Králíček ohnivý (Regulus ignicapilla)
Díky karanténěa všemu jsem letos jetě vůbec nebyla na chatě. Tak o Velikonocích poprvé. S tátou jsme vyjeli ráno, s célem projít se v lese na ptáčky a udělat nějakou práci a zahradě. Ráno ale byla na chatě vážně zima, tak jsme se rozhodli začít ptáčkováním.
Strakapoudi velcí
O kus dál se prohánějí strakapoudi.
Došli jsme až ke dvěma ježírkům v lese. Ve druhém z nich je plno žab. Ve spleti vodních rostlin se páří ropuchy a kladou vajíčka.
Ropucha obecná
Všimli jsme si také skokanů s modrým nádechem. Táta je okamžitě určuje jako skokany štíhlé, těžko říct na základě čeho. Modrající jsou skokani ostronosí, i když... tihle nebyli modří až tolik. Takže nevím. Každopádně i jich tu je několik a také kladou spoustu vajíček.
Skokan
Kolem oběda za námi na chatu dorazil na motorce Honza. Hned po obědě jsem vyrazila na vycházku ještě s ním, kousek nad chatu do lesa. Potkali jsme drozda zpěvného, který dlouze seděl na nedaleké větvičce a poskytl tak Honzovi dostatek času na nějakou pěknou fotku. Přes louku jsme pak pokračovali dál do chatové oblasti a po asfaltce pěkně do kopce zpět. Ušli jsme asi 4 km, než jsme se na chatě pustili na chvíli do zahradničení.
Drozd zpěvný
Okoukávali jsme přitom budky rozvěšené všude kolem. Ta špaččí byla už objevena párem špačků, kteří často posedávali nedaleko. A jeden z páru vydržel taky hezky počkat, než bude vyfocen.
Odpoledne jsme ještě na ohýnku upekli klobásky a s tátou se pak cestou domů ještě stavili na místě, kde bývají vidět žluny šedé. Nějací podezřelí ptáci přelétli, ale už se nám je nepodařilo dohledat, tak vyrážíme zpět do Prahy. Já už trochu otrávená ze své nastupující pylové alergie.
Špaček z naší budky
No comments:
Post a Comment