14.-16. října 2011
Terénní ornitologická stanice Blatec
Uběhl
další rok a opět přišel čas pro již pátou říjnovou schůzi SVOB, která se
podruhé konala v terénní stanici ČSO na Blatci u Dívčic. Účast tentokrát
nebyla tak hojná. Většina členů se omluvila, že se z různých důvodů nemůže
dostavit. Sešli jsme se tedy v celkovém počtu 12 účastníků (z nichž
10 se účastnilo i schůze): Milan Frencl, Kryštof Chmel, Vojta Kubelka, Jirka
Malina, Hynek Matušík, Roman Muláček, Martina Nacházelová, Mirek Ešus Šálek,
Vláďa Štorek, Kuba Vlček, Aleš Vondrka a Ingrid, jejíž příjmení bohužel neznám.
První účastníci dorazili na místo již
v pátek večer, aby se následně odebrali do hospody v nedalekém Nákří,
kde jsme se občerstvili a ohřáli. Po návratu na stanici jsme ještě klábosili a
zadýchávali hlavní obytnou místnost stanice, aby v ní nebyla až taková
zima, než jsme šli spát.
Překvapivě jsme potkali i rosničku
Na sobotní ráno byla v plánu
exkurze k okolním českobudějovickým rybníkům. Pro ranní mlhu jsme však
vyrazili asi až v deset. Celý den se opravdu vydařil, neboť bylo krásné
slunečné počasí a viděli jsme několik druhů bahňáků i dalších zajímavých ptáků.
Byli to například kulíci bledí, hvízdáci euroasijští, hoholi severní, rákosník
obecný, kolihy velké, ledňáček říční, vodouši šedí, tmaví, kropenatí, bekasiny
otavní, jespáci obecní, jespák malý, jestřábi lesní, vlaštovky obecné, orli
mořští, káně rousné, racek malý, moták pilich, čejky chocholaté a velké hejno
hus. Také jsme se zatajeným dechem shlédli úchvatné představení, jehož hlavními
aktéry byli orel mořský a lovená husa velká. Husa byla nejdřív v letu
pronásledována nad hladinou Knížecího rybníka, a když si konečně sedla na
hladinu, nedospělý orel začal podnikat výpady svými pařáty namířenými na krk
své kořisti. V poslední chvilce se však husa vždy stihla na vteřinku či
dvě potopit, aby tak unikla blížícím se spárům. Stal se z toho boj
vytrvalosti. Po více než dvaceti neúspěšných výpadech to nakonec orel vzdal a
odlétl si odpočinout na nedaleké stromy.
Blatec
Byli jsme tak zabraní do pozorování, že
jsme se jen stěží stihli včas vrátit na naši blatenskou základnu, kde se od
16:00 konala oficiální schůze SVOB. Po tom, co jsme probrali vše důležité, jsme
se opět vydali do hospůdky, tentokrát ale do dívčické. Přívětivý personál nám
vyčlenil celý sál, kde jsme se najedli následně se zájmem naslouchali vyprávění
jednotlivých členů o jejich nedávných, mnohdy značně exotických výpravách do
zahraničí nejen za bahňáky, doplněné nádhernými fotkami promítanými na zeď.
Krátce po půlnoci jsme absolvovali krásnou noční cestu zpět na místo našeho
ubytování. Zmrzlá tráva nám křupala pod nohama (aby ne, když bylo už 2,5°C pod
nulou), a tak jsme vzali zavděk teplým spacákům ve vymražené terénní stanici. Topit
v kamnech zanesených odpadky se ale nikomu nechtělo, a tak jsem bohužel doslova
klepala kosu asi do 4 do rána, než se mi nějakým zázrakem podařilo
usnout. Brrr.
Nedělní ráno pak bylo ve znamení balení
a odjezdu všech zúčastněných s případnou zastávkou ještě u některého
z vypuštěných rybníků.
Káně rousná
