Protože
Žehuňský rybník je občasným cílem našich cest, nemohli jsme si nechat
ujít příležitost se tam zastavit v rámci jarních akcí. K rybníku jsme
dorazili už na pátou ranní a pokoušeli se při rozednění a hlavně v
mlžném oparu něco zahlédnout. Tím "prvním" byl Miroslav Jelínek, který
už obcházel připravené sítě. A se svým kolegou Luborem Urbánkem se
připravili opravdu vydatně - sítě byly snad u každého jen trochu
zajímavého místa. Prvními pozorovanými druhy byli rákosníci proužkovaní.
Jejich zpěv a typický let nás provázely po celé délce rákosin. Dalšími
byli bramborníčci hnědí, kteří se ukazovali na stéblech trav i
rákosinách. Typickým 
letem
i zpěvem se prozradily lindušky luční, zahlédli jsme též strnada
lučního i krásně vybarvené samečky strnada rákosního. V okolí louky
neustále přelétávaly čejky chocholaté a samice motáka pochopa. Pak jsme
si všimli jakoby vlnovitého pohybu v travinách a vzápětí se ukázalo, že
to jsou selátka prasete divokého. Na chvíli jsme je ztratili z očí a
jaké bylo překvapení, když se po cestě rozběhla přímo k nám. Asi až cca
15m před námi si nás všimla a pelášila pryč. Další zajímavosti se daly
prohlédnout zblízka - Mirek i Lubor nosili ze sítí jeden sáček za
druhým. Nejčastěji rákosník proužkovaný, rákosník obecný, pěnice
černohlavá, párek rehků zahradních, cvrčilka slavíková, pěnice
slavíková, strnad obecný i rákosní, konipas bílý. "Největšími" úlovky
byli bramborníčci hnědí, slavík obecný, sýkořice vousatá a dva slavíci
modráčci. Další druhy pak 
prozradil
jen jejich hlas - cvrčilku zelenou a budníčka většího. Zajímavým
pozorováním byla kukačka obecná. Pohybovala se v okolí, často sedala na
dráty el. vedení a odtud se ozývala. Udržovala si od nás stále velký
odstup až do chvíle, kdy z přehrávače uslyšela soupeřův hlas. Pak divoce
nalétávala pár metrů na našimi hlavami. Hladina rybníka byla, na rozdíl
od rákosin, poměrně pustá. Přelétli pouze volavka popelavá, kormorán
velký, racci chechtaví a občas jeden z velkých racků středomořských. Od
Žehuně je to už jen skok k Proudnickému rybníku,
a tak jsme se jeli podívat k "vyhlášené" louži v polích. Zatím vždy
měla nějaké obyvatele a jak se záhy ukázalo, dnes to není jinak. Už
zdálky byla patrná čtveřice racků chechtavých a stejný počet čejek
chocholatých. Opět tu byl konipas bílý i konipas luční. A také skupinka
bahňáků. Celkem 12 vodoušů bahenních a jeden exemplář jespáka bojovného.
Po chvíli celá skupinka odlétla, aby se za dvě minuty zase vrátila.
Milým překvapením byla pobíhající žíhaná mláďátka čejky, která se
šikovně kryla v terénních nerovnostech. Abychom je nerušili, tak jsme
pokus o větší přiblížení k louži vzdali a jeli domů.
4. května 2008
