20. výročí IOGKF v ČR a Nakamura sensei v Praze

Přiblížila se velká karate akce v Praze - gasshuku ke 20. výročí IOGKF v ČR. To znamená víkend cvičení pod vedením sensei Tetsuji Nakamury, šéfinstruktora IOGKF, který přijede až z Kanady a sensei Ernie Molyneuxe, šéfinstruktora EGKA, IOGKF větve v Anglii. Nebudou ale jedinými zajímavými hosty podílejícími se na cvičení. Seznam "senior" instruktorů je delší:

Sensei Tetsuji Nakamura (7. dan, IOGKF Chief instructor, Kanada)
Sensei Ernie Molyneux (8. dan, IOGKF Vice chief instructor and chief instructor of EGKA)
Sensei Roy Flatt (8. dan, Anglie)
Sensei Paul Nolan (7. dan, Anglie)
Sensei Peter Galer (7. dan, Anglie)
Sensei Torben Svendsen (7. dan, Dánsko)

Prvním dorazivším byl sensei Nakamura už ve čtvrtek dopoledne. Náš instruktor Jarda nabral mě a Honzu, abychom senseie mohli krátce provést Prahou a skončili v osvědčené středověké krčmě U Krále Brabantského, kde se k nám připojila také Markétka.

U Krále Brabantského se senseiem Nakamurou

V pátek ráno jsem jela k Jardovi do školy, zatímco Honza vyzvedával další senseie na letišti, abychom s Evičkou pomohly na karate lekci pro děti na Jardově škole, kterou sensei Nakamura souhlasil učit. Přišlo asi 100 žáků a další sledovali.
Nyní musel pro další hosty odjet na letiště Jarda, a tak padlo na mě a na Honzu, že vezmeme senseie na oběd. Aby bylo rozuměno, sensei Nakamura je značně významná osobnost, šéfinstruktor IOGKF, která má nyní dojo v asi 50 zemích světa a sensei Nakamura za nimi cestuje, aby mohl učit. Je to skvělý učitel, stejně jako člověk a tak zajít s ním na oběd a následně se projít po Vyšhradě se zastávkou na hřbitově a v Bazilice sv. Petra a Pavla byla neuvěřitelná příležitost.

Nakamura sensei, Honza a já na Vyšehradě

Po procházce jsme Nakamuru senseie odvezli na hotel, dali si chvilku volno a k večeru jeli vyzvednout další senseie a připravit Jardovu školu na cvičení. Rozlepili jsme šipky na nejbližší křižovatce, aby nasměrovala vechny karatisty ke správnému vchodu, ale nebylo to zjevně dost, tak raději Jarda vyslal mě a Evičku, ať si stoupnem někam ven a navigujem kohokoli, kdo půjde kolem.
Takže jsme bohužel donavigovali i paní s berlemi a roztroušenou sklerozou, která se ptala, kudy že tam má jít. Že má roztroušenou sklerózu jsme pochopitelně nevěděly, dokud se u vchodu se svoji pítelkyní zmateně neptala, jestli tohle je ten seminář o její chorobě....
Úspěšně jsme ale navigovali i karatisty. Abychom byly rozeznatelné, vzaly jsme si cedule s kenkonem, a protože se mi nechtěla v té zimě bez rukavit držet, chytla jsem si ji za ucho kabelky, aby mi držela na hrudi. Takže na mě první příchozí volali už z dálky. Ukázala jsem kudy kam, ale překvapivě se nevydali tím směrem, ale za mnou. Důvod jsem brzy pochopila. Karatista si mě se smíchem začal fotit, že živé cedule ještě na seminářích neviděl. A to jsem v něm poznala senseie Torbena, kterého jsem osobně neznala, to mu ale nezabránila v přátelském objetí, když už měl tak dobrou náladu...

Trénink trval od 18:30 do 21:00. Sensei Ernie začal tradiční rozcvičkou (Junbi Undo), po které jsme byli rozděleni na 2 skupiny - barevné pásy (kyu) a černé (dan). Naší skupinu si vzal na první ze dvou bloků sensei Nakamura. Zacvičili jsme dýchací kata Sanchin a následně trénovali správný postoj pomocí zajímavých cviků, které sensei ukazoval. Bolela mě z nich má křivá záda, což pravděpodobně znamená, že pro správný postoj jsou velmi účinné!
Druhý blok se senseiem Erniem jsme nestihli, neb byl Honza opět vyslán na letiště vyzvednout senseie Paula a Petera a já jela jako doprovod. Dovezli jsme je rovnou do asijské restaurace nedaleko školy, kam se už akorát trousily zbytky cvičících. Restauraci jsme zaplnili. Celkem znavení jsme šli spát asi v jednu, abychom v půl sedmé zase museli vstávat... Ale na cvičení jsme se moc těšili, o tom žádná

Všichni senseiové a česká skupina

Den II >>