Můj oblíbený hmyzák - dlouhososka velká (Bombylius major) v západním světle
Stejně jako vloni, i letos přišel den, kdy se na naši zahrádku snesly straky, našly si pečlivě zalévané drobné ovocné stromky, pod kterými je odhalené bláto, a to začaly dolovat... Jen jedna, obě najednou, jak jen usilovně to jde. A nemotorným letem se zobákem plným hlíny pak odlétají kamsi, kde zřejmě staví hnízdo.
Letos byl ten den dnes. V podvečer začaly létat tak usilovně, že jsem si otevřela dveře u terásky, sedla si do nich a číhala.
Když straky viděly, že na ně na zahrádce číhám, odlétly a raději šly sbírat větve. Do pěti minut ale byly zpět, číhání nečíhání.
Než jsem se nadála, přiletěl jeden, pak i druhý hřivnáč. Hřivnáči, sojky a méně straky jsou několikrát denně pravidelnými návštěvníky mého pítka s pravidelně doplňovanou vodou k pití i koupání.
Protože jsem před otevřenými dveřmi měla pítko od sebe asi dva metry, je jasné, že se holub chvíli ostýchal, ale ne až tak dlouho, jak by si jeden mohl myslet...
Holub chvíli podezřívavě kouká...
...ale žízeň je rozhodně silnější.
Holubi pijí úplně jinak než jiní páci - sáním.
Nakonec se portrétku nebránil.
Teď zbývá počíhat na straky. Naštěstí nemusím čekat dlouho.
Tak jsem zpět!
Pro to supr bahno, kam raději půjdu se zdviženým ocasem, ať jsem dost sexy.
Důležité je nebát se ponořit do práce.
A nabrat, co jen se do zobáku vejde.
...zvlášť když na kontrolu přijde šéfová.
Jakmile přilétla, co byla nepochybně samička, začaly na sebe straky neustále volat skřehotavým hlasem, u kterého bleskově roztáhly a zamávaly křídly. A ocas nahoru, to je důležité!
Tak já jsem zas hned zpět!
Co dodat. Snad u stromků zbyde nějaká hlína...
No comments:
Post a Comment