Protože obchody s výjimkou těch nejdůležitějších, jako jsou potraviny, drogerie či lékárny, byly zavřeny. Hned druhý den ale vláda na žádost lidu otevřela také galanterie. Jak jinak sehnat roušky, když nikde nejsou?
V sobotu bylo hnusně a přišla jsem na to, že rouška by se hodila, tak jsme s našima vyrazili na nákup látek. Galanterie prvděpodobně nepamatuje takový příval zákazníků. Snaží se limitovat počet lidí v obchodě a ve skladě, kam začala zákazníky pouštět, tak se začíná před obchodem tvořit fronta. Prodavačky vypadají unaveně a nedělají vlastně nic jiného, než stříhají bavlnu po metru a kusy nechávají vyskládané na stole, kde mizí přinejenším stejnou rychlostí, jak si je lidí rozebírají. Kalouny na šňůrky a podobně už nejsou, ale každý se zásobí, čím potřebuje. Jehlami, špendlíky...
Mamce se podařilo opravit její šicí stroj, tak jsem zašla na návštěvu. Ukázala mi, jak s ním, a tak jsem ho začala nenápadně okupovat, abych za odpoledne ušila alespoň pět roušek mě a Honzovi. Konečně máme nějaké roušky. A z výsledku mám i celkem radost :)
No comments:
Post a Comment