Zajeli jsme neprve k proudnické hrázi. Hned, jak jsme vylezli z auta, slyšela jsem povědomý cvčivý hlas strnada lučního, který si našel odsedávku nedaleko. Vzali jsme foťáky a přibližovali se k němu. Nechtěli jsme ho ale rušit a vyplašit ho, tak jsme se drželi jen trochu z povzdálí, aby mohl zvesela zpívat dál.
Strnad luční (Miliaria calandra)
Na hladině rybníka jsou potápky roháči, husy velké, lysky, občas nějaký polák. Přelétávají racci. U hráze jsme vyplašili krásného ledňáčka. Na foku byl ale příliš rychlý. Tradiční louže kus dál na poli je bohužel vyschlá, takže žádný bahňáček, ani čejka. Alespoň přelétají krkavci.
Pokračujeme směr Žehuň. Cestou je na poli několik louží, ale povětšnou vypadají prázdně. Taky jsou dost blízko silnice. Ale jedna, před Zbraní, je zvlášť velká a už z dálky jsou vidět tokající čejky. Některé v průběhu přilétly a odlétly, ale napočítala jsem spolehlivě 4 samičky a asi jen 2 samce, i když se mi zezačátku zdálo, že museli být alespoň tři. Samci tokali, nalétávali na sebe a jeden začal i před samičkou hrabat důlek. Jéé, jak mi pozorování čejek, co jsem dělala na diplomku, chybí!
Sameček čejky u louže v poli
Honza se na mě podíval s trochu provinilým výrazem, a přestože tvrdil, že tuší, jak čejky vypadají, mi řekl, že se mi musí svěřit, že si myslel, že jsou to vlastně docela oškliví nebo nenápadní hnědí ptáci, když jsou to ti bahňáci. A ony jsou vlastně čejky docela pěkné! No věřili byste tomu? :D
O kousíček dál skoro u silnice v bahně pobíhal ještě kulík říční.
U Zbraně jsme to vzali dolů k Cidlině na promáčenou louku. U můstku přelétlo něco mrňavého hnědého do podrostu. Já to viděla jen periferně a myslela jsem, že je to hmyz, Honza ale tvrdil, že jde o ptáka. No nakonec jsme ho našli pobíhat po zemi hned vedle, až se úplně zastavil, což bylo asi úplně nejlepší maskování, které mohla pěvuška modrá v této situaci předvést. Nehnout brvou.
Tokající čejka
Na louce nebyl k vidění žádný bahňáček, jen několik pěvců, racci a zpívající skřivan.
Druhou zastávku jsme udělali o kousek dál. Cesta mezi ovocnými sady nás zavedla na louku obklopenou rákosím, odkud jsme už z dálky slyšeli kejhat husy. Byla tu cca dvacítka hus velkých. A v dáli jeden jeřáb popelavý! Konečně, když se nepodařil minulý týden u Pilského rybníka, měli jsme na něj štěstí alespoň tu! Ještě zahlédnu dál nad Žehuní v letu orla mořského.
Nakonec jsme dojeli do Žehuně, zaparkovali auto a vydali se na procházku kolem rákosin. Ještě něž jsme vůbec vyšli si Honza všiml ve výpusti pohybu. Běhali tam hned tři kulící říční. Na hladině bylo jen pár běžných druhů, ale bez stativáku jsme neviděli moc do dáli. Opět jsme ale vyplašili ledňáčka, který byl zřejmě na strmém břehu asi metr od nás. Nepamatuju si, jeslti jsem ho vůbec někdy viděla až takhle zblízka. I když to bylo možná na vteřinu než profrčel v dál.
Kulík říční u Zbraně
Kolem Žehuně se to hemžilo různým ptactvem. Dlasky, zvonky, drozdy zpěvnými a kvíčalami, kosy, špačky, konopkami.... a já se těšila na rákosinové druhy. Zahlédli jsme pár strnadů rákosních a občas (asi 3x) bramborníčka černohlavého, a pak, konečně, siluetku šedohnědých zad s typickou modráčkovskou kresbou na ocase! Hned na tom místě přehrávám nahrávku! Ale není to moc platné, občas se někde mihne nějaký stín a nakonec i slavík začne zpívat, ale ukázat se rozhodně nechce, přestože si od rákosí držíme trochu odstup. Prevít jeden malinkej! Však já ho letos někde uvidím!
Pěvuška modrá - když se zastaví v podrostu, je prakticky neviditelná
Na stejném místě se z rákosí ozývá i kvičení. Hned Honzu poučuju, že to je chřástal vodní, který kvičí jako prase. Na rozdíl ale od včerejší Slatiny se ozývalo pouze kvičení a možná trochu jiné, než co bych si myslela, že vydává chřástal. Takže jsem trochu znejistěla. Že by... přece prase? Tady u Žehuně je jich spousty a do rákosin vede spoustu cestiček vyšlapaných zvěří...
Lindušky luční, na které jsem měla také políčeno, se bohužel nekonají. Dojdeme až k cestě alejí, odkud zaslechnu letos první zpěv rehka domácího, přestože proletujících rehků už jsem viděla několik. Probíhá stádo srn.
Posledními fotkami kulíků ve výpusti zakončujeme naši výpravu a asi ve 12:50 se vydávámě směr Praha. Zbytek krásného dne využiju k plení záhonků. Víc takových dní!
Kulíci říční ve výpusti u Žehuně
No comments:
Post a Comment