Karate seminář na Bílé Skále

19.-21.6.

Díky koronavirové pandemii už to vypadalo, že letos po letech žádná Bílá skála nebude, ale... opatření se začala uvolňovat, a hradecké dojo rychle uspořádalo soustředění v původním termínu.

Původním plánem bylo přijet na páteční trénink od 18:00, díky dopravní situaci jsme to přes časovou rezervu vůbec nezvládli a dorazili jsme těsně po jeho konci ve 20:00. Akorát když začalo pršet. Jak ostatně mělo i po zbytek víkendu, což se bohužel naplnilo. Bohužel na Bílé skále nejsou prostory na cvičení uvnitř, kromě snad klubovny, kterou jsme využili na sobotní ranní trénink kata Sanchin.

Na hlavní 4hodinový blok jsme přejeli do nedaleké Nové Bystřice, kde hlavní organizátor Vlasta zamluvil tělocvičnu. Alespoň za mě to byl skvělý počin. Po rozcvičce vedené sensei Eliškou jsme se rozdělili na skupiny. My byli ve skupině modrých pásů výše. Sensei Jarda s námi v prvním bloku procvičoval Renzoku kumite kata Gekisai Dai Ichi i Ni. A spolu s otužováním - Ude Tan Ren. No hezky mě zbil, ale naštěstí jsem vyvázla jen s pár menšími modřinami, a tak jsem na tom z naší skupiny zdaleka nebyla nejhůř :)

Sensei VIlda se kvůli zraněnému oku letos neúčastnil, a tak ho ve výuce kakií a pák zastoupil sensei Robert v dalším hezkém bloku. Třetí blok byl poslední, ale toho jsem se neúčastnila, protože jsme s Honzou byli požádáni, abychom také zastoupili chybějícího Vildu a ujali se výuky jednoho bloku. Prý budu mít dospělé, začátečníky. Tak jsem si narychlo vymyslela, co tak cvičit, aby mě minutu před začátkem Robert přesunul k pokročilejší - prostřední skupině. No díky! Naštěstí mi poradil že tím pádem on u nich nebude, tak ať projedu kakie. No co si budeme povídat, trochu jsem vykradla jeho blok, ale bylo třeba se víc zaměřit na základní kakie, než páky, které jsme pak zkusili jen dvě, a snazší, které jsem rychle vymyslela a na závěr je zkusili ve dvojicích z útoku tsuki. Nakonec mi to vyšlo myslím celkem dobře :)

Odpoledne se konaly v jídelně našeho kempu zkoušky na stupně technické pokročilosti. Mezitím jsme my zbylí měli tradiční kumite trénink - v malé klubovně. Děti a dospělí tedy nakonec byli rozděleni. S Honzou a Eliškou jsme sensei Vlastovi přišli asistovat s dětmi, což ale nakonec vlastně nebylo moc třeba, protože jich bylo jen asi 10 ^^ Následoval trénink pro dospělé - práce s lapami, expandéry, ve dvojicích a na závěr lehký zápas. Z tréninku jsme pak šli rovnou na večeři a večer posedět. Jen ta lahev a půl vína nebyla dobrý nápad, jak jsem zjistila další ráno. Tedy až na nedělním tréninku v tělocvičně mi začalo být zle.

První blok po rozcvičce jsme s Vlastou cvičili Sepai kata, naštěstí nebyla třeba cvičit moc rychle. Jadův blok neustálého rychlého cvičení kata Sanchin na místě bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Většina lidí si pod sebou vypotila rybníček a někdo se místy tvářil zoufale, já ale byla šťastná, že se nemusím hýbat, padat, zvedat se a tak vůbec. Nějaké techniky rukama na místě mě nemohly vyhodit z rovnováhy. Dokonce se mi udělalo lépe.

Až do třetího bloku Roberta. Čekala nás kata Tencho a pár bunkai z kata Seiyunchin a Sepai. Bohužel oyo bunkai, které často končily pádem na zem. Ugh. No paráda. Na závěr, prootže jsem toho dnes nezvládla moc sníst, jsem dostala hlad a udělalo se mi zle. V restauraci na oběd jsem do sebe natlačila půl polévky a topinky a doufala, že nějak přestojím tu cestu do Prahy. Byla nepříjemná, ale v jeden moment po Radkových chlorellách zapitými Coca Colou se mi zničeho nic udělalo dobře, což mi náramně zvedlo náladu, a konečně jsem si mohla s ostatními povídat :) Až na to víno byl seminář skvělý a povedený. Jsem ráda, že nám ho pandemie nepřekazila.