Divoká Šárka

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes)

V Dejvicích už několik týdnů pobývá hejnko brkoslavů a díky němu prakticky nepřetržitě také hejko fotografů a ptáčkařů. Místní celebrity už dokonce stihly pojmout podezření, že jejich rodiny sleduje houf paparazzi. A kdo není celebrita, ten se jen podivuje, co se to tu najednou děje, že je tu stále takových fotografů.
Nedalo se nic dělat, a také jsem do Šárky vyrazila. Akorát už celkem pozdě, kdy jeřebiny v ulici byly už celkem ozobané. Potkala jsem paní ptáčkařku a hodinu jsme sledovaly spolu, než jsem se musela vrátit do práce, s nepořízenou. Kolemjdoucí starší místní paní se zajímala, co to tu pořád pozorujeme a zasvítilo jí v očích, když jsem zmínila ptáky. Ptala se, jestli tu teď jsou, ale musely jsme ji zklamat.

Hýli obecní (Pyrrhula pyrrhula)

Svůj druhý pokus jsem vykonala chytřeji, ráno o víkendu, kdy jsem měla více času. Nechtěla jsem jen lidem zírat do zahrad a protože jsem brkoslavy hned neviděla, obešla jsem alespoň blok domů. Na jeho konci vidím proti sobě fotografa, jak zaměřuje něco v korun stromů přímo mezi námi. Zvonka. Opatrně jsem obešla strom, abych ho nevyplašila - tedy zvonka - a pustila jsem se s panem fotograem do řeči. Klábosili jsme asi třičtvrtě hodiny, když slyším jemný zvonivý hlas a obrátím zrak k obloze, kde letělo hejnko, co snad nemohlo být nic jiného, než brkoslavi. Letěli však kamsi v dál. Pronásledovali jsme je ještě přes parčík, na jehož konci ale nadobro zmizeli. Dala jsem panu fotografovi, který už byl na cestě domů, sbohem, a vydala jsem se dál směrem, kam ptáci letěli. Třeba potkám jeřabinu a budu mít štěstí. A nebo uvidím jiné ptactvo. Co už.

Na co tak koukáš?

Udělala jsem si hezkou procházku krajem lesa a potkala pár dlasků, a co mi udělalo zvlášť radost, po dlouhé době i hejno hýlů. Nebyli příliš plaší, když jsem se vyškrábala do stráně, abych je mohla fotit po světlu. Nakonec i zvědavě přilétli trochu blíž a cpali se semínky na stromě. Krásné setkání :)

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)

Cestou dál jsem potkala ještě tři honící se strakapoudy. Z lesa se ozývalo strakapoudí bušení odevšad. Tak jsem si neodpustila pár fotek.

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Cesta zpět mě vyvedla z lesa, pokračovala jsem podle zástavby. Z pár stromů po cestě jsem slyšela volání žluny, tak jsem se ji snažila najít a vyfotit. Procházeli kolem mě pejskaři, když jeden pán zastavil a ptá se: "Slečno, co to tam fotíte?".
Já: "Žlunu."
"A nevíte, já bydlím kousek odtud, a u nás v ulici už pár týdnů chodí spousta lidí s foťáky, že snad na nějaké ptáky..."
"Aha, no, já tam taky zrovna byla... to jsou brkoslavi, jsou v Čechách celkem vzácní."
"Jakže, brkoslavi? To si budu muset najít, co je to za ptáky. Brkoslavi..."

A s tím se rozloučil :D

Strakapoud velký (Dendrocopos major)