Indický oceán u pobřežního pásu zdálky vypadá skvěle a láká na šnorchlování. To však není úplně jednoduché. Jednak k hraně bariéry tlumící vlny vede zhruba 800 metrový pás mělčiny se skupinami korálů a nekonečným množstvím ježovek na travinách. Ve fázi odlivu je všude velmi mělko, vlastní odliv pak znamená téměř plazení po břichu nad ostrými trny ježovek (tedy než voda úplně zmizí).
Fáze spásného přílivu ovšem znamená opravdový příval vody a hladina stoupá asi o tři metry. Zvířený písek pak jakékoliv pokusy něco uvidět vyloučil. Přesto jsme zde pozorovali a vyfotili řadu rybích druhů.Vylepšením potápěčských zážitků pak bylo šnorchlování v mořském parku Wasini s velkými korálovými atoly plných mnoha druhů ryb včetně řady velkých jedinců. Jako je Svensson pomůckou pro ornitology, tak u rybího světa je to zase Debelius.
Podle jeho vynikajících fotek jsme určili většinu pozorovaných druhů, kterých bylo kolem osmdesátky. Co se týká ptáků na pobřeží, tak žádná zvláštní přehlídka se nekonala. Pravidelně po odlivu se objevovaly nějaké druhy racků a především ibisové posvátní.
Slon africký
Kořením Keni jsou však národní parky, a nás čekal park Tsavo East, proslulý svou historií lidožravých lvů. Přesun probíhal v sedmimístných minibusech s šikovným průvodcem a znalcem keňských poměrů.
Po pár hodinách krajina podél silnice začala být stále křovinatější, ovšem stále i zde byly chýše obyvatel. Pak najednou průvodce prohlásil, tohle je park. Teprve po chvíli, kdy poprvé přes silnici přeběhla skupinka zeber, zavládla pravá safari horečka. Po krátkém průjezdu jsem dorazili do jedné z lodge, citlivě vybudovaného safari "hotelu". Zatímco ploty a elektrické ohradníky většinou brání úniku, zde je to přesně naopak - brání divoké zvěři vstupu dovnitř. Sotva jsem vystoupili, srdce ornitologa zaplesalo. Před námi poskakovalo několik leskoptví nádherných, ptáků z příbuzenstva strak. Tmavě zbarvení ptáci s nádherným kovověmodravým leskem nejevili příliš ostychu.
Buvol kaferský
Dalším druhem byli drobnější přádelníci (přádelník mahalský), kteří si v koruně nízkých stromů budovali ne příliš upravená hnízda. K nepřehlédnutí byl pak velký toko rudozobý - podobný tukanům. Poskakovali po zemi i po stromech. Ze skupiny srostloprstých zapózovala drobná vlha malá a výrazný mandelík fialoprsý. Z drobnějších ptáčků jsme zahlédli ještě astrilda vlnkovaného a snovače škraboškového (ne nepodobného našemu dlaskovi).
Dalším zajímavým místem bylo přilehlé napajedlo. Z ptáků zde pobývaly velké tmavé volavky černohlavé,volavky bílé a skupinka volavek rusohlavých. Velké druhy doplňoval marabu africký a na chvíli přilétla dvojice nesytů afrických. Husy byly zastoupeny i u nás známou husicí nilskou a pižmovkou ostruhatou. Dále zde pobíhali ibisové posvátní, objevil se kladivouš a na hladině se pohupovaly dva druhy blíže neurčených kachen.
Před výjezdem na safari jsme ještě zahlédli ťuhýka dlouhoocasého a dva zajímavě zbarvené holuby skvrnité. Pak už přišlo vlastní safari - což je samozřejmě především o savcích. Popis pozorování savců na tyto stránky nepatří, a tak jen stručný výčet pozorovaných druhů - slon africký s typickým rezavým zbarvením, lev masajský, šakal čabrakový, pavián pláštíkový, zebra stepní, kudu menší, buvolec stepní, impala, gazela Grantova, voduška velká podruh znamenaná, antilopa žirafí, žirafa masajská, dikdik Kirkův, prase bradavičnaté, buvol kaferský, daman skalní a veverka bušová.
Buvolec stepní
Ovšem při safari ani ptáci nepřišli zkrátka. První zastávka a hned možnost fotografovat typického představitele afrických stepí- hadilova písaře. A hned za chvíli další velký druh - drop chocholatý. Po další chvíli jsme byli svědky přehlídky zástupců hrabavých. Nejdříve mnoho metrů před autem pelášilo hejnko perliček kropenatých a po jejich defilé jsme zahlédli nádherné perličky supí. Posledním byl frankolín žlutokrký, který zapózoval na uschlém kmeni.
Dalším pozorovaným druhem byl myšák hmědokřídlý. Výrazný pták s chocholkou a dlouhým ocasem, který dle svého názvu a navzdor své velikosti se opravdu neustále míhá ve větvích jako myš a je obtížné pořídit jeho fotku. Dalším typickým reprezentantem východní Afriky byl téměř půlmetrový turako bělobřichý, šedobílý pták s velkým chocholem. Jednou jsme zahlédli i zcela černého dronga afrického, ťuhýka menšího, bulbula zahradního, konipase afrického a toka šedého. Z velkých ptáků se nám pět minut předváděl čáp bělokrký, zahlédli jsme několik luňáků hnědých a velké orly, nejspíš orla stepního.
Zajímavostí byla palma zcela obsypaná kulovitými hnízdy snovačů, kteří se pak u blízkého napajedla nechali fotit z bezprostřední blízkosti. Cestu nám ještě překřížily čejky - jednou čejka trnitá, podruhé čejka korunkatá. Než jsme se nadáli, přiblížila se šestá hodina a africký soumrak. Posledním rozloučením s parkem byli čápi marabu afričtí - jejich siluety na vysokých stromech proti zapadajícímu slunci byly úchvatnou podívanou. A my si jen říkali - tak sem se musíme vrátit...
Lev
Celý zájezd měl trochu méně šťastný závěr - nadšená ze safari jsem už plánovala, jak v podledním dnu něco stihnout. Mezitím nás ale čekal výlet do mořského národního parku na šnorchlování. Pluli jsme jskousi tradiční bárkou, který se na vlnách značně houpala, a tak si nemálo lidí řeklo o prášky na mořskou nemoc. Já se snažila vydržet, ale zle mi bylo taky. Po asi hodinové cestě jsme dorazili na místo. V moři hlubokém do 10 m bylo spoustu korálů a všebarevných rybek. Já, vyzbrojena foťákem v podvodním pouzdře jsem fotila, co se jen dalo, bohužel jsem se často musela i se šnorchlem několik metrů potopit, až mě bolely uši. Když jsem se ocitla v blízkosti našeho průvodce, který byl nápadný záchranným kruhem, který měl raději s sebou, viděl, jak fotím vše, co můžu, a ukázal mi prstem na trnuchu modroskvrnnou ukrývající se pod útesem až na samém dně. Děkovně jsem pokývla, nadechla se a rychle doplavala ke dnu, na které jsem si lehla, abych mohla trnuchu vyfotit. Rychle mi ale docházel dech, tak jsem se po jednom nebo dvou snímcích prudce odrazila, abych byla rychle zpět na hladině. Jak jsem se ale odrazila, do něčeho jsem se kopla. A pořádně. Měla jsem pocit, jako bych kopla nártem vší silou do hrany schodu. Chytla jsem se za nohu a automaticky se na ni podívala. Co jsem ale viděla, mě vyděsilo. Ve skutečnosti jsem si značnou část nártu rozřízla prakticky až na kost. Viděla jsem velkou ránu a z ní koukaly bílé vazy, či co to bylo. Díky bohu, že jsem měla ploutve, které zabránily tomu, abych si rozřízla nohu až k prstům. Když jsem se vynořila zpět u průvodce, rovnou sem se chytla kruhu a abych mu nerychleji vysvětlila, co se stalo i se šnorchlem v puse, vykopla jsem nohu nad hladinu. Průvodce se zděsil, vlastně to vypadalo, že víc, než já. A začal svahilsky cosi volat na nejbližší motorový člun.
Šakal čabrakový
Z nadšení, že jedu do Keni jsem si před odjezdem nastudovala nějaká svahilská slovíčka, často názvy zvířat. A když jsem v průvodcově povyku zastechle slovo "rejnok", bylo mi vše jasné. On si myslí, že to mám od jedového trnu trnuchy a dost možná bude brzy po mě. Hned jsem se mu anglicky snažila vysvětlit, že to nebyl rejnok, ale že jsem nakopla korál. Tedy to jsem předpokládala. Ostatně rejnok byl přede mnou. Průvodci se zjevně velmi ulevilo a ujiš%toval se, že to nebyl rejnok. Tím znejistěl mě, ale rejnok to vážně být nemohl. Zavolal tedy na člun, co už se k nám řítil, významně klidnějším hlasem dovysvětlení. Člun přesto přijel, naložili mě, i s Petrem Kopeckým - tátovým známým, co už se řítil kraulem a dovezli mě na naši loď. Paní z našeho zájezdu a další mě začali ošetřovat - ránu mi zalepili, dostala jsem jakousi bylinkovou kapku pod jazyk, že snad proti bolesti nebo na uklidnění. Z lodi mě, tak jak jsem byla, v plavkách, naložili s průvodcem na motorový člun. Na poslední chvíli stihnul přiskočit táta, ale nestihl si s sebou vzít nic, ani peněženku. Vše jsme nechali na lodi se zbytkem zájezdu. A už jsme se řítili k pobřeží. Tam nás průvodce vzal do auta a odvezl do nejbližší, ale soukromé nemocnice. Byla sice ve stavu rekonstrukce enbo budování, takže na zemi byla v chodbách popadaná omítka a cestička z krabic a celkově nepořádek, ordinace ale byla čistá a doktor milý. Když viděl moji nohu, zhrozil se: "Ah, deep!" a pustil se do šití snad po vrstvách - stehy dovnitř a navrch nebo něco takového. Ránu mi umrtvil injekcí a když byl hotov, byl na svoji práci patřičně pyšný a řekl mi, ať se podívám, jak to hezky zašil. Poděkovala jsem mu, že to je v pohodě, že podobná zranní vydržím, ale nechci je vidět. Jakmile je uvidím, bude mi zle. Doktor ale trval na svém, a tak mi zvědavost nedala. Těžko posoudit, jestli to bylo sešité hezky, jak říkal, mně se to celé upřímně moc nelíbilo :D
Při odchodu jsem dostla preventivně antibiotika a nějaké další prášky, které se ukázaly být snad proti bolesti. Bohužel samozřejmě bylo třeba za zákrok zaplatit, a my neměli ani šilink. Díky bohu za našeho průvodce, který vyběhl z nemocnice, asi našel bankomat a ošetření uhradil za nás. Slíbili jsme mu, pochopitelně, že mu peníze vrátíme, jen jak se dostaneme k peněžence. A tak jsme i udělali.
Zebry stepní v Tsavo East
S ránou jsem se už nemohla koupat, tak jsme vylezli z hotelu do přilehlé vesníčky, kde jsem si koupila dvě vyřezávané sochu buvola a nosorožce a ujal se nás místní chlapec, že nás provede vesnicí. Pochopitelně za poplatek. Vzali jsme s sebou bonbony pro děti, z čehož vypadaly nadšeně. Díky mému zjevnému zranění a kulhání nás jeden z místních trochu chránil před všemi, co by mohli přiběhnout žebrat a dotírat, a upozornil je, že jsem zraněná.
Další den jsme měli rozplánované ještě jednodenní safari. Já byla natěšená, ale všichni, s kým jsme byli domluveni mi řekli, že bych neměla, a výlet se nekonal. :/
Po příjezdu domů jsem navštívila doktorku, která mě poslala rovnou na chirurgii. Nohu jsem z cesty letadlem měla značně nateklou a nechtěla riskovat ani odlepení náplasti, která mi na noze pevně držela už téměř týden. Protivný chirurg se podivoval pěkné náplasti, i materiálu, ze kteréh byly stehy. Pochválil, jak byla rána zašita a když viděl prášky, co jsem dostala, byl ohromen, jak dobré péče se mi v Africe dostalo, přestože když jsem přišla a řekla, co se stalo, jen protočil oči.
Na Keňu mi tedy zůstala nečekaná památka v podobě jizvy.
Dikdik
Fotogalerie - Ptáci
Fotogalerie - Savci
