Milovice

Dnes k večeru jsme podnikli plánovanou návštěvu Milovic. Ráno se kvůli práci dobře nestíhá, lae i večer tu bylo hezky živo. Pobyli jsme tu mezi 17:40 a 19:40. Zaparkovali jsme u louk, kde hojě kvetly nádherné fialové lupiny. Odevšad křičeli svoji písničku strnadi luční a z lesíka se ozývala žluna. Na keříčkách tu a tam seděl bramborníček černohlavý, ale častěji ťuhýk obecný. Konečně se nám ho letos podařilo vidět. Zkoušeli jsme pouštět nahrávku pěnici vlašské, na kterou jsme tu též měli políčeno. Podařilo se nám jednu vyprovokovat k přeletu, ale příliš se nepřiblížila. I v letu ale bylo patrné žluté oko a pěnice byla jasná. Kousek dál jsme potkali ještě dvě nebo tři.

V polích se proháněli skřivani polní a táta začal relativně usilovně, ač marně, mezi nimi hledat lindušku luční. Došli jsme až k výběhu divokých koní a praturů. Létalo tu několik vlaštovek. Cestou zpět se nám podařilo kromě hlasu i zahlédnout hrdličku divokou. Opodál se ozývala ještě jedna. Procházeli jsme ještě louky a vyhlíželi lindušky, ale nic. Až když jsme to už otočili domů a táta se zdržel, jsem ji konečně zahlédla na stromě. Tati, linduška! Táta běžel. Linduška luční tu nebyla sama, nakonec jsme viděli a slyšeli dvě nebo tři.
Cestou zpět se nám také ukázala i ta žluva.