Pěnice hnědokřídlá
Vyrazili jsme 6:15 ráno. Už cestou z auta jsme před Pískem zahlédli čápa černého. Bohužel letěl kamsi a z hlavní silnice nešlo rychle sjet, tak jsme ani nemohli zastavit a prohlédnout si ho líp.
Na místě jsme jako první navštívili Vlhlavský rybník. Lovil nad ním jeden nedopělý orel mořský, zdržovala se čejka, vodouši bahenní 3 husice liščí. Vzadu zpívali skřivani a rákosník proužkovaný.
Lyska na Vrbenských rybnících. Asi sameček přinesl k hnízdu list a láskyplně ho položil na samičku
Druhým byl Hlásný rybník u Sedlece hostící celou stovku vodoušů bahenních. A rodinku čejek se 4 kuřátky! Konečně je také letos vidím! Na kůlech seděli dva rybáci obecní a na vodě plavali dva samci čírky modré. Ze stromů okolo vyzpěvovaly dvě pěnice hnědokřídlé a zpěvem na sebe upozornila i letos první žluva. Vlastně pár.
Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis)
Při projíždění okolními venicemi jsme potkali motáka pochopa, stehlíky, a na jednom rybníčku hned dva břehouše černoocasé. Nechtěli by tu zahnízdit?
Dorazili jsme k jedné z hlavních lokalit - Bezdrevu, který je stále na nízké vodě a tedy stále hostí kromě např. orla mořského spoustu bahňáků. Vodouše tmavé, šedé, bahení, kulíky, čejky, jednoho břehouše a hejno už pestrobarevných jespáků bojovných. Bohužel si vše lze jen špatně prohlédnout kvůli neutuchajícímu větru, který nám třese s naším stativákem provizorně upevněným na stativu. Před odchodem se nám ještě ukázal mladý racek malý.
Brhlík v hnízdní dutince
Následně míříme k Vrbenským rybníkům, kde se chceme i trochu projít. Tradičně je tu živo díky početným racčím koloniím. Jen potápky černokrké dnes neidíme. Zato na tradičním ostrůvku hnízdí kolpíci a kvakoši, v aleji už vyspěvuje lejsek bělokrký, z rákosin rákosníci a ani dnes nechybí jeden pár hoholů. Husice liščí a husy velké jsou samozřejmostí, narozdíl od cca 15 zrzohlávek.
Konopčí koupel
U Starohaklovského rybníka se nakonec moc nezdržujem. Ptáci jsou tu docela daleko, že je nutné využít stativák a protivný sílící vítr nám značně znepříjemňuje, ne-li téměř znemožňuje pozorování. Proto vidíme jen několik běžných druhů. Vynahradí nám to rybník Novohaklovský, kde se v protějším rohu schovává volavka stříbřitá. Jinak jsou tu husy, kulíci, cca 40-50 vodoušů bahenních a ozývá se rákosník proužkovaný.
Na hrázi Vrbenských rybníků - domov lejsků bělokrkých
Na Mlýnském rybníku u Čejkovic ej nějaká technika a téměř žádné ptactvo, tak pokračujeme k Vyšatovu. Neodvážíme se přijít stativákem blíž k vodě, takže pozorujeme přes celou louku. Důvodem je přítomnost značného množství pisil čáponohých a tenkozobců opačných. 8 pisil a 18 tenkozobců! Neuvěřitelné! Ještě méně uvěřitelná jsou ale zjevně hnízda, na kterých část těchto ptáků sedí. Nejméně 3 pisily a 7 tenkozobců. No to je nádhera! Snad jsem budeme muse přijet i později, jestli tu nebudou courat dlouhonohá a křivozobá kuřátka :)
Společnost jim dělá množství racků chechtavých a asi bělohlavých, několik desítek též hnízdících rybáků obecných a hned 22 husic liščích!
Pisila čáponohá (Himantopus himantopus)
Další zastávkou je rybník Dehtář, kam tentokrát míříme od Holubovské bašty. Jsou tu dva ostrůvky pokraté hnízdícími racky chechtavými. Mezi nimi se našlo i 5 racků malých a táta objevil jednoho nedospělého racka žlutonohého - zjevně v šatu 3. léta. Asi na 2-3 vteřiny jsme také zahlédli prolétávající 3 rybáky černé. Z bahňáků je tu asi jen 10 vodoušů bahenních, jeden šedý, ale táta vyhmátl i jednoho pisíka.
Tenkozobci (Recurvirostra avosetta) na hnízdech. Vlevo i pisily.
Ani jsme se nenadáli a už jsou 4 odpoledne. Rozhodli jsme se obětovat návštěvu Dívčických rybníků ve prospěch Řežabince, kde už jsem několik let nebyla. Tam z rákosin zpívají rákosníci obecní a proužkovaní, vedle budníčci menší i větší, slavíci, pěnice černohlavé. Prolétl prní rorýs a ukázal se nám také luňák červený. Hladina je nízko, ale bahňáků tu moc není. Zato několik desítek hus a i s housátky. Táta zkouší nalákat na nahrávku cvrčilku říční, kterou tu prý několikrát slyšel, bohužel marně. Začíná pršet a my míříme domů, ovšem ještě se zastávkou v Tescu v Písku, protože nám došlo jídlo a pití a měli jsme vážně hlad a žízeň. Bageta s dvěma nožičkami párku to jistí.
Krásná krajina u Řežabince
Posilněni se ještě cestou stavujeme u polí a hledáme, nakonec úspěšně, bělořita šedého. Ukázali se 3, ale na dálku. navíc začalo pořádně pršet, tak jsem se ani neodvážili opustit auto. Kousek dál na pastvině sedí poštolka obecná ve společnosti oveček, nasvícená zapadajícím slunkem s kýčovitou duhou v pozadí. No to musím vyfotit. Než se nadějěme, zvedne se druhá poštolka opodál a.... sedne na tu na stromě. Ano, květen, lásky čas!
Poštolka na pastvině po dešti. Nevím, jestli se mi někdy povedla kýčovitější fotka :)
No comments:
Post a Comment