Kazachstán - den I

Trochu na poslední chvíli jsem se přidala k zájezdu s cestovkou Primaroute do Kazachstánu, kam se chystal můj táta. Byla jsem poslední přihlášená ze skupiny cca 20 lidí, které jsem potkala nakonec až na letišti v Istanbulu. Společně jsme doletěli do Almaty a přistáli ve 4:45 ráno. Čekala nás tam zástupkyně - majitelka - místní cestovky Anar a její sestra Akmaral, spolu s naším ornitologickým průvodcem Askarem.
Časový posun a přílet tak brzy ráno způsobil, že jsme prostě přeskočili jednu noc a s ní i spánek a zamířili přímo na snídani a k jezerům nedaleko Sorbulaku. Slyšeli jsme rákosníky, viděli sýkoru azurovou, několik různých vodních ptáků, bahňáky, potápky, kachny, z nichž nejzajímavější byly asi kachnice bělohlavé.

Kachnice bělohlavé (Oxyura leucocephala)

Odtud jsme pokračovali rovnou k Sorbulaku, kde na nás čekala kolonie špačků růžových. Samečci se naparovali a snažili se upoutat pozornost nějaké pěkné špaččí dámy zpěvem a klepáním křídli na kamenech. Skvělá podívaná!

Špačci růžoví (Sturnus roseus)

U jezera samotného jsme viděli racky, rybáky, oba místní druhy pelikánů - bílého a kadeřavého, pár bahňáků a mnoho dalšího. Projeli jsme kolem farmy, kde létalo možství luňáků hnědých. Zastavili jsme a pozorovali i další ptáky a poprvé se setkali s bělořitem plavým a dudkem. Zdaleka ale ne naposledy. 

 Bělořit plavý (Oenanthe isabellina)

 Následně jsme museli přejet asi 120 km do Kanschengelu. Jeli jsme úplně placatou stepní či polopouštní krajinou. Bylo to velmi suché a monotónní místo. Naším cílem dnes bylo ještě napajedlo, kde se sházejí nejenom ptáci, ale také stáda krav, koní a příležitostní velbloudi. Během cesty jsme se stále dívali z našich dvou minibusů, a pokud jsme my nebo Askar viděli nějaký potenciálně zajímavý druh, zastavili jsme, vyskočili z autobusů a zuřivě pozorovali. Viděli jsme hlavně dravce.

Světla už zvolna ubývalo, když jsme dorazili k malému, ale vzácnému napajedlu. Viděli jsme kalandry zpěvné (Melanocorypha calandra), kterých tu bylo hojně a mezi nimi občasnou kalandru dvouskvrnnou (Melanocorypha bimaculata). Jako správný bahňákomilec jsem měla oči na stopkách, co se týče dlouhonohých ptáků. A byla jsem úspěšná! Nedaleko napajedla jsem objevila asi čtyři kulíky větší (Charadrius leschenaultii), kteří se přiblížili k bahnitému napajedlu a my si je tak mohli krásně prohlédnout. 
Byli jsme ve střehu i co se týká kulíků menších, avšak neúspěšně. Podařilo se nám ale pozorovat jeden z cílových druhů této lokality - stepokura písečného (Pterocles orientalis).

Kulíci větší (Charadrius leschenaultii)

 Už za šera jsme vyrazili na místo, kde nás měl čekat stanový tábor na přespání. Odbočili jsme z nekonečné hlavní silnice, na polní cestu vedoucí do neznáma, pouze do rozlehlých rovinatých pustin. Měla jsem pocit, že po těchto cestách uprostřed ničeho jedeme snad až zbytečně dlouho. Hlavní silnice byla v nedohlednu a široko daleko žádný styčný bod, který by se něčím odlišoval od zbytku krajiny. Až najednou jsme uviděli uprostřed té polopouště skupinu žlutých stanů. Na zdánlivě zcela náhodném, ničím nevyšnívajícím místě. Pouze stany a skládací stůl, žádná toaleta apod. Jít vykonat potřebu šlo jedině tak, že člověk odešel na dostatešně velkou vzdálenost od kempu, nechtěl-li být pozorován. Terénní vlna, za kterou se schovat, tady úplně nebyla. Nebo by se jeden vážně našlapal.

 Cesta pustinou

Byla už tma a já byla velmi unavená. Aby ne, nespala jsem skoro dva dny. Proto jsem se nepřidala k podezřele čilé skupině, co si sedla ke stolku s pivem. Bohužel stany nebyly zrovna zvukotěsné, a tak se dale jen těžko usnout. Jak se ale dalo předpokládat, popíječi to také nevydrželi táhnout příliš dlouho, a tak hlaholení bylo brzy nahrazeno chrápáním ze všech stran :)

Náš tábor

<< Kazachstán menu          Den II >>