Husy na Třeboňsku

Husy na rybníku Služebný

Na Služebném rybníku na Třeboňsku byla viděna husa krátkozobá. Díky této zprávě jsme se s tátou rozhodli vyrazit na výlet. Kromě husy krátkozobé jsem se těšila i na hejna hus obecně. První zastávka byla u Horusického rybníka, kde jsme natrefili na hejno morčáků velkých.
Dojeli jsme k rybníku, prostřídali se u prohlídky hladiny stativákem, ale nic. Tedy, hus spoustu - velkých, tundrových, běločelých - ale žádná připomínající krátkozobou. Nebo třeba bernešku. Ta tu taky někde v okolí je.
Už jsme se chystali přesunout se na jinou lokalitu, když se táta rozhodl zajet po hrázi ještě dál a kouknout se z jiného úhlu. Popojeli jsme, a vidíme trojici ptáčkařů. Než stihneme vystoupit, už vidím povědomé tváře!
Milan Frencl, Vašek John, který mě vítá s "No to je už let!" a Honza Studecký. Jsou tu ze stejného důvodu. Tak připojíme náš stativák do řady a prohlížíme hladinu, než Honza zvolá, že má husu malou. Notnou chvíli se nás ostatní snaží nanavigovat na naši pozici a nastaví na ni dva stativáky. Bohužel kromě toho našeho, který je zdaleka jediný, na který dosáhnu. Příště si s sebou budu brát stoličku!
Nakonec ji ale najde i v našem a chvíli si ji tak můžeme všichni s radostí prohlížet. Husa krátkozobá se ovšem nekoná, a tak se přesunujeme dál.

 Husy velké (Anser anser)

Občas v poli potkáme už spárované husy velké, než narazíme i na další hejno v poli u Bošileckého rybníka. Tady je o poznání méně hus tundrových, ale ostatních i tak dost. Ale žádná zvlášnost. Tedy kromě husy velké se žlutým límcem s kódem PAAX.
Přesunujeme se tedy od rybníka k nedalekému poli. Z první pozorovatelny nic, tak se po silnici opatrně posunujeme na kopeček, který je navíc hejnu o poznání blíže. Jdeme pomalu, opatrně, nedíváme se na ně, ale stejně to nevydržely. Hejno se zvedá a popolétá kousek dál v rámci stejného pole, ale bohužel za horizont. Zůstaly jen husy velké, které byly nejblíž.
Čas plyne rychle, a nakonec se, spíš než lovit někam kus na jih bernešku, rozhodujeme vrátit ke Služebnému rybníku a ještě jednou zkusit štěstí. Tentokrát jsou husy na poli. Honza hlásí opět svoji husu malou, snad prolétající a ozývající se lindušku horskou, ale jinak nic. Já jsem smutná, že se mi nepovedlo vidět alespoň čejky a ideálně kulíky zlaté, kteří jsou teď hlášení z polí po celé republice. Jen to ale dořeknu, jsem upozorněna, ať se podívám na oblohu. A tam 28 čejek! Jé, to mám radost. Z čejek vždy. A letí s nimi i několik špačků. Opět pro mě letos prvních.
Rozloučíme se ještě posledním pohledem na hladinu, kde zaznamenáváme pár hoholů, a vyrážíme směr Praha. Dokonce i s pasažérem navíc, Vašek mění auta, my jeden určitě do Prahy, tak jsme praktičtější odvoz.

Husy u Bošileckého rybníka