Už pár let mě, i když spíš tak okrajově, lákalo vyzkoušet si nějaké bojové umění. Nelákalo mě to ale nikdy tak moc, že bych se sebrala a sama si šla vyzkuošet nějaký klub. Vlastně jsem ani neměla moc představu, jaké umění by se mi líbilo, ale spíš jsem chtěla něco ne úplně profláklého.
Pak jsem na začátku semestru zjistila, že v rámci tělocviku, který máme sice dobrovolný, ale i tak si plánuju zapsat dvě různé hodiny, je nabízeno i karate. Konkrétně tradiční okinawské Goju ryu. Wow. Karate sice není úplně moje představa neprofláklého bojového umění, ale je to extra snadný způsob, jak něco podobného jen tak vyzkoušet a navíc ve skupině dalších začátečníků. Byla jsem tedy odhodlaná rychle si lekci zapsat, jen co se zápis otevře. Vlastně jsem tím pověřila tátu, protože já zrovna byla na konferenci v Německu, ale nakonec jsem to beztak musela řešit ve vestibulu u přednáškových místností.
Do 15 volných míst jsem se vešla (nebyly až tak rychle pryč jako jiné předměty) a už jsem se těšila na první středeční hodinu.
Na té jsem zjistila, že oje kondice není až taková, jaká bývala, a že 10 kliků už není tak snadných jako na gymplu. Nicméně první i následující hodiny jsem si náramně užívala, i když mě z nich bolelo celé tělo a už se po každé těšila na následující týden.
No a protože Mikuláš padl letos na středu a já se chystala jít strašit děti na Staromák, domluvila jsem se s učitelem Jardou, že bych si hodinu nahradila u něj v dojo. Jednak proto, že byla vyždadována 100% docházka, ale také proto, že jsem měla chuť chodit častěji než jednou týdně a tohle byla super příležitost, jak se vetřít na běžné tréninky.
První dvě lekce jsem strávila nejdřív pod vedením Jardy, kdy se dělali vždy po 50 základních technikách a 5é posilovacích cvicích. Byla jsem dána pod dozor Evy, která chodila už o rok déle, pyšnila se žlutým pásem a ochotně mi vše vysvětlovala.
Druhou hodinu jsem potkala sensei Karolínu a i s ní mě lekce velice bavila.
Nu, rozhodla jsem se, že rovnou zaplatím členství a budu chodit jak do dojo, tak na fakultu.
Začátky byly náročnější, než si svaly zvykly na jiný typ pohybu a než se ruce otloukly. Takto jsem dopadla po otužování jeden den a trénink s těžkými pytli a znovu otužováním den na to.
No comments:
Post a Comment