Minulou sobotu, 14.11. jsme byli u Setničků na obědě, popíjeli víno, a cestou zpět autem sjem volala tátovi kvůli zítřejšímu cyklovýletu, aby mi po telefonu oznámil, že dnes asi po obědě, umřela babička z Dubovic. Bylo jí 81 let.
Od srpna ležela v nemocnici kvůli problémům asi trochu po mrtvici, co měla před asi 3 lety. Měla špatnou rovnováhu, padala, bouchala se do hlavy, byla slabá a trochu popletená. V nemocnici se ji prý občas něco pletlo, ale s návštěvami Dubovických a vlásenických si povídala dobře. My se na návštěvu kvůli startující druhé vlně koronaviru netroufli. V půlce září ovšem ze dne na den zakázali v centru následné péče, kam byla převezena, návštěvy úplně. Nikdo se za ní tedy nedostal a my měli jen ne příliš časté nebo detailní zprávy o jejím stavu od doktora či sestřičky v nemocnici. Koncem října i přes zákaz návštěv babička prý dostala asi od někoho z personálu koronavirus. Báli jsme se, ale byla prý bez příznaků a z nemoci se vyléčila. Těšili jsme se, že v půlce listopadu koronavirus už trochu ustupuje a mohli by brzy dovolit návštěvy nemocnic.
14.11. ale přišla nečekaná zpráva. Příčina nebyla jasná, ale sestřička nebyla překvapená. Poslední týden prý skoro jen spala, ale na dotaz, jak jí je odpověděla, že dobře, nic ji nebolí.
20.11. v pátek Roman zařídil pohřeb v Pelhřimově v chrámu Páně sv. Bartoloměje. Mamka nepřijela, protože dostala zánět močového měchýře a byla na antibiotikách, jel s námi ale Honza. Kvůli koronaviru byla účast na svatbách a pohřbech omezena na 10 účastníků. Tuto středu se limit ale zvednul na 15 a farář v kostele naštěstí tolik neřešil, kolik nás bude. Prostor kostela byl velký. Rodina - asi 12 lidí - nás bylo vepředu. Známí, lidé z vesnice a další stáli vzadu.
Přijeli jsme spolu a mohli se naposledy rozloučit s babičkou v otevřené rakvi. Byla hezky upravená, ale podle obličeje... bych ji vůbec nepoznala. Vypadala jinak. Jen ruce měla stejné.
Následovala asi trochu zkrácená verze hezké zádušní mše za doprovodu varhan. Vnoučata (s mojí výjimkou, neb stačili 4) pak odnesla rakev do auta, kam jsme položili květiny, a zvonil kostelní zvon.
Pak jsme naložili věnce do aut a odjeli na nedaleký hřbitov položit je na rodinný hrob Vávrů. Zastavili jsme se i u Janina rodinného hrobu Jírů a pak také Nacházelů. Bylo to smutné. Všichni jsme se pak přesunuli do Dubovic, kde se přidali i Radky rodiče. Radky uvařila výbornou knedlíčkovou polévku a řízek se salátem. Nachystané byly chlebíčky a zákusky, a tak jsme seděli a povídali, pili víno. Spíše ve veselé atmosféře, ale každý měl stín na duši. Bylo mi smutno.
Když jsme odjížděli před 8. večer, venku padali obrovské vločky a na zemi ležel první letošní sníh.
Ať babička odpočívá v pokoji.
No comments:
Post a Comment