Počernické rybníky

Na dnešní den jsme si naplánovali procházku na kraj Prahy - do Počernic. Měli jsme v úmyslu podívat se ke Slatině, k Počernickému rybníku a ještě ke třem dalším, které jsme ale nestihli. Začali jsme průzkumem Počernického rybníka. Na první pohled jsme na hladině viděli jen několik lysek černých a kachen divokých. Tři kačeři soupeřili o jednu kachnu. Jeden z nich se s ní už zřejmě chtěl pářit, ale znenadání přilétl druhý a sedl si na něj. Chudák kachna měla co dělat, aby se vyprostila a ulétla. Potom se do toho zamíchal ještě třetí sameček. To bylo panečku divadlo!

Jak jsme postupovali po břehu, upoutal nás svým zpěvem špaček obecný, sýkory babky, objevili se holubi hřivnáči a také sýkory modřinky. Dvě na jedné větvi předváděly jakýsi taneček, při němž třepotaly polorozevřenými křídly a ocáskem. Nakonec, nejsme si tím zcela jisti, protože byly částečně skryty za větví, ale myslíme si, že došlo k několikavteřinové kopulaci.

V cípu rybníka u rákosí se to zase hemžilo potápkami roháči. Na rybníku jich bylo asi patnáct. Vzadu jsme shlédli svatební taneček jednoho páru a o něco blíž už druhý pár zřejmě stavěl hnízdo. Jedna potápka stále nosila různé klacíky a skládala je na hromadu u rákosí. Další jedinci se jen poflakovali kolem. Kromě roháčů v tomto úseku plavaly tři potápky malé, nějaké lysky a čtyři poláci chocholačky. To nám však nestačilo, tak jsme se šli podívat ještě dál. Nad hlavami nám létalo a volalo hejno šesti poštolek obecných. Zdá se, že si budou stavět hnízda v dírách na pilířích vysokého sloupu. V jednom z otvorů už jedna poštolka hlídkovala a množství trusu svědčilo o tom, že už nějaký čas jsou tyto otvory využívány. Mezi poštolkami se ve vzduchu také objevila káně lesní a volavka popelavá. Ve větvičkách hustého keře se proplétali budníčci menší a na klidném odlehlém úseku rybníka jsme za vysokým porostem rákosu zpozorovali osm čírek obecných. Když odletěly, ukázalo se, že je jich ve skutečnosti kolem patnácti. Abychom je mohli vyfotit, přišel táta s bláznivým nápadem, že mě vezme na ramena. Nicméně nám to nebylo nic platné, protože rákos byl tak vysoký, že jsem přes něj stejně neviděla.

Zahlédli jsme ještě dva opět bojující samečky kosa černého a vyrazili jsme k druhému rybníku - Slatině. I tato vodní plocha vypadala kromě několika lysek a březňaček poměrně pustě, ale nakonec se objevilo přes dvacet poláků chocholaček a asi pět poláků velkých. Na břehu dováděl pár konipasů bílých a z rákosu najednou vylétlo menší hejno bažantů polních. Z lesa se ozývalo bubnování strakapouda velkého a nad jeho hlavou plachtily čtyři káně lesní. Dva soupeři po sobě dokonce šli drápy. V dáli na druhém břehu zalétl do rákosí moták pochop a po poli pobíhala osamělá čejka chocholatá. Na hladině jsme potom uviděli ve společnosti tří kopřivek obecných asi čtyři samce a jednu nebo dvě samice lžičáka pestrého. Bohužel byli opět schovaní za hustým rákosem a jen sem tam některý vyplaval tak, že byl celý docela dobře vidět. Přesto, abychom pořídili alespoň dokumentační fotky, jsme byli nuceni vylézt na stromy.

Na další rybníky už bohužel čas nezbyl, museli jsme se vrátit domů.