Cesta za husicemi

Konečně nám vyšel celý volný den, a tak i čas na výlet k rybníkům na Českobudějovicko. Speciálně jsme se chtěli podívat k Dívčicím a okolí, kde Jarda Závora a jeho kolegové pozorovali už dost zajímavostí. Mlha a mraky sice na první pohled pozorování moc nepřály, ale po hodinové spršce už vše bylo, jak má být. Nejdříve jsme projeli kolem rybníků Blatec, Březovec, Nová, Černá a Zbudovský. Obrázek hladiny byl na nich hodně podobný – hejnka pokřikujících racků chechtavých, velké skupiny poláků velkých a chocholaček, labutě velké a husy velké. Překvapením pro nás byl jeden sameček poláka kaholky, který doprovázel skupinku ostatních poláků. Četnými obyvateli hladiny byly kopřivky obecné, pozorovali jsme i cca 20 zrzohlávek rudozobých a několik lžičáků pestrých. Místy jsme viděli potápky roháče stavějící hnízdo a potápky malé. Potom jsme se jeli podívat do oblasti bývalých dolů. Na první pohled nás upoutaly bílé skvrny, které reprezentovaly nádherné husice liščí. Celkem čtyři páry. Obrovským překvapením byla čtveřice husic rezavých. Nejdříve s hlasitým křikem kroužily nad lokalitou a pak si jedna sedla na hladinu a další na břeh. Kromě husic na hladině společně panáčkoval párek ostralek štíhlých a také se zde potápěli tři hoholi severní. Z bahňáků převažovaly čejky chocholaté, asi dvacet kulíků říčních a čtyři vodouši rudonozí. Doprovod jim dělalo několik zřejmě vodoušů šedých a dvě kolihy malé. Ve výšce kroužili dva čápi bílí, kteří vedli k malému nedorozumění. Martina se mě po upozornění na čápi ptá, zda si jsem fakt jist, že to na ně moc nevypadá… Důvodem neshody byl orel mořský, který přilétl k čápům, a toho jsem si zase nevšiml já. Z drobných pěvců jsme zahlédli ještě konipasa lučního a zpívajícího rákosníka proužkovaného. Poslední zastávkou byly polovypuštěné rybníky Olší, Dolní a Horní. První byl doménou volavek – celkem asi 25 volavek bílých postávalo u louží nebo si posedalo na přilehlou louku. Z dalších obyvatel byli k vidění kulíci říční, vodouši kropenatí a vodouši šedí. Skupinu bahňáků doplnilo osm krásně vybarvených břehoušů černoocasých. A ještě nám zbyl jedinec, s jehož zařazením si úplně přesně nevíme rady; bohužel fotka na dálku není ideální. Pak se na nás usmálo to pravé ornitologické štěstí. Nad hlavou nám zakroužil kolpík bílý, aby posléze přistál u skupiny volavek. A vybral si opravdu dobré místo – bylo krásně vidět jak si vítr pohrává s jeho zrzavou chocholkou. Po chvíli odlétl, a místo něho zakroužil nad plochou orlovec říční. Rozloučením s rybníkem byla kukačka obecná, která poletovala od stromu ke stromu, aby se ukryla v hustém mlází. Na dalších rybnících už to bylo s bahňáky podobné. Navíc jsme zahlédli další pár husice lišcí a párek čírky obecné. Posledním příjemným překvapením byli čtyři tenkozobci opační, kteří pročesávali mělkou vodu spolu s dalšími vodouši a jespáky. Po této tečce jsme už zamířili zpět. S počtem pozorování tak zajímavých druhů šlo bezesporu o naší zatím „nejbohatší“ cestu.

20. dubna 2008