Dytík u Měchenic

Včera večer se na avifu a Facebooku objevila zpráva o výskytu dytíka na poli u Měchenic nedaleko Prahy. Já si to přečetla akorát, když jsem se chystala spát. Ty jo, zrovna dytík! Zrovna bahňák! A konečně jednou něco, co není na Moravě, ale u Prahy. Hned jsem vzala telefon a volala tátovi, že tam musíme jet. Hned ráno, pěkně před prací. Tak jsme v půl sedmé vyrazili a krátce po sedmé už byli na místě. Vidli jsme na kopečku stát ptáčkaře, usilovně koukajícího do dalekohledu, s velkým foťákem v ruce, zjevně ve zcela napjatém postoji, ze kterého bylo hned patrné, že dytíka nepochybně vidí.
Zastavili jsme tedy u něho a poznali v něm Zdeňka Součka, kterého už jsme několik let neviděli.

Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) ležící na poli - naše nejlepší fotka...

Dytík se akorát zvednul a popoběhl po poli, byl krásně vidět osvětlen vycházejícím sluncem. Buhožel jsme zrovna vytáhli stativák, ale už ne foťák. Zanedlouho dytík zmizel na terénní vlnou, tak jsme v dostatečné vzdálenosti na okraji pole popošli na kopeček. No netušili jsme, že dytík přeběhl celé pole a zrovna je za oním kopečkem, odkud vylétl a přistál na svém původním místě. Tam si možná sedl do pole, nebo to tak vypadalo a seděl tak následující hodinu. Byla vidět jen záda a hlava, jak pozoroval okolí. Lidé na druhém konci pole, ani zastavující auta před nějakým autoservisem nebo čím, ho vůbec nevzrušovala. Asi po hodině jsme čekání na další pohyb vzdali, neb přecijen mě ještě čeká práce. Cestou k autu jsme potkali hezkého brávníka. Ten na focení spolupracoval přecijen víc.

 Drozd brávník