Kachnička mandarínská
Dnes začíná Garmin výzva 12 vánočních dní - ujet 200 km (a druhá výzva nachodit 10 mil). Je čas začít pořádným výletem, tak vyrážíme k Labi do Kostelce, podél Labe do Čelákovic a zpět, cca 63 km.
Táta se rozmýšlel, jestli jet nebo nejet (kvůli zimě), a když volal hodinu před odjezdem, položil s tím, že dá ještě vědět, jak se rozmyslel. No nakonec samozřejmě vyrazil.
Od nás jsme vyrazili Davídkovou do kope, kolem mého gymnázia, přes dálnici v Letňanech a přes Čakovice směrem na Kostelec. Asi za 20 km jsme byli u Labe, táta ještě chtěl kousek zajet ke slepému ramenu, kde byla hezká cestička a viděli jsme tam ledňáčka.
U lavičky jsme si dali horalku s čejem, Honza s kafem. Měla jsem hlad jak vlk, ale 11:15 je prý z nějakého důvodu na oběd brzy. Ts, nesmysl!
Pokračovali jsme dál podél Labe. Dala jsem si na krk dalekohled, ale na Labi byly akorát březňačky, občal lyska nebo slípka. Na rybníčkách okolo jsme viděli volavky popelavé, celkem asi.4 potápky roháče, tak 3 velké racky, možná podobný počet racků chechtavých, ale na stromech nejméně několik desítek kormoránů. Na Labi v Brandýse nás blízko od nás překvapil sameček kachničky mandarínské v hejnu kachen.
Krom vodních ptáků jsme narazili na hejnko mlynaříků a modřinek, stehlíky, strakapoudy velké, sojky, káně, poštolky, sojky, a možná ještě něco....
Nejzajímavější pozorování byly dvě husice nilské, které nám v Lázních Toušeň přelétly přes hlavy z Labe na rybník.
Když jsme se v Čelákovicích měli odpojit od Labe a vyrazit směrem dom, chtěla jsem to nějak nevléknout, abychom to ještě maličko protáhli, protože s naší odbočkou ke slepému rameni nám stečilo už jen tak 5 km do 70 km jízdy. V tu chvíli táta zahlásil, ať ještě popojedem ke zdymadlu. A tak se stalo :) Nakonec jsme přejeli hezkou lávku těsně za ním zpět na opačný břeh a hrozně pěknou chatovou osadou dojeli k lávce druhé zpět. Mezitím jsme se ale stavili u venkovního posezení jedné restaurace (co má kvůli covidu povinně zavřeno), vytáhli termosky, a dali si dýňové rizoto, co jsme s Hoznou měli s sebou. Krásně teplé, to bylo labůžo! Táta měl jen chleba, ale vylepšil si ho plechovkou piva, které mu z restaurace podali povoleným okýnkem. No Honza nemohl zůstat pozadu. Nakonec jsme si na cestu pořídili ještě každý tatranku, když Horalka byla už fu, ale na ni nakonec nedošlo. Jeli jsme domů víceméně do mírného táhlého kopce skoro celou cestu. Bohužel jsem nakonec nevědomky změnila asi trasu tak, že jsme se vyhnuli té hezké části Greenway cyklostezky, kudy jsme jeli v únoru...
Domu jsme dorazili akorát za stmívání, museli jsme ještě objet nějaký ten blok, abychom dali rovných 79 km, ale podařilo se.
Doma jsme se osprchovali, dali si vánočku s matchou po dlouhé době, já vyžehlila běhoun a vánoční ubrousky a když jsem si chtěla jít na domnělou hodinu dáchnout, upozornil mě Honza, že v 18:30, což je za 15 MINUT! mi začíná online taiji D`:
No comments:
Post a Comment