No já se samozřejmě přidala. Jak na vlhy, tak na bez. Rozhodla jsem si letos nasbírat nějaký také pro sebe. Tudíž, když mi táta podával igelitový pytel, říkala jsem, že nepotřebuju, že mám svoji tašku. Táta se tvářil nechápavě... no ale tu nám pak nebudeš nechávat, ne? Potvrdila jsem, že ne. Vlastně ani bez, letos sbírám pro sebe :D Nenasbírali jsme úplně plno, ještě asi nekvetl tolik, ale dost na to, abych z něj přes víkend mohla uvařit bezový sirup. Byl moc dobrý, takže když jsem lahev věnovala rodičům, byl ke své nelibosti táta vyslán na bez znovu. Tentokrát už sbíral v Praze, aby mamka si mamka mohla uvařit zásobu vlastního sirupu.
Ale teď zpátky k vlhám! Na lokalitě jsme potkali skupinu lidí a rodin s dětmi, jež provázel nějaký ptáčkař a vysvětloval, co že to jsou ty vlhy. Viděli jsme jich tu najednou až šest, ale mohlo by jich tu být tak deset. Kromě vlh se tu samozřejmě ozývali strnadi luční, potkali jsme i bramborníčka černohlavého, pěnice, a velkým překvapením byl i včelojed! Viděli jsm víceméně jen siluetu, ale neměli jsme pochyb. Kousek dál se ozývalo něco jako krutihlav, ze stromu hned před námi. Nakonec jsme vyzkoumali, že to ve skutečnosti bylo už celkem veliké mlídě strakapouda, které křičelo z hnízda v dutině. Asi rodiče popohánělo, ž už má hlad.
Při sběru bezu jsem také z keře kousek od sebe vyplašila pěnici pokřovní. Vypadalo to skoro, jako by vyletěla z hnízda. A taky jo, v růžovém keři měla hnízdečko s asi pěti vajíčky. No raději jsem pádila pryč, ať nevyrušuji
Bezový sirup
No comments:
Post a Comment