány objeví Andrej, balíme saky paky a nějaké nezbytné vybavení a definitivně se, zatím bez Saši, který vyčká Ešusova příletu, stěhujeme do čerstvě postaveného tábora u bažin.

Kromě nádobí, jídla, vody a podobných nezbytností, jsme přivezli také kamna, která se dají postavit do plechem pobitého rohu chatek, a roury, které se jako komíny dají prostrčit připravenou dírou ve střeše. Tedy údajně. Saša s Andrejem odjíždějí a my se snažíme si naše obydlí trochu zvelebit. Zejména připravením oněch kamen. My se Zuzkou zabíráme východní chatku u borového lesíka a Martin tu méně šťastně umístěnou z kopce, který, jak se nakonec ukázalo, přece nejde dorovnat. Ve vlastním zájmu každý instalujeme svoje kamna. Záhy jsme však shodně zjistili, že otvor v plechové střeše je malý. Chvíli to zkoumáme a po zjištění, že je otvor menší vážně jen o malinkatý kousíček, se držíme hesla "Když to nejde silou, jde to ještě větší silou" a kroutíme a snažíme se komín prorvat střechou. Plechový okraj se nám ale velmi nepříjemně zarývá do rukou a střecha ne a ne povolit. Až se z venčí ozve rána, tak se Zuzkou vykoukneme, abychom spatřili Martinův hotový komín. Ale ne, přece se nenecháme zahanbit, že dvě ženský nezvládnou, co jeden chlap! Ať to řeže, jak to řeže, ještě jednou zabíráme a za chvíli máme komín i my! Přes jasný zákaz rybářů upravovat si chatky k obrazu svému Zuzka popadá hřebíky a kladívko a jde si dělat věšáčky na oblečení. Mě je to hloupé, ale nakonec neodolám a poprosím ji taky o jeden. Jediným vybavením chatky jsou totiž dvě lavice na sezení a spaní, stolek mezi nimi a odklápěcí podlaha. Což znamená, že všechny věci můžeme mít jedině v krosně za hlavou a na stolku. Pod lavice jsme totiž nastřádaly zásobu dřeva, aby ho bylo dost, i kdyby venku pršelo.

Teď už jen nasbírat dříví na večer, nasekat vetší kusy sekerkou a hurá do terénu.

Naházíme na sebe co nejvíc oblečení, včetně pláštěnek, které snad ochrání alespoň před větrem, když ne před zimou, nasadíme rybářské holiny do půli stehen či v mém případě pod zadek, bereme dalekohledy a další techniku, loučíme se s Andrejem a Sašou a konečně vyrážíme do terénu - projít nejzápadnájší úsek naší výzkumné plochy - lápši (což je podle Ešuse rusky "nudle") A.

řídíme se podle GPSek s vyznačenou plochou. Nejprve se brodíme přes kanál, kde našlapujeme opatrně na trsy trávy a snažíme se strefit do těch, které se nepotopí příliš. Když máme štěstí, sahá nám voda jen 10 cm pod okraj holin, no a když ne...

Dostáváme se do lesíka, v němž už údajně začíná lápša, tak se rozprostíráme a hledáme hnízda, i když tady je moc nečekáme. Brzy hájel končí a my se dostáváme na velice rozlehlou mokřadní plochu. Lápša A je ze všech nudlí ta nejsušší - nejblíž lesu a tak na projití nejsnazší, proto s ní dnes začínáme. Přesto se kousek za suchým úsekem, nad kterým létají a křičí kolihy velké (Numenius arquata ssp. orientalis), začínáme zvolna propadat čím dál víc, nakonec až po kolena, hlavně, když někde stojíme déle.

Studijní plocha - lápša A

Každá lápša - nebo tedy většina, kromě asi tří užších posledních, které jsou opravdu "mokré" až vodní, má každá lápša na šířku 120 m a na délku 1 km, s tím, že pruh široký 60 m se prochází směrem tam a stejně široký pruh zpátky. Protože jsme zatím jen tři a nechceme, aby našim očím uniklo nějaké z hnízd, jejichž nalezení a změření je naším cílem, chodíme hodně cik cak, aby každý z nás spolehlivě pokryl svých 20 m. Bahňáčí hnízda, navíc nám třeba neznámého vzhledu se na zemi, zvlášť když se propadáme, a ve vegetaci nehledají zrovna snadno. Alespoň nás to ale zahřeje, protože na této otevřené ploše fouká vítr a je dost chladno. Morálka ale poměrně klesá, když jsme prošli celý kilpmetr tam a neobjevili jediné hnízdo. To je špatně. Ešus tu prý přesně před 20 lety úplně sám našel přes 700 hnízd, a my po projití dvacetiny plochy ani jedno...

Na konci lápše ještě sledujeme, jak vypadá široké okolí. Vzadu, snad až někde poblíž jezera Arangatuj se proti barguzinskému pohoří rýsují siluety různých ptáků, mezi nimi spolehlivě rozeznáváme i troubící a tokající jeřáby popelavé (Grus grus) - s tím, že zde by se měl vyskytovat asijský poddruh Grus grus lilfordi. Když popolétnou, vidím mezi nimi i jiného ptáka podovného tvaru, avšak o něco menšího a jakoby celého tmavě asi hnědého s výjimkou svítivě bílé hlavy a krku. Letí s dlouhým krkem nataženým dopředu a přemítám, zda se to trochu nepodobá jeřábu bělošíjímu (Grus vipio), jehož areál rozšíření ale nezasahuje až k Bajkalu. Pravdu už se ale asi nikdy nedozvím...

Cestou zpátky se radujeme, když Martin objeví vůbec první, patřící podle všeho jedné z kolih velkých. Nedaleko je ještě jedno, v něm ale zůstaly jen skořápky nejspíš po predaci.

 Prní nalezené hnízdo -koliha velká - úplná snůška

 
Zbytek cesty je však stejně pustý jako předtím, až když se vracíme skoro k lesíku, objeví Martin v podstatě na souši ještě jedno hnízdo, tentokrát kachny divoké, takže bohužel nebahňáčí.

Jsme z toho celkově rozladění a tak v táboře, kam se vracíme kolem asi sedmé večer, diskutujeme, zda jsme tak neschopní, nebo tu opravdu žádná hnízda nejsou. Protože jsme ale po cestě bůhví kolik ptáků ani neviděli, doufáme, že to není naše chyba, ale jestli tu bahňáci vážně nejsou, je to nakonec ještě větší průšvih.

Druhé nalezené hnízdo - březňačka

Jsme řádně zmrzlí, tak všichni tři zalezeme do naší chatky, roztopíme nachystaná kamna a jdeme hřát vodu na čaj. Já zatím beru kýbl a jdu se podívat k Bajkalu, vzdáleného zhruba 200 metrů od našeho tábora, a nabírám vodu do zásoby - když je tedy údajně pitná. Teď už tedy poučená, že dva kýble naráz jsou příliš velké sousto, i tak si ale poliju nohavice.

Voda se pomalu ohřívá, tak vytahujeme slisovanou kostku čehosi, co je podle Saši čaj. Rozlomit to ale rozhodně nejde, kapesním nožíkem odkrojit taky ne, tak se Martin naštve, bere prkýnko a na vaření trochu netradičně - sekeru. Málo to však bylo platné, na takhle slysovaný čaj je i sekera krátká.

Náš trochu netradiční rituál přípravy čaje 

Už to skoro vzdáváme, pila totiž nemá o moc větší úspěch - je moc velká a jde to pomalu, ta na nožíku zase nestojí za nic. Už to skoro vzsáváme, ale já nechci přijít o čaj, a atk ho jdu pomalu, vrstvičku po vrstvičce, lístek po lístku, větvičku po větvičce, loupat nožem, každému trochu do připravených plecháčků. Jsme vybaveni i cukrem a asi 10 kg sušeného mléka do čaje a kávy. Zjistili jsme ovšem, že jsme zapomněli na příbpry. Zuzka má naštěstí svůj příbor, který si vezla z Prahy, a tak se dělíme o jeji lžičku, abychom si z hrnku vybrali to chrastí alias čaj. Těch větviček tam bylo kromě lístků vážně dost. čaj byl ale výborný a zahřál tělo i duši.

Libovali jsme si, že dnes není žádné shledání a žádná návštěva, tudíž žádná vodka. Když si to ale tak uvědomíme, zjišťujeme, že je to vlastně celkem škoda, že už jsme si na ní i celkem zvykli, a tak jsme si k dotvoření ruské atmosféry načali jednu "Běločku" - značku vodky s berevnou až dětskou ilustrací antropomorfní veverky na obalu, která, věřte nebo ne, ve tmě svítí, tak jsme si s její etiketou vyzdobili stěnu.

Dámská chatka - zde už více zabydlená, focená o několik dní později

Abychom si nepovídali ve tmě, přidělala Zuzka na strop svoji čelovku. Z našeho prvního dne v terénu mám ještě poslední zážitek, když jsem si večer musela odskočit a šla jsme kousek dál za tábor, kde jsou nízké břízky a borovice, různé tlející kmeny a vůbec divoká vegetace. Byla úplná tma a ani přes čelovku nebylo vidět daleko, protože vzduchem vířily na husto drobounké kapičky vody tvořící něco mezi mlhou a mrholením. Snažila jsem se jít tedy rovně, abych dobře trefila zpátky. To se mi ale nepodařilo. šla jsem už poměrně dlouho a všude pořád stromy a neznámá místa, po mýtince s naším táborem ani stopy. Voděla jsem jen pár metrů před sebe, takže šance zahlédnutí světla čelovky rozsvícené v chatce s malinkým okýnkem byla nulová. Byla zima a já šla dlpuho a netušila, kde jsem, už jsem si nebyla jistá ani směrem. Začala jsem křičet, doufajíc, že mě Martin se Zuzkou uslyší. Ale nevěděla jsem, jak jsem od nich daleko a ta mlha dost účinně tlumila i zvuk. Musím říct, že jsem začínala mít vcelku nahnáno a už jsem ani nevěděla, jak dloiho jsem byla pryč - něco mezi 15 a 30 minutami? Není to moc, ale stačilo. Šťastnou náhodou jsem nakonec došla mimo stromy a bylo mi jasné, že jsem chatku přešla. Mlha se mírně rozvolnila a já nakonec zahlédla světýlko v okně naší chatky. Spadl mi kámen ze srdce. Už dlouho jsem neměla takle nahnáno. Zapřísáhla jsem se, že za tmy už nepůjdu čůrat dál jak na 20 m od tábora!

Na druhý den jsme se rozhodli oproti původním plánům navštívit lápšu F. Tato "nudle" byla jedna z těch už poměrně hodně vodních a poměrně východních nudlí a vypadala, že by mohla nabízet mnohem více hnízd k nalezení, neb z dálky se nám zdálo, že zhruba v těch místech létá nesrovnatelně více ptactva.

Lápša F

Ráno jsme se tedy opět nabalili a nafoukli jsme (alespoň napůl) oba dva malé čluny, protože bylo jasné, že dnes se bez nich pravděpodobně neobejdeme. A nemýlili jsme se. Oba čluny jsme přivázali na provázek, jeden vzala Zuzka, druhý já a vydali se směrem k bažině. Lápša byla opravdu mokrá. Tak mokrá, že jsem stihla do vody zahučet až pod zadek dřív, než jsme vůbec k lápši došli. Člun nečlun. Nateklo mi do holin, kde vodou nepříjemně nasákly tlusté vložky a od té doby mi byla zima. Jaká radost. Jak se ale říká, kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp - na konci dne jsem jednoznačně do bažiny zapadla z nás tří nejméněkrát, snad jen třikrát.

Přestože se v bažin šlo velice obtížně a v podstatě jsme museli jít opřeni rukama o člun, na který jsme přenášeli notnou část váhy a opatrně a pomalu našlapovali a zkoušeli, zda se s příštím krokem nepropadneme. Zrádnost terénu spočívala zejména v tom, že jsme neviděli, kam pod hladinou šlapeme, a když už jsme tam šlápli, "půda" pod nohama byla tvořena pouze propletenými více či méně pevnými kořeny rostlin a vůbec nějakou vegetací, která velice ráda praskala, stejně jako vrstvička ledu přímo pod ní. A když jsme nechtěli jít vodou, zbýval nám mech, a ten byl, s prominutím, pěkně zrádnou sviní.

Krajina ale byla nádherná, trochu mlžná a proti nám se tyčilo zasněžené pohoří Barguzin.

Lápša F a za ní mlžný Barguzin

Ptáků tu bylo také o poznání víc, zejména racků, ale bahňáků též. Hned zezačátku jsme si všimli dvou celkem velkých naoranžovělých dlouhonožců a dech se nám zatajil při pomyšlení na slukovce asijské (Limnodromus semipalmatus), o nichž jsme doufali, že budou třešničkou na dortu naší výpravy. Z této dvojice se záhy sice vyklubali břehouši černoocasí (Limosa limosa), ale i jejich hnízdečko bychom velmi rádi našli.

Kromě snad několika málo hnízd jsme cestou k řídkému stromořadí před námi našli žábu - skokana. I na toho jsme byli připraveni. Naším cílem bylo ho chytit, nafotit, otřít mu části těla jako "tlapky" a podpaží speciální stěrkou, která by pak měla sloužit ke zjišťování výskytu chytridiomykózy u obojživelníků na této lokalitě.

Jen se divím, co tu v takové zimě dělá a že je i celkem "živý".

Skokan 

Pomalu se bodíme dál a snažíme se opět jít cik cak a pokrýt v rámci možností co největší plochu. Martin se přidržoval člunu se Zuzkou, ale později se odpojil a samostatně procházel část ostrůvku tvořeného mechem. Z ničeho nic se pod ním ozvalo tiché "lup" a Martin zajel do vody až po pás. Prasknul led, který držel mech tak vysoko a mech pak sám o sobě nebyl žádnou oporou, tak se Martin pomalinku propadal dál a nebyl s to se sám dostat ven. Od toho tu ale byly čluny a protože já i Zuzka jsme byly nedaleko, šly jsme ho zachránit. Zuzka ale byla příliš hrr, udělala dva rychlé kroky a skončila úplně stejně jako Martin asi pět metrů od něj. To už jsem nemohla zadržet smích, ale Zuzka měla člun, tak jsem se opatrně vydala k Martinovi a hodila mu lano člunu, aby si ho přitáhl a s jeho pomocí se vyškrábal ven. Kdybych šla přiliš blízko a nedej bože ještě víc rozlámala spodní led, asi bych velkou pomocí nebyla.

Zuzka při procházení bažiny mezi ostrůvky, kde pátráme po hnízdech

Už jsme naštěstí byli nedaleko téměř přesně poloviny cesty, kterou značila "hrázka" pevné (!) země, se zmíněnou řadou stromů. Usedli jsme, vytáhli svačinu, dofoukli čluny a rozmýšleli strategii, jak na druhou polovinu lápše, která byla už ne o ostrůvkách oddělených velkými loužemi, ale o jedné sakra velké louži s oddělenými drobnými ostrůvky. Tohle nepřejdeme, ani kdybychom se na hlavu stavěli. Tady se musí po člunech. Smůla byla, že my jsme byli tři, čluny dva a pádlo žádné. Se Zuzkou jsme si řekly, že půjdeme do člunů a Martin se nabídl, že důkladně projde hrázku a její relativně suché okolí.

Vodní část lápše F

Batoh s foťákem a vše zbytečné jsme odložili na hrázce, já hupla do člunu po břiše a pádlovala rukama, s bundou okamžitě promočenou z vody na dně člunu, zatímco Zuzka zvolila strategii sednout si na záď a nohama nahradit chybějící motor. Práci nám trochu ztěžoval protivítr, ale postupně jsme obepluly a zkontrolovaly všechny ostrůvky. Po více než dvou a půl hodinách jsme konečně doplavaly, alespoň v mém případě s úplně zmrzlýma rukama na konec a zaradovaly jsme se, když jsme zjistily, že cesta zpět bude díky větru náramně jednoduchá. Stavily jsme se u zbylých pár ostrůvků, ale za dvacet minut jsem byly zpátky na hrázce, kde jsme se setkaly s úplně promočeným Martinem, který poctivě procházel stále širší a širší okolí, až se mu prý podařilo asi osmkrát zapadnout do vody. A věřím, že vyhrabat se svépomocí zpět nebylo vůbec snadné.

 

 Lápša F byla na ptáky bohatější, ale většinu z nich tvořili racci

Cestu zpátky z hrázky do tábora už jsme zvládli nějak rychleji, mokří, zmrzlí, a s nějakými naměřenými hnízdy navíc. Nebylo jich však tolik, kolik bychom si představili, a tak jsme byli trochu rozladění.

Lápša F

Následující den jsme si trochu přispaly, jelikož jsme hned zjistily, že venku zuří bouřka. Mokré holiny jsme přes noc nechaly vystlané novinami, aby natáhly vlhkost, a postavily je ke kamnům, ale k výchozímu suchému stavu měly stále dost daleko. Mokré oblečení rozvěšené na hřebících na stěně jakbysmet.

Za chvíli přišel Martin a přemýšleli jsme, co teď. Déšť postupně sice ustával, ale byla zima, oblečení mokré a podle telefonátu se Sašou měl dnes po poledni dorazit on i Ešus, který přilétl do Ulan Ude. Nakonec jsme se po poradě i s ním rozhodli vyčkat jejich příjezdu. Déšť nakonec skoro přestal, Saša s Ešusem měli trochu zpoždění, a tak jsme se alespoň snažili určit drobného lejska bez ocásku, co poskakoval před chatkou.

Lejsek tmavoboký (Muscicapa sibirica)

Odpoledne se značným zpožděním přijel uvazík, ze kterého vyskočil Saša a v závěsu za ním Ešus, oblečený od hlavy k patě v maskáčích jako pravý místní rybář, tak jsme jen valili oči. Bylo nám vysvětleno, že Ešusův kufr nedorazil s Ešusem, nebo ho zkrátka poslali někam jinak, tak si Ešus musel nakoupit novou výbavu, než dorazí jeho původní. No a co jiného tu mohl pořídit, než samé maskáče. Musím ale říct, že praktickou vestu plnou kapes a bundu se zabudovanou moskytiérou jsme mu později všichni záviděli.

Ešus se Sašou přijeli v dobré, vodkou podpořené náladě :)

Ešusovi jsme povyprávěli o hnízdech, která jsme (ne)našli a vymýšleli plán. Saša dovezl další zásoby včetně konfetek - drobných čokoládek nejrůznějších druhů zabalených zvlášť, které nám později měly sloužit za výbornou svačinu do bažin. Z nějakých prken se jal vyrábět stojen na vaření nad ohništěm a plánovat, kde a jak tu vyrobí očekávanou baňu, kuchyň a kadibudku. Pod jeho vedením jsme pak šli připravovat bohatou večeři - polévku, hlavní chod a kopec zeleninového salátu - což se tu po dobu Sašova pobytu mělo stát vítaným standardem.

Příprava večeře

Martin se Zuzkou po stranách tábora postavili ornitologické sítě ve snaze chytit nějaké zajímavé místní druhy - především slavíka kaliopu. První den se příliš nedařilo, rozhodli se tedy přivstat si na druhý a zkusit to ráno. Po tradičním večeru s vodkou jsem byla ráda, že to ranní vstávání se mě netýká. Přesto jsem se ale vzbudila celkem brzy, protože mě něco šimralo na rtu. Když jsem otevřela oči, hleděla jsem z pár centimetrů na jasně červenou náprsenku skutečného slavíka kaliopy v Zuzčině ruce, když mi ho přinesla ukázat a vzbudila mě jeho zobáčkem. Vyklouzla jsem ze spacáku, popadla foťák a následně šla fandit kroužkovatelům.

Chycený sameček slavíka kaliopy (Luscinia calliope)

Měli jsme ještě nějaký čas, než jsme plánovali vyrazit do terénu, což si nejsem jistá, jestli jsme ten den nakonec vůbec udělali, tak jsem vzala dalekohled a šla se projít kolem tábora. V méně než dvousetmetrové vzdálenosti jsem v písku objevila kromě nejrůznějších tisků ptačích pařátků celkem čerstvě vypadající stopy medvěda směřující do lesíka kousek ode mě.

Medvědí a moje stopy

Byly opravdu obrovské a když jsem si je prohlížela, ozvalo se mezi větvemi kousek ode mě, právě tam, kam směřovala cesta medvěda, škrábání o kůru a vůbec docela hluk způsobený prudkými pohyby. Musím se přiznat, že mě polilo horko, ale naštěstí mě vyplašily jen dvě různě zbarvené veverky, které se proháněly po kmenu borovice. To se mi ulevilo...

Ještě nikdy mě veverky tak nevyděsily

Za chvíli jsem potkala i Martina s dalekohledem v ruce, tak jsem mu šla stopy ukázat. Byl viditelně nadšený, ale skutečný medvěd "bohužel" nikde...

Pokračovala jsem kousek dál, abych pozorovala zpívající lindušky a konečně se mi podařilo vyfotit kaliopu v divočině :)

Zpívající slavík kaliopa (Luscinia calliope)

Zuzka v táboře zatím chytala a pochlubila se nám úlovkem samičky hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula) a budníčkem tlustozobým (Phylloscopus schwartzi).

Budníček tlustozobý (Phylloscopus schwartzi) 

Saša byl v dobré náladě a rozhodl se vařit jídlo na přání, protože věří svým kuchařským dovednostem nechal se slyšet, že zvládne uvařit v podstatě cokoli. A to by Martin nebyl Martin, aby hned nevyrukoval se smažákem. Jeho argument, že tu měsíc a půl bez jediného smažáku nepřežije, přesvědčil Sašu, aby se do něj pustil i bez vajíček a strouhanky.... A hned že k tomu udělá hranolky, aby to byl smažák jak se patří. No, na první pohled výsledek možná úplně vábně nevypadá, ale výborný byl, to se musí nechat. Martin byl nadmíru spokojený :)

Smažený sýr s hranolky v polních podmínkách

Následující den jsme plánovali vyrazit do některé ze sušších lápš, lápši C, abychom dali Ešusovi šanci ukázat nám, že tu ty hnízda jsou, jen my jsme nemožní a neumíme je hledat a dodal nám optimismu.

Poprvé v terénu s Ešusem

Přesto ale bylo pozorován místního ptactva zajímavé, zvlášť, když nám hned zkraje nad hlavami létaly a křičely kolihy velké.

Koliha velká (Numenius arquata orientalis)

Kromě dospělců jsme také nalezli jedno koliží hnízdečko s čerstvě vylíhlím chundelatým kuřátkem. A zbylými třemi běhajícími okolo. To byl neuvěřitelný zážitek.
Se Sašovým příjezdem nám přibyly také nejrůznější výdobytky. Porazil zdejší drobné břízky a z jejich kmene každému z nás udělal dlouhé bidlo, kterým jsme mohli zkoušet o krok napřed, zda se propadneme či ne, a když, tak jak hluboko. Nesmírně užitečné. Byly i dost pevné na to, abychom se o ně opřeli a rozložili váhu. A když už vše selhalo a zapadli jsme do bažiny, byly skvělým nástrojem pro přidržení a vyhrabání se ven. Co bychom si bez Saši počali?

Zuzka v terénním

Jinak bohužel, ani s Ešusem se nám nepovedlo najít závratný počet hnízd. Kromě koližího jsme našli také čejčí, hnízdo lžičáka a nakonec, ze kterého jsme měli radost největší, drobné a důkladně maskované hnízdo jespáka dlouhoprstého (Calidris subminuta).

Hnízdo jespáka dlouhoprstého (Calidris subminuta)

O další drobné překvapení se nám postarala ještěrka živorodá, kterou jsme našli při našem věčném civění do trávy. Trochu jsme se podivili, neb ještěrku jsme tu tak nějak nečekali.

Ještěrka živorodá

Poslední nález bylo hnízdečko lindušky zelené (Anthus hodgsoni). Tyto lindušky tu zdá se jsou celkem běžné, pár nám jich zpívá kolem tábora a jedna se dokonce chytla do sítě.

Linduška zelená (Anthus hodgsoni)

Saša nemeškal a z dovezených prken začal stavět naší laboratoř/kuchyň. Zatím to vypadá dost dobře a jak se později ukázalo, také dobře poslouží. Zejména velký stůl s lavicemi, na který byl Saša po právu hrdý.

Rozestavěná kuchyňolaboratoř

Dny rychle ubíhaly a my si zavedly každodenní rutinu: Vstát, napnout sítě, nasnídat se (chleba, byl-li ještě poživatelný, zbytky od večeře, nebo něco sladkého - jako těstoviny s kakaem, nebo co zkrátka bylo po ruce. Probudit se čajem či kafem. Dát si panáka (z tohoto ranního jsem se obvykle snažila vyvlíknout, ale na druhou stranu je to dobrá dezinfekce...). Připravit věci do terénu. Projít/proplout lápšu. Polední pauza v bažinách, obvykle s posezením na člunech. Oběd v podobě společné konzervy, kterou jsme si posílali a dloubali z ní maso pomocí popsiklů, jichž jsme měli zásobu kvůli značení hnízd. Dezert a průběžné svačinky v podobě čokoládových konfetek, kterými jsme si každé ráno naplnili kapsy. Vrátit se zhruba na večeři. Usušit všechno mokré, zejména holiny (zevnitř). Zatímco hlavně Martin s Ešusem probírali data a další strategie, já se obvykle nabídla Sašovi, zda nechce pomoct s přípravou večeře. Obvykle (rozuměj vždy), jsem ale akorát vyfásla umytí nádobí, což je velmi nevděčná práce, neb kotle, ve kterých jsme vařili, byly zvenčí úplně černé od sazí, které nešly dolů. Jakýsi jar tomu moc nepomohl a voda, připravená v lavoru na mytí byla poměrně odporná, mastná a plná mrtvého hmyzu, po tom, co se v ní nádobí mylo několik dnů po sobě, protože se samozřejmě nikomu nechtělo nosit novou z asi 200-300 mentrů vzdáleného Bajkalu. Ani mě. A když už jsem nádobí myla několikátý den po sobě, ostatní se mi vždy smáli a občas padla otázka, proč se do toho pomáhání hrnu. Vlastně ani sama nevím. Neefektivní mytí nádobí bylo následováno asi čtvrthodinovým drhnutím rukou mastných a úplně černých od sazí. Občas jsem i čekala, než se na ohni trochu ohřeje voda, protože to za boha nešlo dolů. A když jsem se zbavila povinnosti s nádobím a večeře ještě nebyla, čekalo mě mnohem příjemnější krájení zeleniny na salát. Tedy, dokud jsme měli zeleninu. Když došla, stále se dalo něco dělat s desítkami hlávek zelí, které ale postupně začínaly v pytli trochu kvasit. A česneku a cibule bylo naštěstí taky vždycky dost.

Během pár dní všechno rozkvetlo a všude se objevila kvanta hmyzu

Kolem přibližně 10. června vyrašili čerstvě zelené lístky břízám, všechno začalo překotně rozkvétat a začal se objevovat hmyz. Oblohu v některých místech křižovala snad milionová hejna vážek, které nám ale zdaleka nevadily tak, jako protivné drobounké mušky v bažinách, ale především všudypřítomní komáři a hovada.

Vážek bylo spoustu, a to i co se druhů týče

A jakmile se tento hmyz objevil, začal nám znaně znepříjemňovat život. Komáři se během dne objevovali zejména ve dvou vrcholech - asi na hodinu během dopoledne a na hodinu přesně v době, když jsme zasedli k večeři. Na metru krychlovém vzdušného prostoru jich bylo vždy alespoň pět a létali tak člověku mezi jídlem a obličejem a kousali. Já asi jako jediná neměla pevné kalhoty, ale obyčejné tepláky, a tak jsem během večeře vyfasovala třeba 40 bodanců do každého kolene a neustále je odháněla ze stehen. Když už nás moc štvali, dali jsme na babské rady, sesumírovali jsme se k ohni, protože kouř prý komáry odhání (není pravda), jedli česnek (taky moc nefunguje) a snažili se je odpudit vodkou (pak už je člověk sice vnímal víc, ale taky jsem nezaznamenala velkou účinnost).Večery jsme strávili kolem ohně a s vodkou, plus stahováním a přepisováním dat do počítače.

 Občerstvení po návratu z terénu

Během několika dnů Saša pilně pracoval v táboře. Kromě březových holí nám vyrobil pádla k člunům na přání. Po našem stěžování, že bez pádel tohle fungovat nebude, s Ešusem koupili nějaká obyčejná plastová pádla v Ulan-Ude, ale ta se občas celkem nebezpečně ohývala a nedalo se o ně pořádně opřít, když jsme v člunu museli překonat nějaký úsek mechu, který by přiliš měkký, abychom se na něja mohli postavit, či se jen opřít, ale dost pevný na to, aby po něm člun pohodlně přejel.

Otepluje se

Kromě pevnějších pádel Saša postavil krásnou kuchyňolaboratoř, urovnal zásoby u sebe v chatce, po svojí podlahou vykopal sklípek, vypolstrovaný polystyrenem, aby se tam držel trochu chlad, neb dny se začaly nápadně oteplovat. Protože nám nebylo dovezeno tolik prken, kolik jsme si objednali, mohli jsme si vybrat, jestli poslední stavba bude baňa na saunění a sprchování nebo nějaká alespoň chatrná kadibudka. Celkem jednomyslně jsme dali přednost bani, protože po týdnu v táboře, kdy jsme se neměli kde umýt - jen v ledovém Bajkale nebo fofrem někde mezi borovicemi hrncem ohřáté vody.

Baňu Saša vymyslel krásně. Z prken sbil kostru a stěny byly jen z modré plachty. Dovnitř přišla zbylá kamna s utěsněným komínem ven a aby neunikalo teplo, měla baňa dokonce předsíň na převlékání a v hlavní místnosti vznikla i prostorná lavice.

Nenápadně vyhlížející kanál zarostlý vodní trávou. Aneb naše téměř každodenní překážka před studijní plochou. Zlepšili jsme ale náš um opírání se o březovou hůl a opatrném našlapování na trsy vegetace.

Jeden den jsme se vydali do terénu i přes hřmění ozývající se ze všech stran. Vybrali jsme si už podruhé lápšu A, protože byla nejblíž a nejrychlejší na projití a poblíž lesa, do kterého se dalo v případě potřeby schovat. Asi v polovině už to vypadalo, že se na nás opravdu řítí pěkný slejvák hned asi ze tří stran, a tak jsme po krátkém rozmýšlení vzali do zaječích. Kdo by taky chtěl stát jako nejvyšší bod uprostřed rozsáhlých plochých bažin při bouřce, že?

Žene se na nás bouřka

Stočili jsme se tedy do strany a do lesa a stále pokukovali po hnízdech. Najednou asi metr přede mnou z vyšší trávy prudce vylétl vodouš bahenní. Hnízdo tohoto bahňáčka jsme zatím neobjevili a já najednou věděla, že je kousek přede mnou. Musím ale říct, že jsme se Zuzkou ještě chvíli hledaly, něž jsme velmi dobře maskované hnízdo se čtyřmi nazelenalými, čokoládově flekatými vajíčky objevily. Chtěli jsme vajíčka ještě rychle změřit, než zmokneme. Vybavení měl Ešus, ale ať jsme křičeli, jak jsme křičeli, Ešus zmizel v lese a už jsme se ho nedovolali. Hnízdo jsme tedy označili a zaznamenali jeho polohu a stav a když jsme viděli Ešuse mihnout se mezi stromy v dáli, na samém kraji lápše, svižným tempem jsme se vydali za ním do tábora.

První hnízdo vodouše bahenního (Tringa glareola) - trochu odmaskované

Po příchodu do tábora, když jsme zjistili, že nás všechny bouřky krásně minuly, ač byly dost blízko, takže vůbec nepršelo, nám Saša ukázal hnízdo konipase bílého, které vypadlo z jeho "podkroví", když ve své chatce něco přerovnával. Konipásci si to místo zřejmě vyhlédli jako hezky ukryté a se snadným přístupem otvorem ve střeše určeným pro komín. Vůbec jsme si nevšimli, že tam konipásci létají. Za tu poměrně krátkou dobu, co jsme si sem navezli chatky stihli ale postavit krásné hnízdečko a naklást šest vajíček.

Hnízdo konipase bílého (Motacilla alba)

Bohužel, přestože jsme vypadlé hnízdo nainstalovali pod otvor do krabice zpátky, rodiče ho už znovu inkubovat nepřiletěli.

<<Předchozí   Další>>