Už ráno to vypadalo na pěkný den
Honza se dnes necítil ve své kůži, tak jsem se chystala na kolo sama. Po nějakém rozmýšlení se nakonec přidal i táta. Přemýšlela jsem, kam, a napadlo mě udělat si ptačí výlet k Hostivickým rybníkům. Podívala jsem se ještě na avif, abych měla představu, co tam kdo viděl, a zjistila jsem, že tam lidé pár dní pozorují nebojácné hejnko sýkořic vousatých. Tak bylo rozhodnuto.
Táta se nakonec přidal asi jednak proto, že na sýkořice se taky chystal vyrazit, a proto, abych možná nejela sama. Nechtělo se mu ale jet těch 50 km :D.
Samožřejmě by se dalo metrem na Zličím, ale kvůli koronaviru jsem se poslední víc jak měsíc vyhýbala MHD, tak jsem si říkala, že si to odjedu po svých. Vyrazili jsme v 11:15 po brzkém obědě, abychom to stihli do tmy. Jeli jsme od Vltavy přes Divokou Šárku a kolem letiště po hezkých cestičkách, vyhýbaje se těm s nějakým provozem. V jednom místě jsem bohužel mírně zabloudila, tak jsem si najeli kolem 3 km navíc. No stane se. V Hostivicích jsme přijeli nejprve k Litovickému rybníku a pomalu jsme objížděli podél rákosí, když jsme si všimli dvou fotografů, jak něco zaujatě fotí.
Tak jsme se bez váhání přiblížil ahle, sýkořice! Sameček a samička. Loupali si semínka z rákosových květenství a my jsme je moc nezajímali. Sameček se tedy nakonec trochu stáhnul, ale samička dlabala nejdřív 3 m, pak už jen 1,5 m od nás a absolutně jsme ji nevzrušovali. Jen škoda, že jsem měla jen malý foťák, přes rákosí se hůř ostřilo a když se konečně hezky přiblížila, bylo už šero. Strávili jsme tu asi hodinu, viděli 2 M, 1 F a buď druhou F nebo mladého M.
Táta mě pak stále urgoval, ať jedeme, že bude tma. No měli jsme to domů přes Ladronku a parky a kolem Petřína ještě 20 km, to je pravda. tak jsme jeli, ani jsme se nepodívali k ostatním rybníkům. Dorazili jsme akorát se setměním.
Musím říct, že dnešní trasa byla z nějakého důvodu obzvlášť vyčerpávající. Spálila jsem zatím nejvíc kcal na novém kole (1960) a bolela mě záda od batohu a byla jsem fakt unavená. Celkově se mi i jelo pomaleji. Že by i tím chladem?
No comments:
Post a Comment