Tak jsme s tátou konečně zase vyrazili na ptáčky. Ne úplně daleko, ale hodina cesty to ke Smíchovskému rybníku asi byla. Táta tu byl asi dva dny nazpátek a viděl tu zajímavé bahňáčky. No jo, ti přilákali nejen nás, ale i jednu další ptáčkařskou rodinu.
U tohoto rybníku jsem byla poprvé a překvapilo mě, jak hezky přehledný byl. Viděli jsme asi 5 kulíků říčních, 14 bekasin, 4 vodouše bahenní a 11 čejek.
Kromě bahňáků ještě několik konipasů bílých, stehlíky nebo zvonka.
Pár volajících jeřábů popelavých (Grus grus)
Zakrtko jsme zaslechli typické éterické volání jeřábů z pole za rybníkem. Dva stáli přímo na horizontu, značně daleko. Bylo ale skvělé sledovat je stativákem a vidět, jak jeřáb otvírá zobák a za pár vteřin se k nám donese volání.
Když jeříbi odlétli, šli jsme zpátky po hrázi. Neviděli jsme už nic dalšího, kromě lejska šedého, co mi udělal radost.
Lejsek šedý (Muscicapa striata)
No comments:
Post a Comment