Plánovali jsme opět výlet na kole. Beztak se nic moc jiného nedá. Stále máme nejtvrdší karanténu. Honza v poledne rozmyslel trasu a protože jsem se předběžně domlouvala s Evičkou, hned jsme jí volali, jeslti se nechtějí přidat. Byla pro, a tak jsme si dali sraz ve 14 na Bořislavce, kam se může popovézt metrem. Museli jsme vyšlápnout nepříjemné kopce, abychom se tam dostali a dorazili jsme pozdě. Naštěstí ne tak pozdě jako Evička nakonec (jen) s Bobem :D
Honza to vzal z drsna a abychom se vyhnuli hlavní silnici, protáhl nás rozbahněnou cestičkou lesem z kopce, bahnem a listím. Mně se cesta moc líbila, ale Bobo a Evička neměli horská kola a tak některé úseky raději slezli z kola. No nedivím se. Taky bych slezla. Cesta ale byla krásná, lesy byly celé žluté podzimními barvami a tak jsem si musela nechat udělat fotku :)
Šárkou byla cesta hezká, krásné meandry potoka, jen lidí tu bylo dost a závěrečný stoupák ven z Šárky nám dal zabrat. Další směr jízdy byl do Houslí. Projeli jsme řádně lepivým bahnem, od kterého jsme byli zamazaní ze všech stran. Tam jsme si konečně dali pauzu na Horalku. A já na čaj s mlékem :) Bobo si na travnatém paloučku půjčil moje kolo a začal volat: "No to si děláš ...., dyť to jede úplně samo!" Ach, Bobo, proč si asi myslíš, že jsem si takové kolo kupovala? Přesně pro to! :D
Z Houslí jsme pak zvolna sjeli k Vltavě a ve Stromovce, když už přišla tma, jsme se se Zímovými rozloučili. Poslední úsek cesty jsme jeli zase trochu svižněji. Celkově jsme ujeli 35 km s převýšením 375 m. Přestože jsme nejeli dramaticky rychle, přijela jsem značně unavená musím říct. No alespoň jsme si večer dali zasloužené víno s brambůrky.
No comments:
Post a Comment