Na chřástala podruhé

Tátovi jsem se přiznala, že jsem jela na chřástala, což mělo za následek, že hned další den zase večer jsem tam jela znovu i s ním. Na obvyklém místě už stál pár ptáčkařů - Honza Grünwald s přítelkyní a pozorovali. Chřástal byl dnes mnohem obezřetnější než včera. Z hustého rákosí vyšel jen opatrně a hned zase zaběhl. Nebylo to žádné včerejší promenádování se po mělčině a ozobávání čehokoli, co ho zrovna zaujalo. Na místě jsme stáli nejméně hodinu a půl a jen občas chřástala zahlédli. Po chvíli dorazil také pan Víta, a tak už jsme pozorovali ve čtveřici, stojíc blízko sebe na cestě, aniž bychom si uvědomili karanténní opatření - lidé se nemají shlukovat ve více než dvou osobách a osoby si mají udržovat vzdálenost alespoň dva metry. Štěstí, že tu nebyla policie :D

Nicméně k večeru se chřástal přecijen rozhodl vydat se na mělčiny. Ale držel se co nejvíc u vody, schovával se v každém trsu a po volných ploškách jen přebíhal. Asi už byl z pozorovatelů trochu ve stresu. Včera to tak vůbec nevypadalo.
Celí vymrzlí jsme se pak rozloučili, když se chřástal zase na nějakou dobu ztratil v rákosí.

Chřástal malý