Čáp bílý s kroužkem
Po 3 týdnech jsem plánovala jet zkontrolovat potenciálně hnízdící čejky nedaleko Žehuně. Nakonec jsme vyrazili až odpoledne s tátou a Honzou. Táta tvrdil, že někde u Mladé Boleslavi byl hlášen vodouš štíhlý. Lákalo mě se tam podívat, ale prý je to moc z ruky, a pravděpodobnost, že by se vodouš zdržel, není moc vysoká. No jak jsme ale v autě povídali, táta se najednou vyděsí: "Jé, vždyť já jedu úplně blbě!" Místo na Nymburk směřoval k Mladé Boleslavi. Už jsme byli jen asi čtvrt hodiny od voouší lokality, tak jsme se tam nakonec přeci stavili :)
Vodouš štíhlý se tedy nekonal, na rybníku Pátek jsme ale viděli dva vodouše šedé, čtyři bahenní a kulíka říčního.
Husy velké a husice nilské - z nich jedna asi domácí forma
Později jsme se vydali směr Proudnický rybník. Na poli kousek před ním se procházel čáp bílý, zrovna když si táta stýskal, že tady někde bývali, a my je tu ještě neviděli. Na noze má také černý kroužek, čitelný až z fotky.
Nádherně vybarvený jeřáb popelavý
Proudnici jsme vzali tentokrát netradičně z jihovýchodního konce. Vlastně jsme ani nekoukali na hladinu, jen se prošli kolem rákosin a luk. Zpívali strnadi luční, viděli jsme naše letos první bramborníčky hnědé a pak jsem zaslechla těžko zaměnitelný zpěv cvrčilky slavíkové. Zkusili jsme pustit nahrávku, což cvrčilku vyprovokovalo k pohybu a hlasitému mlaskání a proplétání se rákosem, že jsme ji nakonec asi i na dvě vteřiny zahlédli. Nedoleko od ní kvičel chřástal vodní.
Čejka chocholatá na hnízdě
Dál na louce byla louže se dvěma kulíky, okolo níž postávalo hejno hus velkých s husicemi nilskými, kdterých jsme nakonec napočítali 6, z nichž jedna měla nápadně bílou hlavu - prý asi domácí forma. Po stejném poli o kousek dál se procházel krásný jeřáb popelavý ve svatebním šatu. Takhle pěkně vybarveného s červenou čepičkou jsem si už dlouho neprohlédla.
Letos náš první konipas luční nedaleko Žehuně
Cestou k Žehuni stavíme u dvou čejčích lokalit. První, u dálnice, kde jsem minule viděla jen při průjezdu čejky tokat, je zcela vyschlá a bez známek ptačího života. Druhá také ztratila vodu, ale zbylo ještě bahno. A jeden pár čejek. Samička po chvíli přichází blíž k nám a na kupce hlíny usedá na hnízdo :) Páru čejek dělají společnost ještě dva kulíci.
Kulící říční u louže nedaleko louže čejčí
Následně zajíždíme do Zbraně jdem se tradičně mrknout na louku u Cidliny. V trávě běhá hejno špačků zjevně smíchané se strnady lučními. Pak zběžně projedu dalekohledem louku, a první, na co mi padne zrak, je černý pták s bílou náprsenkou, který nemůe být ničím jiným než kosem horským! Moje první pozorování v ČR!
Leucistický kos horský (Turdus torquatus nejspíš ssp. torquatus)
Pořádně si prohlížíme znaky. Nemá výrazná kroužek kolem oka, má žlutý zobák s tmavším vrškem horní čelisti a pro pár bílých peříček nad okem hodnotíme, že jde o leucistu. Světlejší křídla by taky odpovídala, ale vypadá to, že nemá typické světlé šupinění na pocích. Po konzultací s příručkou hodnotíme, že musí jít o skandinávský poddruh torquatus na migrační zastávce. Pomalu se přibližujeme a fotíme. Asi na 30 m už se mu to nelíbí a letí někam na jinou louku. Máme obrovskou radost :)
Leucistický kos horský (Turdus torquatus nejspíš ssp. torquatus)
Už je asi půl sedmé večer a míříme na hráz Žehuně. Není moc času na procházky, tak si jen dáme pečivo k večeři, omrknem kulíky ve výpusti, poslechneme cvrčilku slavíkovou, omrknem za jízdy pole, kde toká chudák asi opuštěná čejka (když nepočítám 11 konipasů lučních) a jedem směr Dobřichovice, kde Honza Studecký napsal o výskytu více než deseti kalousů pustovek. Už když projíždíme kolem, letí jedna pustovka kolem nás! A dokonce, neuvěřitelně, přistane na nedaleký strom, kde nám zapózuje. Paráda! Další létají dál nad polem. Nezdržujeme se až tak dlouho, jedem ještě omrknout okolní vesnice, kdyby ještě nějaká sova. Avšak neúspěšně. Domů jsme dorazili 21:45...
Kalous pustovka (Asio flammeus)
No comments:
Post a Comment