Byl slunečný den s teplotou něco málo nad bodem mrazu, tak jsem se nabalila, vzala dalekohled a vyrazila. Kolem zamrzlého rybníčka přes krásně tichý les do vedlejší vesnice Annovice. Hned z kraje cesty jsem zaznamenala střízlíka na hromadě připraveného dřeva, kvíčalu, vrabce. Na okraji Bořetína letěla káně. Vzhlédla jsem a pomyslela si, jak by bylo super, kdyby to byla káně rousná. No a ona byla.
V Annovicích jsem se trochu zdržela v dosahu krmítka, kam létaly sýkory a zvonci. Cesta mě vedla dál mezi poli a kolem lesa, z něhož jsem slyšela ptačí hlasy. Od lesa mě tu dělilo oraniště, ale když jsem na dálku zahlédla sýkorku, která se podezřele podobala uhelníčkovi, neváhala jsem a napříč už bohužel rozmrzlým oraništěm jsem si to namířila přímo tím směrem. na kraji lesa jsem pak stála možná půl hodiny, protože bylo na co koukat. Kromě pár uhelníčků se ukázala i sýkora lužní a celé hejnko cca 20 čížků lesních, které obsadilo zdejší olše.
Strakapoudů velkých tu bylo několik a ozval se a prolétl dokonce i datel.
Nakonec jsem se rozhodla pokračovat v cestě, tentokrát opět lesem. V průzoru nad lesní pěšinou jsem viděla létat káně lesní a asi čtyři krkavce.V hustější části lesa jsem pak slyšela pískání hejnka nějakých pěvců. Zahlédla jsem pouze jednoho a k mé radosti šlo o sýkoru parukářku. Ne, že by to byl vzácný pták, ale přesto jsem ho viděla jen párkrát za život. Když mě cesta vyvedla z lesa a pokračovala jsem podél jeho oraje k silnici, ukázala se parukářka ještě jedna. Sedla na pařez pár metrů ode mě, a mohla jsem ji krásně vidět. Bohužel se dlouho nezdržela. Narozdíl tedy od hejna králíčků obecných, které létalo všude kolem. Když jsem došla k silnici, vyplašila jsem z pole hejno strnadů obecných. Nad hlavou mi proletěla druhá (pokud ne ta stejná) káně rousná a já se v arné snaze někde najít ještě ťuhýka šedého vydala po silnice zpět k chatě. U ní jsem ještě viděla roztroušené hejno krkavců prolétat postupně jedním směrem. Napočítala jsem jich 18.
Sýkora parukářka (Lophophanes cristatus)
No comments:
Post a Comment