Už v Příbrami cesta začínala do velmi nepříjemného kopce. Naštěstí tyto kopce byly asi ty nejprudší a i když prvních 12 km bylo jen stoupání, v brdech už bylo pozvolnější a snesitelnější. Vlastně lepší, než jsem čekala. Jak jsme začali sjíždět dolů, někde v půlce brd, jsme narazili na krásné rašelinné jezírko, kde jsme si dali oběd a pořídili pár fotek.
Pak nás trasa zavedla do poměrně dosti velkého terénu. Díky za odpružené kolo! Ovšem jezdit přes pokácené stromy po lesní stezce do prudkého kopce nešlo ani na něm, a tak jsem musela na chvíli slézt. Zbytek cesty přes brdy byl pořád z kopce, a tak utekl velmi rychle. A pak mezi vesničkami už to bylo fajn, jen občasný kopec, který byla ale značně nepříjemný pro moje už unavené nožky. Na chatu jsme zdárně dorazili, z ledničky vytáhli připravené jídlo, které jsme sem v týdnu poslali po tátovi, který se tu chtěl stavit, a opekli si klobásky.
Sobotu jsem strávila kreslením designu na bundy pro Slovenské IOGKF, ale světlým okamžikem byla grilovačka.
V neděli jsme pak pobalili, vyrazili rovnou na Hlavatici (fuj, to je snad nejhorší kopec ze všech. I přední kolo se mi odlepovalo od země!) a pak víceméně do kopce přes Líšnou, kolem Točníku, přes Zdice a pak moc pěknou cyklostezkou až na nádraží do Berouna. V Berouně jsme hned chytili vlak (ostatně jezdí každou půlhodinu) a nacpali se do jednoho cykloprostoru s koly. Jeli s námi další dva cyklisté, a po dvou otázkách si rovnou přisedli a zbytek cesty do Prahy jsme povídali o kolech atd. Byla to fajn cesta :)
No comments:
Post a Comment